Reakce na stres dnes predpovídá zdraví zítra

V rozporu s obecnou vírou, stresory nejsou prícinou zdravotních problému, spíse jsou reakce lidí na tyto stresory, které merí, zda bude budoucnost mít negativní zdravotní dusledky, naznacuje novou studii, která se objevuje v Annals of Behavioral Medicine.
Výzkum ukázal, ze reakce na stresující situaci nyní dokáze predvídat vase zdravotní problémy po dobu deseti let po silnici, a to bez ohledu na soucasné zdravotní problémy a stresory.
David Almeida, profesor humanistického a rodinného studia ve státe Penn, ríká: "Napríklad, pokud máte dnes hodne práce, a proto jste kvuli tomu opravdu mrzutí, pak máte vetsí pravdepodobnost, ze trpíte negativními zdravotními následky 10 let od té doby, nez nekdo, kdo má dnes hodne práce, ale nenechá se to obtezovat. "
Skupina úcastníku, kterí se úcastnili studie MIDUS (Midlife in the United States), celostátní longitudinální studie o zdraví a blahu, byla prijata spolecností Almeida a jeho týmem k prozkoumání vztahu mezi stresujícími událostmi v kazdodenním zivote, reakcemi lidí k temto událostem a jejich zdraví a stavu 10 let v budoucnu.
Vysetrovatelé telefonicky telefonovali 2 000 lidí kazdou noc po dobu osmi nocí o tom, co se s nimi stalo v posledních 24 hodinách.
Diskutovali úcastníky o techto tématech:

• nálad
• príznaky fyzického zdraví
• produktivita
• stresující události
• vyuzití jejich casu

Príklady stresových událostí, které mohou zazít, jsou: sedet v doprave, potýkat s nekým nebo se starat o nemocného.
Tím, ze se lidé ptají pouze o posledních 24 hodinách svého zivota a poté zkoumají dny, které se budou následovat, autori mohli videt príklady a zkusenosti úcastníku.
Vzorky slin byly shromázdeny od 2 000 lidí ve ctyrech z osmi dnu ve ctyrech ruzných casech. Merení stresového hormonu kortizolu se odebralo ze slin.

Výzkumníci pak spojili shromázdené informace s údaji z vetsí studie MIDUS, demografickými informacemi dobrovolníku, jejich zdravotními problémy, osobnostmi a sociálními sítemi.
Autori zjistili, ze dobrovolníci, kterí se stretli s kazdodenními stresory a presto harfu na ne dokonce i poté, co uplynuli, byli více ochotni mít chronické zdravotní problémy, konkrétne bolesti (z artritidy nebo kardiovaskulárních problému), 10 let po silnici.
Almeida vysvetlil:

"Rád bych myslel na lidi jako na jeden ze dvou typu: u lidí na suchý zip, kdyz stresor se stane, ze se na ne drzí, oni se opravdu rozrusí a do konce dne jsou stále nevrlejsí a dychtiví. , kdyz se stretávají s nimi, oni sundají pravdu pryc. Lidé na suchý zip, kterí skoncí zdravotními dusledky po silnici. "

Autori se domnívají, ze urcité typy lidí mohou mít vetsí pravdepodobnost, ze ve svém zivote budou mít stres. Mezi tyto osoby patrí mladí lidé, ti s vyssími kognitivními schopnostmi a lidé s vyssím vzdeláním.
Almeida pak dospela k záveru:

"Nás výzkum ukazuje, ze lidé ve veku 65 a více let mají tendenci reagovat na stres více nez mladsí lidé, pravdepodobne proto, ze v této fázi svého zivota nejsou vystaveni velkému stresu a v praxi to nemají Mladsí lidé se s tím lépe zabývají, protoze se s nimi tak casto vyrovnávají.
Podobne nás výzkum ukazuje, ze lidé s nizsími kognitivními schopnostmi a úrovní vzdelání reagují více na stres nez lidé s vyssími kognitivními schopnostmi a úrovnemi vzdelání, pravdepodobne proto, ze mají méne kontroly nad stresory v jejich zivote. "

Stres muze znamenat, ze zivot cloveka je tezký a obtízný, nicméne to muze znamenat, ze práve vedou aktivní aktivní zivot a úcastní se mnoha událostí, které se kolem neho deje.
Napsal Kelly Fitzgerald