Bojové odpocinek bojuje se ztrátou pameti

Vetsina z nás pozná výraz "Moje vzpomínka je jako síto", coz znamená, ze dulezité informace, které by mely být zachyceny a zapamatovány, proste proste mizí. Miliony dospelých, obzvláste starsích lidí, nábozensky delají krízovky, akrobatika a Sudoko kazdý den ve snaze zvýsit jejich selhání sedých bunek.
Nová studie publikovaná v casopise Psychologická veda ze vsichni lidé opravdu potrebují udelat, aby zlepsili svou pamet a naucili se nové veci, je nekolik minut sedet a zavírat oci. Michaela Dewarová a její tým objevili, ze krátký, bdelí odpocinek po ucení neceho slovne nového muze povzbudit lidskou pamet v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.

Dewar uvádí:

"Nase závery podporují názor, ze vytvorení nových vzpomínek není dokonceno behem nekolika sekund. Nase práce skutecne dokazuje, ze aktivity, které jsme behem prvních minut po nástupu nových informací skutecne ovlivnily, opravdu ovlivnují, jak dobre tyto informace po týdnu vzpomínáme. "

Dewaruv tým provedl dva samostatné experimenty zahrnující celkem 33 normálne stárnoucích dospelých ve veku 61 az 87 let. Úcastníci museli poslouchat dva krátké príbehy a povedeli, aby si pamatovali co nejvíce podrobností. Následne tým pozádal úcastníky, aby popsali príbeh a pozádali je, aby si vzali 10-minutovou prestávku bdení nebo si zahráli pocítacovou hru "spot-the-difference".
Ti, kterí byli prideleni k odpocinku, byli pozádáni, aby sedeli tise se svýma ocima zavrenými v temné místnosti po dobu 10 minut, zatímco osoba, která si precetla príbeh, nechala "pripravit se na dalsí zkousku". Úcastníkum bylo receno, ze mohou snídat, premýslet o príbehu, nebo jen nechat svou mysl bloudit, pokud jsou jejich oci zavrené a nebyly rozptýleny a neobdrzely zádné nové informace.
Ti, kterí byli zarazeni do hry typu "spot-the-difference", zobrazili na obrazovce obrazové páry po dobu 30 sekund a bylo jim receno, aby nalezli a poukázali na dva jemné rozdíly v kazdé dvojici. Výzkumníci vybrali úkol, protoze vyzadují pozornost a protoze to bylo neverbální v rozporu s príbehem.

V první studii byli úcastníci pozádáni, aby obe príbehy pripomneli o pul hodiny pozdeji a znovu po celý týden. Tým zaznamenal, ze ti, kterí naslouchali príbehu a následovali bdení, si pamatovali mnohem víc príbehu.
Podle Dewara existují stále rostoucí dukazy, které naznacují, ze bod, ve kterém se setkáváme s novými informacemi, je "práve ve velmi rané fázi formování pameti a ze po této fázi musí nastat dalsí nervové procesy, abychom si mohli tyto informace pamatovat na pozdejsí casový okamzik. "
Zijeme ve veku stálého bombardování s novými informacemi, které rozmazávají informace, které jsme nedávno získali. Zpracování pametí vyzaduje trochu casu, ale víc nez cas vyzaduje klidné a tiché prostredí.
Napsal Petra Rattue