Zvysující se lécba idiopatické plicní fibrózy pirfenidonem, evropské pruzkumy

Témer polovina evropských respiracních specialistu, kterí se úcastní nedávného pruzkumu, uzívají pirfenidon (Esbriet®, InterMune) jako lécbu první linie u pacientu nove diagnostikovaných s idiopatickou plicní fibrózou (IPF), podle výsledku hlásených na nedávném pokroku ve výzkumu IPF ) setkání v Ríme, v Itálii (30. listopadu - 1. prosince 2012).
Online pruzkum obsahoval odpovedi od 66 specialistu na respiraci, kterí se úcastnili celoevropského setkání. Výsledky ukázaly, ze 42% zvolilo pirfenidon jako lécbu první linie pro nove diagnostikovanou IPF, coz predstavuje rychlý nárust z 11% specialistu, kterí reagovali na podobný pruzkum na prvním setkání AIR v roce 2011.
V posledním pruzkumu pouze 4% specialistu uvedlo, ze by pouzívaly trojitou terapii s prednisonem, azathioprinem a N-acetylcysteinem jako terapie IPF první linie. To bylo významné snízení z 26% v predchozím setrení v roce 2011. Od té doby národní zdravotní instituce zastavily jednu rameno testovací triple terapie (PANTHER-IPF) po zjistení vyssí úmrtnosti, míry hospitalizace a závazných nezádoucích událostí nez u placebo nebo neúcinné látky; polovina (48%) odborníku, kterí se zúcastnili pruzkumu, uvedla, ze v dusledku toho snízila jejich uzívání trojité terapie.
IPF je intersticiální onemocnení plic charakterizované progresivní fibrózou plic s petiletou úmrtností 50-70%. Nedávné epidemiologické údaje naznacují, ze se IPF stává nejcastejsím typem intersticiální plicní choroby, pricemz více nez 80 000 pacientu zije se stavem v zemích EU. Výskyt je vyssí nez u nekolika typu rakoviny, vcetne rakoviny vajecníku.
Respiracní specialisté, kterí se úcastnili pruzkumu AIR 2012, hlásili, ze kazdá z nich dokázala v prumeru 35 pacientu s IPF. Více nez tri ctvrtiny respondentu (77%) uvedly, ze jejich centrum vzdy pouzívá multidisciplinární týmovou diskuzi o diagnostice IPF, jak doporucuje nejnovejsí smernice IPF. Vsichni (100%) specialistu, kterí reagovali na dotazník, pouzili výpoctovou tomografii s vysokým rozlisením (HRCT) a testy plicní funkce k diagnostikování IPF.
Pirfenidon je perorálne aktivní droga s malou molekulou, která byla registrována pro lécbu dospelých s mírným az stredním stupnem IPF v EU v roce 2011 a je dostupná v Japonsku od roku 2008. Bylo jí udeleno rozhodnutí o lécivém prípravku pro orphan a FAST USA a také v Evrope má status lécivého prípravku pro vzácná onemocnení. Inhibuje syntézu TGF-beta, chemického mediátoru, který hraje klícovou roli ve fibróze, a inhibuje syntézu TNF-alfa, cytokinu s aktivní rolí pri zánetu.
Profesor Carlo Albera, docent pro respiracní medicínu, University of Turin, Itálie, hlásil klinické zkusenosti s pirfenidonem na základe jmenovaného pacienta u 113 pacientu s mírným az stredním IPF v jeho centru. "Výsledky trí, sesti a devíti mesícu potvrzují úcinnost a bezpecnost pirfenidonu v reálném zivote," uvedl.
Setkání AIR bylo podporeno neomezeným vzdelávacím príspevkem od spolecnosti InterMune a program byl organizován nezávislým vedeckým výborem vedeným profesorem Cesarem Saltinim, profesorem respiracní medicíny na univerzite Tor Vergata v italském Ríme.
Susan Mayor PhD, lékarský novinár, Londýn, Velká Británie

Diabetes biomarker spojený se zivotním stylem a demografickým

Vedci tvrdí, ze podle studie zverejnené v casopise Clinical Chemistry zjistili konecnou vazbu mezi urcitým zivotním stylem a demografickými faktory a potenciálním biomarkerem pro urcení rizika diabetu 2. typu. Výzkumníci z USA a Japonska ríkají, ze jejich nejnovejsí výzkum vychází z predchozích studií, které ukazují, jak nízká hladina bílkoviny, která se nazývá sexuální hormon vázající globulin (SHBG), muze predem naznacovat zvýsené riziko metabolického syndromu a diabetu 2. typu.

(Health)

Zvírata pomáhají detem s autismem Interakce lépe

Zvírata pomáhají detem s poruchami autistického spektra (ASD) lépe reagovat; ukazují zvýsené pozitivní sociální chování, kdyz je zvíre prítomno. Zjistení pochází z nové studie vedcu, vedené Margueritem E O'Haierem z Queeslandu v Austrálii, a byla publikována v casopise PLOS ONE.

(Health)