Príjemci transplantovaných transplantovaných jater na transplantaci mohou zustat mimo lécbu imunosupresivy

Studie ve vydání 18.1 JAMA ze vetsina detí, které dostávaly rodicovské transplantované stepy od rodice, dokázala po postupném vyrazení z terapie zustat po dobu alespon 1 roku s normální funkcí stepu po podání imunosupresivní terapie.
Jedinci, kterí dostávají transplantaci pevných orgánu, obvykle trpí celozivotní imunosupresí s nekolika souvisejícími toxickými úcinky, vcetne oportunní infekce, malignity a dysfunkce ledvin.
Vedci vysvetlují:

"V transplantaci jater vsak nekolik zkuseností z jednoho centra naznacuje, ze podíl jaterních príjemcu muze udrzet normální funkci alotransplantátu bez imunosuprese, nazývaného operacní tolerance.
Na základe techto studií byla odhadovaná frekvence provozní tolerance navrzena tak vysoká na 20 procent. Prestoze vysazení imunosupresivní terapie u pacientu s alostepou jater muze vyvolat rejekci, vetsina epizod je reverzibilní bez dlouhodobých následku, coz ciní tuto populaci pacientu vhodnou pro minimalizaci, prerusení lécby nebo obojí. "

Za úcelem analýzy proveditelnosti vysazení imunosupresivní terapie u detí, které dostávají transplantaci jater, Sandy Feng, MD, Ph.D., z Kalifornské univerzity v San Francisku a její tým provedl studii zahrnující 20 detí, které dostaly zivého dárce transplantace jater od rodice pro jiné nemoci nez virovou hepatitidu nebo autoimunitní onemocnení, které podstoupily vysazení imunosuprese.
Prumerný vek príjemcu pri transplantaci byl 6,9 mesícu a 8 let 6 mesícu pri registraci. Vsichni úcastníci byli bílí a 55% (11) muzu. Úcastníci byli sledováni po medián 32,9 mesícu.
Kritéria pro zarazení zahrnovala stabilní funkci alotransplantátu pri podávání jedné imunosupresivní lécby, stejne jako zádný dukaz akutní nebo chronické rejekce nebo významné fibrózy (výskyt prebytecného vláknitého pojivového tkáne) na jaterní biopsii.
V období od cervna 2006 do listopadu 2009 doslo k postupnému vysazení imunosuprese po dobu minimálne 36 týdnu. Primární koncový bod byl definován jako úcastníci, kterí zustali po dobu nejméne jednoho roku s normální funkcí stepu po podání imunosupresivní terapie.
60% (12 z 20 úcastníku) zustalo v terapii alespon jeden rok a bylo definováno jako tolerantní, zatímco ostatní 8 úcastníku bylo oznaceno jako netolerantní. Z 8 úcastníku nazývaných netolerantní, 3 nesplnilo primární koncový bod po vysazení imunosuprese a 5 nesplnilo primární koncový bod behem vysazení.
Dvanáct tolerantních úcastníku bylo mimo lécbu za medián 35,7 mesícu, zatímco medián casu, který nedosáhl primárního výsledku, byl 5,7 mesícu po zahájení odberu.
4 z netolerantních úcastníku vyvinulo dysfunkci aloimplantátu medián 121,5 dne po zahájení vysazení imunosuprese. 1 úcastník byl diagnostikován jaterní biopsií jako s mírným akutním odmítnutím, zatímco 3 byli diagnostikováni s neurcitou nebo hranicní akutní rejekcí.
U pacientu s tolerancí doslo k pozdejsímu vysazení imunosuprese po transplantaci (medián 100,6 mesícu) nez pacienti s tolerancí (73,0 mesícu).
7 úcastníku dostalo lécbu se zvýseným opakováním imunosupresivní terapie; vsechny se vrátily k výchozí funkci alotransplantátu. Vedci nezaznamenali zádné úmrtí, oportunní infekce ztráty stepu.
Vedci vysvetlují:

"Tyto výsledky demonstrují, ze abstinencní implantace v tomto klinickém hodnocení se zdá být proveditelná jak pro tolerantní, tak pro pacienty netolerantní.
Nase prekvapivé zjistení, ze neocekávane vysoký podíl dobre definované pediatrické kohorty je operativne tolerantní se stabilní funkcí alotransplantátu a histologie, stanoví, ze program pro rozsáhlejsí studie s delsími následnými kroky k definování frekvence, posouzení trvanlivosti a odvození prediktivního profilu operacního tolerance pro príjemce pediatrické transplantace jater. "

Napsal Grace Rattue