Vcasná autoimunní terapie pomáhá pacientum s autoimunitní epilepsií

Studie zverejnená online First by Archiv neurologie, jeden z JAMA / Archivy casopisy, odhaluje, ze pacienti s autoimunitní epilepsií mají vetsí pravdepodobnost, ze mají lepsí výsledky u záchvatu, pokud je imunoterapie zahájena dríve.
Podle výzkumníku:

"Antiepileptické léky (AED) jsou hlavním pilírem lécby epilepsie, ale záchvaty pokracují u tretiny pacientu navzdory vhodným terapeutickým studiím AED. I v soucasné dobe je etiologie epilepsie casto nejasná."

Záchvaty jsou prevládající u autoimunních neurologických poruch, jako je limbická encefalitida.
Amy ML Queková, MBBS, klinika Mayo, College of Medicine, Rochester, Minn. A její tým shromázdil údaje z pocítacového diagnostického indexu Mayo Clinic od pacientu s diagnostikovanou autoimunitní epilepsií, kterí byli hodnoceni v období od ledna 2005 do prosince 2010 v obou Autoimunitní neurologická klinika a epilepsie, aby bylo mozné posoudit klinické charakteristiky a imunoterapeutické odpovedi u jedincu trpících autoimunitní epilepsií.
Z vysetrovaných údaju o pacientech nalezli výzkumníci 32 pacientu zpusobilých k zarazení do studie. Vsichni úcastníci studie meli cástecné záchvaty, 81% melo denní záchvaty a selhalo lécbu 2 + AED, zatímco zbývající úcastníci meli alespon jedno záchvaty za mesíc. Navzdory lécbe AED 27 z 32 úcastníku dostalo imunoterapii k lécbe pretrvávajících záchvatu.
Autori zjistili, ze 81% (22 z 27) úcastníku zaznamenalo zlepsení po imunoterapii po strední dobe sledování 17 mesícu (3-72 mesícu). Navíc tým zjistil, ze 18 úcastníku bylo bez záchvatu. 44% (8) z techto 18 pacientu bylo bez záchvatu behem 12 týdnu po zahájení imunoterapie. Prestoze 5 úcastníku nereagovalo na lécbu, 2 z 5 pacientu následne vylepsily po zmene AED.
Autori uzavírají:

"Klinické zkusenosti naznacují, ze imunoterapie by nemela být pouzita samostatne pro kontrolu záchvatu, ale mela by být pouzita v kombinaci s AED pro optimalizaci kontroly záchvatu. "

Gregory K. Bergey, MD, vedoucí lékarské fakulty Univerzity Johns Hopkins v Baltimore v související zpráve uvedl:

"Clánek Quek et al. O autoimunní epilepsii je dalsím pripomenutím, ze potrebujeme rozsírit nasi predstavu o symptomatické chronické epilepsii ze strukturální oblasti na dynamictejsí procesy, které se neomezují na akutní zánetlivé nebo infekcní patologie (napr. Meningitida nebo encefalitida).
Jaký je skutecný rozsah autoimunní epilepsie u nasich populací epilepsie rezistentní na léky? To není známo, ale jiste je v soucasné dobe pravdepodobne nedostatecne diagnostikováno. "

On uzavírá:

"Zjistíme, ze studie o tom, která imunoterapie (steroidy, intravenózní imunoglobulin, cyklosporin, rituximab) jsou nejlepsí, by byla etická. Potrebujeme zvýsené zhodnocení potenciální role autoprotilátek v refrakterní epilepsii, takze neprehlédneme k lécitelným etiologiím.

Napsal Grace Rattue