Proc nekterí lidé nereagují na cvicení?

Pravidelná fyzická aktivita je povazována za klíc k prevenci obezity a souvisejících zdravotních stavu, ale nekterí lidé získávají vetsí odmeny od cvicení nez ostatní. Nová studie mozná osvetlila, proc je to tak.
Nový výzkum naznacuje, ze jaterní protein muze být obvinován z duvodu cvicení.

Ve studii jak u mysí, tak u lidí, výzkumníci zjistili, ze vyssí hladiny selenoproteinu P - a bílkoviny vylucované játry - byly spojeny se snízenou výkonovou kapacitou a méne prínosy spojené s výkonem.

Studium spoluautor Hirofumi Misu z Kanazawské univerzitní vysoké skoly lékarských ved v Japonsku a kolegové ríkají, ze jejich nálezy naznacují, ze selenoprotein P muze být hnací silou cvicení.

Výzkumníci nedávno zverejnili své poznatky v casopise Prírodní medicína.

Podle soucasných pokynu by se dospelí meli kazdý týden venovat priblizne 150 minut aerobní aktivity s mírnou intenzitou nebo 75 minut aerobní aktivity s intenzivní intenzitou, aby se udrzelo dobré zdraví.

Avsak reakce na cvicení - pokud jde o vytrvalost i metabolické zdraví - se muze velmi lisit od cloveka k cloveku.

"Zejména nekterí lidé vykazují úplný nedostatek reakce na cvicení, pokud jde o aerobní zlepsení. Podobne 15-20% pacientu s diabetem typu 2 vykazuje spatný hypoglykemický úcinek na pravidelnou cvicební terapii," poznamenávají autori.

"Tato zjistení ukazují, ze nekterí lidé trpí rezistencí pri cvicení a odvozují omezené prínosy ze zdravotne prospesných úcinku fyzického cvicení."

Presné mechanismy za odolností proti cvicení vsak byly nejasné. Predchozí výzkum ukázal, ze selenoprotein P by mohl hrát roli, takze Misu a kolegové se rozhodli tuto spolupráci proverit dále.

Selenoprotein P spojený se snízenou odolností pri cvicení

Za prvé, tým vyhodnotil úcinky tréninku na dve skupiny mysí: ten, který mel nedostatek selenoproteinu P a jednu skupinu mysí divokého typu (kontrolní vzorky).

Obe skupiny bezela na bezeckém pásu po dobu 30 minut denne po dobu jednoho mesíce. Výzkumníci zjistili, ze selenoproteinové P-deficientní mysi mely dvojnásobnou výkonovou kapacitu mysí divokého typu.

Navíc na konci 1-mesícního cvicení se mysi se selatým selenoproteinem P prokázaly vetsí snízení hladin glukózy v krvi po injekci hormonálním inzulínem.

Výzkumníci také podávali selenoprotein P divokým mysím pred 1 mesícem tréninku.

Tyto mysi vykazovaly snízení fosforylace enzymu AMPK ve svalech. Výzkumníci vysvetlují, ze fosforylace AMPK je spojena s radou prínosu pro výkon.

Navíc výzkumníci zjistili, ze mysi, které postrádají LRP1 - receptor selenoproteinu P ve svalech - nebyly schopné absorbovat selenoprotein P do svalu. Krome toho fosforylace AMPK nebyla ovlivnena cvicením.

Nálezy mohou vést k lékum zvysujícím výkonnost

Dále se Misu a tým snazili zjistit úcinky selenoproteinu P na cvicení u lidí.

Výzkumníci se zúcastnili 31 zen, které byly zdravé, ale nezúcastnovaly se pravidelného cvicení.

Vsechny zeny se zúcastnily 8 týdnu aerobního tréninku a jejich maximální prívod kyslíku byl sledován jako merítko vytrvalosti pri cvicení.

Tým zjistil, ze zeny, které mely vysokou hladinu selenoproteinu P v krvi pred 8-týdenním cvicebním programem, prokázaly nizsí maximální príjem kyslíku nez ty s nizsími hladinami selenoproteinu P.

Spolecne výzkumníci verí, ze jejich výsledky naznacují, ze selenoprotein P prispívá k rezistenci pri cvicení tím, ze se zameruje na receptor LRP1 ve svalech.

Dalsí výzkum je zapotrebí k tomu, abychom získali podrobnejsí podhodnocení toho, jak selenoprotein P ovlivnuje fyzickou aktivitu, avsak tým se domnívá, ze tato soucasná studie muze pripravit cestu pro léky, které snizují tvorbu selenoproteinu P za úcelem zlepsení vytrvalosti pri cvicení.

Misu a kolegové písí:

"Soucasná zjistení naznacují, ze budoucí screening inhibitoru osy [selenoproteinu P] -LRP1 muze identifikovat léky zvysující výkon pri lécbe onemocnení spojených s fyzickou neaktivitou, jako je diabetes typu 2."

Dalsí informace o genu, který muze rídit odpoved tela na ruzné formy cvicení.

Hipokampus je snízen v objemech u pacientu s psychotickou poruchou

Vedci z Harvardské lékarské skoly v Bostonu, MA, vysetrující patofyziologii psychotických poruch zjistili, ze pacienti s temito poruchami mají snízený objem mozku v hipokampu. Patofyziologie psychotických poruch byla studována jiz více nez sto let, ale stále zustává nejasná.

(Health)

"Biologický signál" sebevrazedného rizika zjisteného v krvi

Vedci objevili radu biomarkeru RNA v krvi, které by mohly být pouzity k vytvorení testu, který by predpovedel riziko osoby, která spáchala sebevrazdu. Výzkum, publikovaný v casopise Molecular Psychiatry, analyzoval behem tríletého období velký pocet pacientu ze ctyr kohortních studií.

(Health)