Detská dyslexie - je treba udelat více

Prestoze se dosáhlo znacného pokroku ve vedeckém porozumení a lécbe dyslexie za posledních pet let, studie zverejnené online v roce 2005 Lancet uvádí, ze stále je treba provést významné mnozství výzkumu, aby bylo mozné zcela pochopit príciny poruchy a zlepsit zivoty postizených detí.
Obvykle se dyslexie diagnostikuje az poté, co se deti setkávají se závaznými problémy ve skole, avsak v techto dnech je pro tyto deti tezsí zvládnout nové dovednosti. Podle vedcu by pozdní diagnóza mohla zabránit detem s touto poruchou dosáhnout nejlepsích výsledku.
Robin Peterson a Bruce Pennington z University of Denver, USA, uvedli:
"Profesionálové by nemeli cekat, az budou deti pred formální diagnostikou dyslexie nebo opakované selhání pred zavedením lécby ctení, protoze náprava je méne úcinná nez vcasná intervence."
Priblizne 7% jedincu je dyslexikou a chlapci mají asi dvakrát vyssí pravdepodobnost poruchy nez dívky. Výzkumníci si puvodne mysleli, ze porucha zahrnuje problémy s vizuálním zpracováním, prestoze rostoucí dukazy naznacují, ze základní deficit zahrnuje fonologické postizení (potíze s tím, jak jsou zvuky v jazyce slyseny a mapovány na písmena).
Vedci vysvetlují:

"Stejne jako vsechny behaviorálne definované poruchy, prícina dyslexie je multifaktoriální a je spojena s mnoha geny a rizikovými faktory zivotního prostredí."

Výzkumníci nedávno identifikovali 6 genu, které prispívají k dyslexii, prestoze si stále nejsou jisti, jak tyto geny a dalsí mozné genetické determinanty mohou prispet k poruse nebo jakou roli hraje zivotní prostredí v dyslexii.
Dalsí studie jsou potrebné pro:

• Identifikujte více genu, které mohou prispet k poruse.


• Analyzujte dopady environmentálních rizikových faktoru, jako jsou jazyky a prostredí predskolní výchovy, které rodice poskytují svým detem.


• Urcete, která umístení genu jsou sdílená a ne sdílejí s komorbidními poruchami, vcetne poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD).

Výzkumníci vysvetlili:

"Musíme se jeste dozvedet více o povaze fonologického deficitu ao tom, jak tento problém souvisí s jinými jazykovými a ne-lingvistickými rizikovými faktory, vývojovým trendem neurálních abnormalit a jak predpovídají odpoved na lécbu a jakými faktory zivotního prostredí prispívají k rozvoji spatného ctení a zda jsou stejné u demografických skupin. "

Krome toho je treba resit otázky lécby. Vedci rekli:

"Brain-imaging studie ukázaly, ze efektivní intervence se zdá podporovat normalizaci aktivity v levé polokouli ctení a jazykové síte, která vykazuje snízenou aktivitu v dyslexii."

Tým zduraznil, ze související podmínky, jako je ADHD, poruchy zvukové rychlosti a jazykové zhorsení, se pravdepodobne projeví mnohem dríve a mohly by být pouzity k predpovedi rizika rizika následného ctení.

Dospeli k záveru:

"Mnoho efektivních zpusobu lécby je nízké, coz dále upozornuje na dulezitost vcasné identifikace, prevence a lécby dyslexie pro verejné zdraví."

Napsal Grace Rattue