cs.3b-international.com
Dorothea Dix: Predefinování dusevní nemoci
Behem 19. století nebyly poruchy dusevního zdraví povazovány za lécebné podmínky. Byly vnímány jako znamení sílenství, coz zarucovalo uveznení v nemilosrdných podmínkách. Jedna zena se rozhodla zmenit takové vnímání: Dorothea Lynde Dixová.
Dorothea Dixová byla nástrojem pro zmenu vnímání dusevních chorob k lepsímu.
Image credit: Národní knihovna medicíny
Narodil se v Maine v roce 1802 a Dix byl nástrojem pri vytvárení humánních sluzeb dusevní péce ve Spojených státech.
Dix - ucitelka a zdravotní sestra behem americké obcanské války - neúnavne bojovali za spravedlivé zacházení s pacienty s poruchami dusevního zdraví poté, co byli zdeseni podmínkami, jimiz byli omezeni.
"Pokracuju, Pánové, krátce upozorním na soucasný stav sílených osob, které jsou v tomto spolecenství zalozeny, v klecích, stáncích, perách! Retezené, nahé, zbité pruty a vloupány do poslusnosti," napsal Dix v Památníku zákonodárce Massachusetts v roce 1843.
V následujících letech cestoval Dix do stovek veznic a pracovist po celém USA, dokumentoval nelidské zacházení, které lidé s dusevním onemocnením obdrzeli, a hlásilo je k zákonodárcum.
Její práce vedla nejen k zalození 32 nemocnic dusevního zdraví v mnoha amerických státech, ale také ke zmene vnímání dusevních nemocí.
"Prostrednictvím své práce osvetlila zneuzívání a zanedbávání osob s dusevním onemocnením, které pomohly zmenit vnímání a politické prístupy státních, národních a mezinárodních vudcu k zavedení humánnejsích prístupu k lécbe," rekl Paolo del Vecchio, reditel strediska pro sluzby dusevního zdraví na Úradu pro zneuzívání návykových látek a sluzby dusevního zdraví Zdravotní novinky dnes.
Pro nás pátý a poslední clánek v sérii slavících zenských modelu v medicíne se podíváme na neuveritelný zivot a kariéru Dixa.
Jak její vytrvalé lobování za reformu dusevní zdravotní péce pred více nez 200 lety pomohlo vytvorit dnesní lécbu pro pacienty s dusevními chorobami? Jaké výzvy zustávají pro péci o dusevní zdraví?
Nestastné detství
Dixovo detství nebylo stastné; její otec byl zneuzívající alkoholik a její matka bojovala s dusevní nemocí. Ve veku 12 let Dix utekl z jejího domova v Maine, aby zil se svou bohatou babickou v Bostonu, MA.
Navzdory nedostatku formálního vzdelání byla Dixová zjevne chytrá a ambiciózní zena, protoze pokracovala ve vytvárení kariéry ucitele. V 1821, ve veku 19 let, otevrela skolu pro mladé dívky v dome babicky.
V následujících letech natocila Dix radu detských knih a povídek a v roce 1831 otevrela skolu pro znevýhodnené deti, která bezela z vlastního domova.
Tyto úspechy vsak nebyly snadné; Dix casto trpel záchvaty nemoci, vcetne tezkého kasle a únavy, coz nakonec skoncilo její kariéru jako ucitelka.
Archivy naznacují, ze její fyzická nemoc si vyzádala dan na svém dusevním zdraví a zpusobila, ze se stala depresivní. Její dusevní onemocnení by se pozdeji stalo hnací silou v její touze menit péci o dusevní zdraví v USA k lepsímu.
Inspirován její vlastní dusevní nemocí
V polovine tricátých let Dix cestoval do Evropy s nadejí, ze najde lék na její onemocnení.
Behem své doby v Anglii se setkala se sociální reformátory Elizabeth Fry a Samuel Tuke. Fry pomohl prosadit novou legislativu ve Spojeném království, aby lécbu veznu více humánní, zatímco Tuke zalozil anglický York Retreat pro dusevne nemocné.
Dix byl zdesen lécbou pacientu s dusevním onemocnením.
Dukazy naznacují, ze Dixova vlastní zkusenost s dusevními chorobami, stejne jako práce techto sociálních reformátoru, jí pomohla inspirovat ji k tomu, aby provedla zmeny v péci o dusevní zdraví v USA
"Mozná, ze její vlastní boje jí pomohly zvýsit soucitný zájem o lidi, kterí byli diagnostikováni jako dusevne nestabilní nebo sílení," napsala historikka Manon S. Parryová v clánku publikovaném v roce 2006. "Její spatné zdraví skoncilo svou kariéru ucení a prineslo ji do nového okruhu kontaktu. "
V roce 1841 se Dix dobrovolne ucil na nedelní skole pro zeny ve vezení ve východní Cambridge, MA. Zde byla svedkem utrpení zen s dusevním onemocnením. Byli privázaní k postelí, hladoví a zneuzíváni - potrestáni, jako by byli zlocinci.
Vydesená touto spatnou lécbou Dixová zacala navstevovat vezení a pracoviste v Massachusetts a dokumentovat její nálezy.
Vzestup péce o dusevní zdraví
V roce 1843 byly tyto poznatky prezentovány v památníku Massachusetts.
Jako soucást Memoriálu pozádal Dix o financní prostredky na zavedení reformy péce o pacienty s dusevními chorobami v jediné státní psychiatrické lécebne v Massachusetts - Worcester Insane Asylum. Její zádost byla schválena.
"Tento památník odhaluje, jak Dix pracoval v rámci svých konvencí, aby si vydobyl úlohu pro sebe ve verejném zivote, a upozornoval na hroznou lécbu dusevne nemocných ve veznicích, almshouses pro chudé a azylu," píse Parry.
"Ideály zenskosti charakterizovaly zeny jako zvlástní zodpovednost vuci nejzranitelnejsím clenum spolecnosti a morální autoritu, která je nadrazena muzum, a zároven mely být chráneny pred obrazy a zkusenostmi utrpení a degradace."
"Dixová mohla pouzít své zivé a rozrusující se popisy k silnému úcinku, k tomu, aby zhorsila existenci techto zneuzívání a vyhrozovala politické vudce, aby podnikli kroky jménem a jménem" veznu "techto institucí."
Manon S. Parry
Po úspechu v Massachusetts Dix provedla kampan za reformu dusevní péce v jiných státech.
Významným bodem v krízové výprave Dixu byl návrh zákona o prínosu nepríjemného bláznení, který byl predlozen pred Kongresem v roce 1854. Návrh zákona navrhl legislativu, která by poskytla federální pudu a financní prostredky na rozvoj nových psychických institucí.
Zatímco návrh zákona schválily obe domy Kongresu, byl vetován prezidentem Franklinem Piercem, který uvedl, ze otázka sociálního blahobytu by mela být odpovednost kazdého jednotlivého státu, spíse nez federální vlády.
Ackoli toto rozhodnutí zklamalo, Dix pokracoval v pokroku na státní úrovni. Mezi lety 1843 a 1880 pomohla zalozit 32 nových psychiatrických nemocnic v USA - vcetne New Yorku, Indiany, Illinois, Rhode Island a Tennessee - a pomohla zlepsit péci o mnoho dalsích.
Od "líného a bezcenného" az po "nemocného a cloveka"
Kdyz prijde dnesní péce o pacienty s poruchami dusevního zdraví, nepochybne jsme udelali dlouhou cestu od 18. století.
Dnes existuje více nez 6,100 ambulantních zarízení pro dusevní zdraví a více nez 800 psychiatrických zarízení v USA ve srovnání s pouhými 123 psychiatrickými nemocnicemi v roce 1880.
"Dix byl jedním z nasich prvních sampionu pro zdravotní péci jako základní právo a máme spolecenskou a verejnou odpovednost venovat se tem zranitelným obcanum mezi námi," rekl del Vecchio MNT.
Dále pomohla zmenit zpusob, jakým jsou vnímány pacienti s dusevním onemocnením.
Jako psychiatr doktor Fuller Torrey, výkonný reditel Stanley Medical Research Institute, nám rekl: "Zmenila vnímání z toho, ze je líný a bezcenný, ze je nemocný a lidský."
Presto je jeste mnohem víc, co lze dosáhnout v oblasti dusevního zdraví, a odborníci se domnívají, ze se muzeme naucit hodne inspirativních osobností, jako je Dix.
"Potrebujeme více sampionu, jako je Dix '
Podle Národní aliance pro dusevní choroby priblizne 1 z 5 dospelých lidí v USA zazívá nejaký druh poruchy dusevního zdraví v daném roce.
Míra dusevních chorob je dokonce vyssí u veznu ve vezení nebo v vezení - zpráva od ministerstva spravedlnosti Spojených státu zjistila, ze více nez polovina techto osob má poruchu dusevního zdraví.
Statistiky ukazují, ze priblizne 56 procent pacientu s dusevním onemocnením v USA nedostává lécbu.
Existuje také vázný nedostatek odborníku v oblasti dusevního zdraví. Mental Health America ve skutecnosti uvádí, ze ve státech s nejmensí pracovní silou je pro jednoho tisíc lidí pouze jeden profesionál v oblasti dusevního zdraví - vcetne psychiatru, psychologu a sociálních pracovníku.
Stigma obklopující dusevní onemocnení je i nadále problémem. Americká psychologická asociace uvádí, ze pouze 25 procent dospelých s príznaky dusevních chorob se domnívá, ze se jim lidé budou starat a soucit.
Pohybem dopredu je del Vecchio presvedcen, ze budeme schopni budovat lepsí svet pro lidi s dusevními chorobami tím, ze následujeme ve stopách Dixových.
"Dnes potrebujeme více sampionu, jako je Dorothea Dix, abychom vedli k tomu, abychom zmenili postoje a politiky, abychom vsem Americanum s dusevními chorobami mohli obnovit a zít plnohodnotný a produktivní zivot v nasich komunitách.
Dix je vzorem pro ostatní, kterí chtejí reformovat, jak se s lidmi s váznými dusevními chorobami zachází. Poskytuje príklad toho, jak mohou jednotlivci pomoci zmenit spolecnost k lepsímu. "
Paolo del Vecchio
Zvýsení príjmu vlákniny po infarktu muze prodlouzit prezití
Drívejsí výzkum naznacuje, ze lidé, kterí jedí hodne vlákniny, mají nizsí riziko onemocnení srdce. Nyní se v novém výzkumu v BMJ zjistí, ze zvysující se príjem vlákniny po infarktu muze prodlouzit prezití. Kazdý rok priblizne 1 milion lidí v USA trpí infarktem. Podle Národního institutu srdce, plic a krve, mnoho lidí prezívá infarkt a pokracuje v plném, aktivním zivote.
Spolecnost Bristol-Myers Squibb dnes oznámila, ze US Food and Drug Administration (FDA) schválila subkutánní (SC) formulaci prípravku ORENCIA® (abatacept) pro lécbu dospelých pacientu se stredne tezkou az tezkou revmatoidní artritidou (RA). Prípravek ORENCIA je lék zamerený na snízení príznaku a symptomu, vyvolání významné klinické odpovedi, kontrolní progrese strukturálního poskození a zlepsení fyzické funkce u dospelých pacientu se stredne tezkou az tezkou aktivní revmatoidní artritidou.
