Státní zásahy "neprinesly nic pro zvýsení darování orgánu"

Cetné politiky zavedené americkými státy od konce 80. let k rozsírení nabídky transplantacních orgánu nemely zádný meritelný dopad na problém nedostatku zásob, který se dále zhorsuje.
Pouze jedna politika - zahrnující kruhové fondy - mela malý úcinek na zvýsení transplantace orgánu.

Toto je nález studie zverejnené v roce 2006 JAMA interní medicína autoru, vcetne Erika Martin, PhD, univerzity v Albany v New Yorku.

Mezi roky 1988 a 2010 se pocet státu, které prosli alespon jednou politikou související s darováním, zvýsil z pocátecního bodu 7 na konecne vcetne vsech 50.

Analýza autoru relevantních údaju zjistila, ze vsechny následující zásady "nemely silnou, významnou souvislost ani s mírou darování, ani s poctem transplantací" - zákony o souhlasu první osoby, registru dárcu, verejné vzdelání, placené dovolené a danové pobídky.

Výsledek, proti kterému nebyl zaznamenán zádný úspech, byl rocní pocet dárcu orgánu a transplantací v kazdém státe behem studovaného období.

Výzkumní pracovníci zhodnotili informace o databázi, které má nezisková organizace Spolecná sít pro sdílení orgánu (UNOS) a vládní organizace pro zadávání zakázek a transplantaci orgánu (OPTN).

Studie rovnez prezkoumala legislativní zákony týkající se darování a transplantace, jakoz i komplexní databázi federálních a státních zákonu.

Oficiální internetové stránky Ministerstva zdravotnictví a humanitárních sluzeb USA, organdonor.gov, uznává radu politik týkajících se darování orgánu a tkání, a proto se venovali výzkumným pracovníkum:

1. Vyhrazené dobrovolné príspevky jednotlivcu a chránených státních fondu na cinnosti zamerené na zvýsení darování a zlepsení postupu klinické transplantace. Aktivity zahrnovaly komunitní kampane, kampane na pracovistích a zásahy v nemocnicích
2. Programy vzdelávání o dárcovství orgánu - prostrednictvím tríd ve verejných skolách nebo programu vzdelávání ridicu
3. Opustení neprítomnosti lidí, kterí pracují ve verejném a soukromém sektoru, kterí darují
4. Zákony o souhlasu první osoby - individuální souhlas s dárcovstvím by mohl být registrován bez dohody o rodine v dobe darování
5. Záznamy, které dokládají souhlas lidí s darováním
6. Danové výhody pro dárce, aby uspokojily náklady na darování.

Pouze politika zalozená na príjmech byla spojena se zvýsením transplantací

Vsechny, s výjimkou prvních zásad, nevykazovaly zádný pozorovatelný vliv na míry transplantace. Pouze politika zalozená na príjmech zalození chráneného státního fondu na podporu aktivit dárcovství, ke kterým by jednotlivci mohli prispet, souvisí s nárustem poctu transplantací - o 5,3%.

Tento jediný úcinek predstavoval v prumeru 15 dodatecných transplantací na stát za rok, ukazují výsledky. Pokud jde o pocet transplantací orgánu od zemrelých dárcu, tato politika príjmu v jednotlivých státech byla spojena s 8% nárustem nebo o dalsích osm transplantací na stát za rok.

Komentár ve stejném casopisu Dr. Sally Satel, psychiatrický prednásející na Lékarské fakulte Yale University v New Haven, CT, ríká, ze je cas na "rusivou inovaci:"

"Tímto konceptem máme na mysli kompenzaci dárcu, ne jen snahu zmírnit financní rozlození daru.

Je cas vyzkouset pobídky, odmenit lidi, kterí jsou ochotni zachránit zivot cizince prostrednictvím daru. [...] Nás soucasný transplantacní systém je nedostatecný pro posílení objemu orgánu potrebných pro zivot zachranující transplantaci. Altruismus nestací. Pilotní testy pobídek jsou potrebné. "

Která lécba krevního tlaku funguje? To závisí na indexu telesné hmotnosti

Lécba krevního tlaku zamerená na prevenci komplikací, jako jsou srdecní záchvaty a mrtvice, funguje nejlépe, pokud lékar bere na vedomí vás index telesné hmotnosti (BMI), uvedli dnes vedectí pracovníci z Downstate Medical Center státní univerzity v New Yorku. Autori naznacují, ze obézní pacienti obecne nejlépe reagují na diuretické léky, které by nemely být pouzívány u lidí s nízkým obezitou s hypertenzí (vysokým krevním tlakem) kvuli výrazne vyssímu riziku kardiovaskulárních príhod.

(Health)

Je agrese u batolat az na genetiku?

Nová studie provedená Montrealskou univerzitou a nemocnicí CHU Sainte-Justine v kanadském Montrealu naznacuje, ze fyzická agrese u batolat se vyvíjí více v dusledku genetických nez environmentálních faktoru. Teorie, ze fyzická agrese u detí se v prubehu casu vyvíjí v dusledku vystavení agresivním vzorum (jak ve svém sociálním prostredí, tak ve sdelovacích prostredcích), dominuje výzkumu v této oblasti za posledních 25 let.

(Health)