Batole jedná jako pravidlo vynucení

Získáme zpusoby chování - sociální normy - jak vyrustáme. Víme, ze bychom meli být zdvorilí, nesmíme bezet nahý na verejnosti a ze bychom nemeli ublízit lidem, zvíratum atd. Napodobujeme chování kolem nás. Odborníci tvrdí, ze tyto "sociální normy" jsou soucástí rámce spolecnosti. Ale jak získáváme tyto normy?
Marco Schmidt a Michael Tomasello z institutu Max Planck for Evolutionary Antropology se rozhodli prozkoumat zkoumáním dodrzování sociálních norem ze strany detí, aby získali více informací o tomto dulezitém "sociálním lepidle". Jejich studium je publikováno v srpnovém vydání casopisu Aktuální smery v psychologické vede.
Schmidt vysvetluje:

"Sociální normy jsou zásadní pro pochopení spolecenských interakcí, sociálních usporádání a lidské spolupráce obecneji, ale pokud se podíváme do kolébky, muzeme plne pochopit existenci sociálních norem u lidí."

Schmidt a Tomasello meli zvlástní zájem získat více informací o tom, jak deti pouzívají konstitutivní normy, které jsou na rozdíl od jiných norem konstitutivní normou, která muze vést k nové sociální realite. Napríklad policejní síla je oprávnena prostrednictvím "souhlasu rízených", coz jim dává právo delat vsechny druhy vecí, které spolecnost nikdy nedovolí prumernému obcanovi.
Ustavující normy platí na mnoha místech a jsou obzvláste významné v pravidlech jako sachy; Existují urcité normy, které definují hru sachu a pokud nekdo presune pesce zpet do hry sachy, neporusují normu tím, ze nerespektují urcité pravidlo, ale také nehrají hru vsem dohodnutým, a proto proste nehrají sachy.
V posledních letech provedli Schmidt a Tomasello spolu s Hannesem Rakoczym z Göttingenské univerzity radu studií, které zkoumaly zpusob, jakým deti pouzívají konstitutivní normy a jak zjistit, kdy deti prestanou premýslet o herních pravidlech jako o pravidlech vydaných silnými orgány a zacnete premýslet o techto pravidlech jako o vzájemné spolecenské dohode.
Jedna ze svých studií se týkala dvouletých a tríletých detí, které sledují loutku, která ríkala, ze to uz bude "dax". Loutka pak provedla akci, která se lisila od jedné, kterou dospelí nazývali "daxing". Tým uvedl, ze mnoho detí proti tomuto porusení tohoto pravidla vzneslo námitky, a zvláste tríleté osoby vznesly námitky zalozené na normách, jako napríklad: "To nefunguje takhle. Musíte to delat takhle."
Dalsí studie týmu Schmidt, Rakoczy a Tomasello zjistila, ze deti delají rozdíly a prosazují pouze herní normy pro cleny své vlastní kulturní skupiny, napríklad pouze pro ty, kterí mluví stejným jazykem.
Tato zjistení ukazují, ze deti chápou, ze pojem, který patrí do urcité skupiny, spadá do rozsahu pusobnosti normy a ze existují ocekávání, ze tyto normy budou dodrzovány. Studie také ukázala, ze deti nemusí být explicitne vyucovány dospelými, aby povazovali akci za sociální normu; stací videt, ze dospelí ocekávají, ze veci budou fungovat urcitým zpusobem.
Celkove tyto studie ukazují, ze deti uplatnují normy ve vhodném kontextu a príslusné sociální skupine a ze jsou schopny porozumet koncepci sociálních norem v raném veku.
Tomasello ríká:

"Kazdý rodic uznává tento druh chování - malé deti trvají na tom, ze lidé dodrzují pravidla - ale prekvapivé je, jak dumyslné deti jsou v kalibraci svého chování tak, aby odpovídaly okolnostem."

Podle názoru Schmidta a Tomasella detem prosazují sociální normy jako zpusob, jak identifikovat zpusob, jakým funguje spolecenství a ze prosazování sociálních norem znamená, ze jsou nedílnou soucástí toho, aby se stali cleny kulturní skupiny.
Tým plánuje více studií ve stejné oblasti a dospel k záveru, ze pochopení spolecenské normy "je nezbytné pro pochopení spolecenské a kooperativní povahy lidského druhu".
Napsal Petra Rattue