Nedostatek orgánu v USA - predpokládaný souhlas Není resením

Podle nového pruzkumu spolecnosti John Hopkins není pravdepodobné, ze míra darování orgánu ve Spojených státech se bude zvysovat tím, ze se zmení prístup k procesu opt-in, pricemz jednotlivci si napríklad zaskrtnou polícko o zádosti o ridicský prukaz, predpokládaný souhlas, v nemz osoba automaticky daruje své orgány, pokud k tomu výslovne nevznesou námitky, pokud jsou nazivu.
Nekterí dárci orgánu obhajují tlak, aby zmenili proces zapojení, aby zavedli systém predpokládaného souhlasu, protoze by to bylo pozitivní snaha vyporádat se s hlubokým nedostatkem orgánu v zemi. Domnívají se, ze ackoli vetsina lidí podporuje darování, proste nikdy formálne nezaznamenává své prání a ze by to mohlo zmírnit problém, ze musíme konfrontovat truchlící rodiny s problematikou darování orgánu v dobe smrti svého milovaného cloveka.
Kazdý rok zemre nekolik tisíc lidí, kterí cekají na orgány, které nikdy nepricházejí, a mnoho zivotaschopných orgánu není nikdy k dispozici k darování.
Dr. Dorry L. Segev, docent chirurgie na Lékarské fakulte Univerzity Johns Hopkins a vedoucí studie zverejnené online v casopise Transplantace komentáre:

"Opt-out není kouzelná kulka, nebude to kouzelná odpoved, kterou jsme hledali. S opt-out se vnímání stává:" Budeme vzít vase orgány, pokud si nevyberete cas na vyplnení formuláre. " To je nebezpecné vnímání, které máme. Chceme jen pouzít darované orgány od lidí, kterí chtejí darovat. "

Dodává, ze prosazování politiky predpokládaného souhlasu vyvolá slozité etické otázky a muze narusit vztah mezi transplantacní komunitou a sirokou verejností, coz by melo být vzájemnou podporou.
Segev a jeho kolegové usporádali hloubkové rozhovory s odborníky na transplantaci ve 13 evropských zemích s predpokládaným souhlasem s legislativou a zjistili, ze navzdory zákonu se proces darování orgánu s výjimkou prípadu v techto zemích výrazne nelisil ve srovnání s politikou opt-in jako jsou USA

Jejich zjistení rovnez ukázaly, ze mezi zememi, které se zabývaly mírou darování orgánu, melo Spanelsko nejvíce s 34,1 zemrelých dárcu na milion obyvatel, následovalo 26,7 v Portugalsku a za tretí 26,3 dárcu v USA.
Brian J. Boyarsky, výzkumný pracovník spolecnosti Hopkins, který provedl rozhovory, uvádí:

"Nezdá se, ze by proste predpokládala souhlas s právními predpisy o knihách, ze sazby daru povstanou."

Podle Segeva budou lékari ve Spojených státech pristupovat k rodinným príslusníkum a budou se ptát, zda by jeste chteli darovat své milované orgány bez ohledu na to, zda byl nebo nebyl zemrelý registrován jako dárce orgánu ci nikoliv. Je to rodina, která se rozhoduje konecne bez ohledu na úmysly zemrelého.
Výzkumníci také zjistili, ze i v zemích s predpokládaným souhlasem lékari stále diskutovali o otázkách dárcovství s rodinou v dobe smrti svých blízkých, navzdory skutecnosti, ze jim bylo zákonem povoleno transplantaci techto orgánu. Sest ze 13 zemí ve skutecnosti vyzaduje, aby lékari konzultovali s príbuznými zemrelého, aby udrzeli transparentnost týkající se procesu darování a získali kompletní zdravotní a spolecenskou historii potenciálního dárce. Úcastníci uvedli, ze kvuli strachu z negativního tisku, ale i kvuli tomu, aby se zabránilo psychickému zranení, darování neprobehlo, kdyby rodina vznesla námitky ve vsech zemích krome jednoho (Portugalsko) ze sledovaných zemí.
Segev tvrdí, ze zavedení predpokládaných právních predpisu o udelení souhlasu by znamenalo nesmírne casove nárocné cvicení s minimálními výplatami. Zduraznuje, ze mnoho zemí s predpokládaným souhlasem má mnohem nizsí pocet daru orgánu nez USA a ríká, ze by se mely poucit z takových zemí, jako je Spanelsko, vedoucí zeme v Evrope, pokud jde o dárcovství orgánu.

Kazdá nemocnice ve Spanelsku venuje lékare, kterí vedí o problémech s transplantací a screeningu potenciálních dárcu, rídí jejich péci a pristupují k rodinám. Podle Segev je hlavním duvodem vyssí míry dárcovství ve Spanelsku tyto specializované lékare, a nikoli pouze existence predpokládaného souhlasu.
"Potrebujeme zvýsit povedomí o otázkách transplantace a transplantace, abychom získali více orgánu pro záchranu transplantací nez aby donutili lidi darovat své príbuzné orgány, pokud se jim nepodarí pred smrtí opt-out", a dodal, ze nejdulezitejsí skutecnost " je, ze lidé potrebují být velmi jasní s jejich dalsí príbuzní, zatímco oni jsou jeste nazivu o to, zda chtejí být dárci orgánu, nebo ne. To je kdo nakonec rozhodne. "
Jiní výzkumní pracovníci Johns Hopkins, kterí se podíleli na studii, zahrnují Erin C. Hall, M.D., M.P.H .; Neha A. Deshpande, B.A .; R. Lorie Ros, Sc.M .; Robert A. Montgomery, M.D., D.Phil .; a Donald M. Steinwachs, Ph.D.
Napsal Petra Rattue