Svalové a kosterní vedlejsí úcinky z lécby rakoviny prsu nejsou dlouhodobé

Priblizne 75% z 48 000 zen, které kazdorocne diagnostikují rakovinu prsu ve Velké Británii, trpí nádorem pozitivním vuci estrogenním receptorum, coz znamená, ze hormon estrogen se podílí na rustu rakoviny. Tamoxifen a exemestan jsou hormonální lécby a zatímco tamoxifen blokuje schopnost nádoru uzívat estrogen, inhibitory aromatázy, jako exemestan, snizují tvorbu estrogenu v tele.
Závery v Lancetová onkologie ze léková terapie, která snizuje riziko uhynutí zen z rakoviny prsu, vystavuje tyto zeny vyssímu riziku vzniku syndromu karpálního tunelu, nicméne toto muze být zvládnuto a po ukoncení lécby pretrvává.
Zeny s rakovinou prsu s pozitivním estrogenním receptorem (ER + nebo hormonálne citlivým) v pocátecní fázi casto dostávají léky po dobu peti let po operaci, aby pomohly predejít recidive onemocnení.
Mnohonárodní 37-krajinová studie intergrupu exemestanu (IES) s více nez 4 700 zenami dríve uvádela, ze zeny, které presli na exemestan po dvou az trech letech tamoxifenu, mely tendenci mít nizsí výskyt recidivy nebo úmrtnost ve srovnání se zenami, které zustaly na tamoxifenu celé petileté období.
IES také ukázala, ze více zen (42,4%) ve skupine s exemestanem vykazovalo muskuloskeletální symptomy, jako jsou zlomeniny kostí, bolesti kloubu nebo svalu behem lécby a zvláste syndrom karpálního tunelu (2,8%) ve srovnání se skupinou tamoxifenu (33,2% %), z toho pouze 0,3% vyvinul syndrom karpálního tunelu.
Tyto muskuloskeletární vedlejsí úcinky byly podrobneji hláseny Ústavem pro výzkum rakoviny a Imperial College London ve Velké Británii a Leiden University Medical Center v Nizozemsku.
Syndrom karpálního tunelu je tlak na stredový nerv v zápestí, coz vede k necitlivosti, svalové slabosti nebo bolesti prstu a rukou. Úcastníci studie, kterí vyvinuli syndrom karpálního tunelu, trpeli v prumeru po dobu sesti mesícu a zatímco vetsina pacientu dostávala úspesný chirurgický zákrok pro tento vedlejsí úcinek, velmi málo pacientu prerusilo lécbu kvuli syndromu karpálního tunelu.
Vedci poznamenali, ze výskyt syndromu karpálního tunelu u tech, kterí dokoncili lécbu, byl velmi nízký. Výzkumníci nezaznamenali zádný rozdíl ve výskytu syndromu karpálního tunelu mezi temito dvema skupinami.
Reditel oddelení pro klinické zkousky a statistiky u Ústavu výzkumu rakoviny (ICR-CTSU), profesor Judith Bliss, uvádí:

"Míra syndromu karpálního tunelu byla vyssí u zen, které presli na exemestan, nez u tech, kterí byli léceni pouze tamoxifenem. Bylo zjisteno, ze více nez polovina pacientu, kterí vyvinuli tento vedlejsí úcinek, mela operaci, ale prevázná vetsina byla schopna pokracovat v lécbe rakoviny prsu a po ukoncení lécby nemeli syndrom karpálního tunelu. "

Martin Ledwick, reditelka zdravotní sestry Cancer Research UK, komentovala:

"To dává klinikum více informací, aby pomohli pacientum v plné míre informovat o rozhodnutích o lécbe. Je treba poznamenat, ze syndrom karpálního tunelu se obvykle lécí úspesne, a to je treba vzít v úvahu pri vyrovnávání závaznosti nezádoucích úcinku proti prínosum ruzných mozností lécby.

Napsal Petra Rattue