Droga pro Alzheimerovu, Parkinsonovu a MS projevuje slib

"Jednorázová nová trída léku, která se zameruje na urcitý typ zánetu mozku, vykazuje brzy príslib pro lécbu Alzheimerovy nemoci, Parkinsonovy choroby, roztrousené sklerózy a traumatického poskození mozku.
Predklinická studie, která má být publikována tento týden v oblasti Journal of Neuroscience ukazuje, ze jedna z mysí zastavených mysí byla chována tak, aby mela Alzheimerovu chorobu v plné fázi vývoje.
Nová trída léku, vyvinutá na Northwestern University Feinberg School of Medicine v USA, se blízí k lécbe Alzheimerovy choroby odlisne od lécby, která je v soucasné dobe testována, aby se zabránilo tvorbe beta amyloidních plaku v mozku. Zatímco plaky jsou známky oznacující Alzheimerovou chorobu, nikdo zatím neprokázal, ze onemocnení zpusobují.
Tiskové prohlásení zverejnené v úterý odhaluje, ze spolecnost Northwestern jiz vydala patenty na léky a vydala licenci pro komercní vývoj biotechnologické spolecnosti, která práve dokoncila první fázi 1 klinického hodnocení, která testuje bezpecnost u lidí.
Nová trída léku, v soucasnosti oznacovaná jako MW151 a MW189, se zameruje na urcitý typ zánetu mozku, který je spolecným jmenovatelem v MS, Alzheimerove a Parkinsonove chorobe, a také pri traumatickém poranení mozku a mrtvici.
Stále více vedcu se priblizuje myslence, ze zánet hraje hlavní roli v progresivním poskození, které charakterizuje tato chronická neurologická onemocnení a poranení mozku.

Predklinická studie v modelu mysí s Alzheimerovou chorobou

V predklinické studii, která má být publikována tento týden, výzkumníci z Northwestern Feinberg School a University of Kentucky, hlásí, ze kdyz jeden z léku, MW-151, je dána mysi geneticky upravené k vývoji Alzheimerova, to zastaví progrese k úplnému vyloucení nemoci.
Výsledky naznacují poskytnutí léku dríve, nez jsou symptomy Alzheimerovy choroby zrejmé, muze být slibnou terapeutickou strategií.

Slibné predcasné výsledky byly prokázány s novou trídou léku pro lécbu onemocnení mozkuLék je selektivní supresor mozkového zánetu a nadprodukce molekuly prozánetlivých cytokinu z gliových bunek, bunek, které obklopují, vyzivují, chrání a podporují neurony.
Studie urcila optimální casové období pro podání léku, který je podáván orálne a prekracuje hematoencefalickou bariéru.
Vysetrila myslenku, ze léky, jako je MW-151, mohou být preventivní, pokud jsou podávány v pocátecním stádiu predtím, nez se objeví Alzheimerova patologie, i po príznaky onemocnení se zacaly objevovat.
Výsledky ukázaly, ze lék byl úcinný, kdyz byl podáván bud pred nebo po Alzheimerove chorobe, ale byl nejúcinnejsí, kdyz byl podán dríve, nez byly príznaky prílis pokrocilé.
Co-vedoucí autorka Linda J Van Eldik, reditelka Kentucky Sanders-Brownova centra pro stárnutí, rekl pro tisk:
"Vcasná intervence s MW-151 v modelu Alzheimerovy mysi redukovala aktivaci gliových bunek a nadprodukci prozánetlivých cytokinu, coz vedlo ke zlepsení neurologických výsledku."
"Neurologické výsledky zahrnovaly ochranu proti ztráte kritických proteinu nervových bunek a funkcním skodám spojeným s poruchami ucení a pameti," dodala.

Cílení na gliové bunky

I kdyz není jasné, jakou roli hraje zánet v mozku, hlavním cílem léciva je nadprodukce cytokinu, které podporují zánet.
Gliové bunky produkují prozánetlivé cytokiny a dalsí imunitní odpovedi na poranení nebo progresi onemocnení. Obvykle spolupracují s neurony nebo nervovými bunkami, aby udrzovali mozek hladce.

Kdyz nastane zranení nebo zmena, bunky glia zpusobují príznivý zánet, imunitní odpoved, která prinásí chemikálie, aby se vyporádala s poskozením a pomohla obnovit normální funkci mozku.
Ale nekdy se tato príznivá odpoved stává z ruky: zánet je prílis silný nebo se nezastaví po dokoncení práce.
To má za následek prílis mnoho cytokinu, které zpusobují, ze synapse mozku ztroskotávají, a nakonec celá organizace mozku spadne do neporádek, jako porucha pocítace. Neurony nemohou vzájemne prenáset signály a nakonec mohou zemrít.
Výsledné poskození v kure a hipokampu muze ohrozit pamet a rozhodování.
U Alzheimerovy choroby jsou glia bunky nadmerne aktivovány a produkují prílis mnoho cytokinu.
Léciva, která selektivne zamerují hladinu produkce cytokinu v bunkách glia, jsou logickými prvními pokusy o vývoj lécby, která se rídí tímto prístupem.
"U Alzheimerovy choroby mnozí lidé nyní vidí progresi od mírného kognitivního poskození az po plnohodnotný Alzheimerovu chorobu jako príznak nefunkcních synapsí, cesty, které umoznují neuronum vzájemne mluvit," ríká spoluautor studie D. Martin Watterson, profesor molekulární farmakologie a biologické chemie ve skole Feinberg, jehoz laborator vyvinula lék.

Úrovne cytokinu udrzované v lécivém prípravku Normální

V predklinické studii Alzheimerových studií vedci dávkují mysi MW151 trikrát týdne pocínaje sesti mesíci zivota, a to práve v dobe, kdy zacaly vzrustovat cytokiny prozánetlivé. To je zhruba tehdy, kdyz clovek trpí mírnou kognitivní poruchou.
Kdyz zkoumali mysí mysi po 11 mesících (vek, kdy mohou být detekovány príznaky onemocnení), hladiny cytokinu u mysí, které dostávaly lécivo, byly normální a synapse fungovaly normálne.
Úroven zánetlivých cytokinu u mysí, která nemela lécivo, byla vsak stále abnormálne vysoká a jejich synapse se nezachycovaly.

"Lék je chránen pred poskozením spojeným s ucením a poruchou pameti," rekl Van Eldik, "Dávka tohoto léku pred zmenami Alzheimerovy pameti je v pozdním stadiu muze být slibným budoucím prístupem k terapii."

Dalsí neurologické nemoci a poranení mozku

V predchozích studiích na zvíratech testoval stejný lécivý prípravek v modelu mysí neurologické poskození zpusobené traumatickým poranením mozku se zavrenou hlavou a zabránilo vzniku onemocnení podobného roztrousené skleróze.
Napríklad ve studii, ve které byly mysi rozmnozené roztrousenou sklerózou (MS) podávány perorálne, nedoslo k závazné onemocnení.
V soucasné dobe jediná perorální lécba pro MS pusobí na lymfatické uzliny, a nikoli na mozku, kde dochází k zánetu a poskození.
V jiné studii s mysí vedci ukázali, ze podávání MW151 v casném terapeutickém okne trvá tri az sest hodin po traumatickém poranení mozku, blokuje gliální aktivaci a zpusobuje následnou záplavu cytokinu podporujících zánet.
Vedci techto studií uvedli terapie zalozené na této tríde léku by mohly být zpusobem, jak predejít nebo snízit dlouhodobé komplikace poskození mozku nebo dokonce mrtvici, jako jsou záchvaty, kognitivní poruchy a mozná i otázky dusevního zdraví.
Tyto studie ukazují, ze pro tyto stavy, vcetne Alzheimerovy choroby, bylo casové období terapie kritické.
Watterson rekl:
"V modelech techto dalsích onemocnení potrebujeme dalsí studie o terapeutických casových oknech, abychom mohli lépe plánovat budoucí klinické testy."
Granty, ceny a dary od ruzných orgánu, vcetne americké nadace zdravotní pomoci, Alzheimerova sdruzení, Klebergova nadace a ruzných organizací v rámci národních institucí zdraví (NIH), pomohly zaplatit za studium.
Napsal Catharine Paddock PhD