Druhé riziko rakoviny je hlavne omezeno na stejný typ recidivy

Celosvetove je priblizne 15% pacientu s nádorovým onemocnením diagnostikováno s druhou primární rakovinou. Studie publikovaná v Kanadský casopis zdravotnické asociace (CMAJ) ze ti, kterí prezili rakovinu, mají více nez dvojnásobek rizika druhého primárního karcinomu stejného typu, ale riziko vzniku druhé rakoviny jiného typu je jen nepatrne vyssí.
K urcení, zda je riziko vzniku sekundárního onkologického onemocnení spojeno s prvním diagnostikovaným onemocnením, dánstí vedci vyhodnotili údaje za celou dánskou populaci (7 493 705 osob) od roku 1980 do roku 2007. Z celkového poctu 843 118 diagnóz zjistili, ze priblizne 10% (765 255) mela jednu nebo více diagnóz primární rakoviny.
Objevili, ze prezivsí pacienti s rakovinou meli 2,2násobné riziko vzniku druhé primární rakoviny stejného typu jako první a 1,1 zvýseného rizika vzniku jiného druhu primárního onkologického onemocnení.
Rovnez poznamenali, ze riziko se lisí, v závislosti na typu rakoviny, napríklad riziko druhého rakoviny stejného typu bylo snízeno po rakovine prostaty, s nejvetsím snízením po sarkomu, zatímco riziko druhého rakoviny odlisný typ byl také snízen po rakovine prostaty s nejvetsím snízením rizika po rakovine hrtanu.
Vedci vypracovali tabulku s odhady rizik pro recidivu a vývoj nových nádorových onemocnení po 27 ruzných typech rakoviny, aby lépe porozumeli souvislosti mezi rakovinou a naznacují, ze jejich nálezy mohou být pro dalsí vysetrování rakoviny uzitecné.
Dr. Stig Bojesen z nemocnice Herlev, Kodanská fakultní nemocnice a univerzita v Kodani a jeho spoluautori napsali:

"Výrazný kontrast mezi 2,2násobným zvýsením rizika druhého primárního karcinomu je stejného typu jako první a 1,1násobné zvýsené riziko odlisnosti od prvního rakoviny naznacuje, ze byly zahrnuty charakteristiky jednotlivých pacientu. druhé primární rakoviny se jeví jako specifické pro typ rakoviny a je pravdepodobne poháneno genetickými a zivotními faktory pacienta. "

Také zkoumali spojení prvního rakoviny s kourením, protoze je známo, ze kourení zvysuje riziko mnoha druhu rakoviny.
Dr. Bojesen rekl:

"Byli jsme prekvapeni, ze v nasí studii bylo riziko vzniku jiných rakoviny spojených s kourením u pacientu, kterí prezili rakovinu spojenou s kourením, jen 1,2násobek. Dobrou zprávou je, ze u jednotlivých pacientu s rakovinou je zvýsené riziko vzniku nových rakovina je omezena predevsím na stejnou rakovinu jako první - dokonce i u lidí s nezdravým zivotním stylem, jako je kourení. "

Autori písí:

"Predpokládáme, ze rizikové faktory, které pusobí dlouhodobe, se zdají být typické pro jednotlivé pacienty. Jsou vsak i dalsí vysvetlení: úcinky lécení a zvýsení (nebo snízení) diagnostického sledování by mohly zmenit pozorované riziko rakovina ve stejném orgánu, na rozdíl od jiných orgánu. "

Dospeli k záveru:

"Budoucí studie jednotlivých páru prvního a druhého primárního karcinomu by mely objasnit, zda je sdruzení zpusobeno sdílenými genetickými faktory nebo rizikovými faktory zivotního stylu, spolecnou diagnózou primární rakoviny v úzké anatomické blízkosti k první rakovine, lécbou první rakoviny nebo nacasování diagnózy první rakoviny (v detství v dospelosti). "

Dr. Marcy Wingetová z Alberta Health Services a její spoluautorka napsala v souvisejícím odkazu, ze:

"Nielsen a kolegové zjistili, ze riziko druhého primárního onkologického onkologického onemocnení velmi závisí na druhu prvního a druhého karcinomu, heterogenita rizika byla znacná u ruzných druhu rakoviny, bez ohledu na to, zda druhá rakovina byla stejného typu jako první.

Zduraznují, ze tato dulezitá heterogenita musí být nejprve zkoumána rizikem specifických druhu rakoviny, které jsou spárované, a pak druhými druhy rakoviny nez celkovým rizikem.
Na záver písí, ze:

"Je vsak nutná opatrnost pri interpretaci nálezu ohledne dusledku pro klinickou praxi s ohledem na znacnou heterogenitu rizika."

Napsal Petra Rattue