Cvicení muze zlepsit rovnováhu, mobilitu a kvalitu zivota lidí s Parkinsonovou chorobou

U odhadovaných pul milionu lidí v USA, kterí zijí s Parkinsonovou chorobou, muze být jednoduchá kazdodenní cinnost prokázána jako výzva. Ale nová studie tvrdí cvicení muze zlepsit rovnováhu, mobilitu a celkovou kvalitu zivota pro jednotlivce s tímto stavem. U pacientu s méne závazným Parkinsonovým onemocnením muze cvicení dokonce snízit riziko pádu.
Lidé s Parkinsonovou chorobou, kterí se zúcastnili trí cvicení na 40-60 minut týdne po dobu 6 mesícu, mají podle výzkumníku lepsí pohyblivost, rovnováhu a kvalitu zivota.

Vedci, vcetne Colleen G. Canning, PhD, z Sydney University v Austrálii, zverejnují své poznatky v casopise Neurologie.

Parkinsonova choroba je progresivní neurologická porucha, která je nove diagnostikována kazdorocne u priblizne 50 000 Americanu. Nástup je nejcastejsí u jedincu starsích 60 let a onemocnení postihuje priblizne o 50% více muzu nez zen.

Spustena poskozenými neurony v oblasti mozku, která rídí pohyb, Parkinsonova nemoc muze zpusobit nedobrovolné pohyby nebo tres, zhorsenou rovnováhu a koordinaci a problémy stojícím a chuze.

Klesající je castá u osob s Parkinsonovou chorobou; priblizne 60% jedincu s onemocnením zaznamenává pokles kazdý rok a priblizne dve tretiny techto osob casto klesají.

"Výsledné zranení, bolest, omezení cinnosti a strach z opetovného pádu mohou skutecne ovlivnit zdraví a pohodu lidí," poznamenává Canning.

Cvicení snízená o 70% u pacientu s méne závazným Parkinsonovým onemocnením

Ve své studii se výzkumníci zamerili na to, zda cvicení muze snízit riziko pádu a zlepsit rovnováhu, pohyb a celkovou kvalitu zivota u 231 osob s Parkinsonovou chorobou.

Canning a kolegové nahodili úcastníky, aby se zúcastnili na cvicebním programu o délce 40-60 minut trikrát týdne po dobu 6 mesícu nebo aby pokracovali v bezné péci.

Cvicební program sestával z cvicení pro posilování rovnováhy a nohy, které byly doporuceny a hodnoceny fyzickým terapeutem. Vetsina cvicení byla provádena doma pod minimálním dohledem; priblizne 13% zasedání bylo sledováno fyzickým terapeutem.

Tým zjistil, ze úcastníci s méne závaznou Parkinsonovou chorobou, kterí se úcastnili cvicebního programu, zaznamenali 70% pokles pádu ve srovnání s temi, kterí pokracovali s obvyklou pécí.

Navíc úcastníci, kterí se zapojili do cvicebního programu, informovali o zlepsení mobility a vyvázenosti, snízení obav z pádu a lepsí celkové kvality zivota.

Co se týce jejich zjistení, Canning ríká:

"Tyto výsledky naznacují, ze minimálne kontrolované cvicební programy zamerené na snízení padáku u lidí s Parkinsonovou chorobou by mely být zahájeny v rané fázi onemocnení."

Není to první studie, která zaznamenává prínosy cvicení u lidí s Parkinsonovou chorobou. V roce 2012, Zdravotní novinky dnes hlásené na studii publikované v Archiv neurologie nárok na trénink na odpor, protahování a pouzívání bezeckého trenazéru muze zlepsit celkovou zdatnost a pohyblivost osob s Parkinsonovou chorobou.

Nedávno studie provedená výzkumnými pracovníky Karolinska Institutet ve Svédsku naznacila, ze 6 hodin stredne velké fyzické aktivity muze dokonce snízit riziko vzniku Parkinsonovy choroby o 43%.

"Tato zjistení jsou dulezitá jak pro obecnou populaci, tak pro zdravotní péci u pacientu s Parkinsonovou chorobou," uvedli vedci této studie.

Je to klíc k zastavení sírení rakoviny?

Kdyz se nádor migruje do jiné cásti tela, je rakovina mnohem obtíznejsí porazit. Nedávno zverejnená studie, která zkoumala metabolit nazvaný 20-HETE, poskytuje nový pohled na tento proces a jak by mohl být zastaven. Rozdelit a dobýt - mohou být metastázy kontrolovány? Moznost rakoviny metastázovat - pohybovat se telem a zakorenit na vzdáleném míste - je trnem na strane lécby rakoviny.

(Health)

Objevila se nová technika chemoterapie

Výzkumníci úspesne prosadili novou techniku, která vyuzívá svetlo pro aktivaci chemoterapeutických léku v specifických bunkách, coz zvysuje úcinnost lécby rakoviny. Tým popisuje své nálezy v casopise Cell. Rakovinné bunky mohou být nyní cílene zamereny na svetlo. Image credit: Malgorzata Borowiak, LMU Mnichov Výzkum spoluautoru Olivera Thorn-Sesholda, PhD a prof.

(Health)