Lék muze znicit jakýkoli typ virové infekce tím, ze se infikované bunky znicí

Vedci spolecnosti MIT navrhli novou lécbu, která dokáze identifikovat bunky, které byly nakazeny virem, jakýmkoliv typem viru, poté znicit tyto bunky a úcinne ukoncit infekci. Vedci z Lincoln Laboratory MIT zverejnili svuj prulom v casopise PLoS One. Tato nová technologie má potenciál nakonec lécit beznou zimu, chripku a nekolik dalsích onemocnení.
Penicilin a dalsí antibiotika se pouzívají k lécbe bakteriálních infekcí. Nemají vsak zádný úcinek proti beznému nachlazení, chripce, Ebola a dalsím virovým infekcím.
V této studii vedci testovali své nové léky proti 15 virum, vcetne chripky H1N1, gastrointestinálního viru, viru detské obrny, horecky dengue, rhinoviru (které zpusobují casté nachlazení) a ruzných dalsích typu hemoragické horecky. Byla úcinná proti kazdému z nich.
Lék je zameren na typ RNA, který se produkuje pouze ve virálne infikovaných bunkách.
Vedoucí vedecký pracovník Todd Rider rekl:

"Teoreticky by to melo fungovat proti
vsechny viry. "

Autori vysvetlují, ze je to sirokopásmová technologie - zameruje se na sirokou skálu ruzných typu viru. Potenciálne by mohla být úcinná pri zastavení nových virových epidemií, jako napríklad v prípade SARS v roce 2003.
Todd Rider nejprve premýslel o vytvorení sirokospektrálního antivirotika asi pred 11 lety, kdyz vynalezl CANARY (Cellular Analysis and Notification of Antigen Risks and Yields). CANARY je biosenzor, který dokáze identifikovat patogeny. Patogen je producent choroby, jako je skodlivá bakterie, virus nebo houba.
Rider rekl:

"Pokud v zivotním prostredí zjistíte patogenní bakterie, pravdepodobne existuje antibiotikum, které by mohlo být pouzito k lécbe nekoho, kdo by byl vystaven, ale uvedomil jsem si, ze existuje jen velmi málo osetrení pro viry."

Nekteré antivirotika dnes existují. Inhibitory proteázy se pouzívají k rízení infekce HIV - jsou vsak citlivé na rezistenci a jejich cíl je úzký.
Kdyz virus infikuje bunku, prebírá to bunky stroju pro svuj vlastní úcel - vytvorit kopie viru. Jak se tak stane, virus vytvorí dlouhé retezce dsRNA (dvojvláknová RNA) - tyto neexistují u zvírecích (vcetne lidských) bunek.

Lidské bunky mají proteiny, které se drzí na dsRNA, coz vyvolává kaskádu reakcí, které zabranují replikaci viru. Nekteré viry vsak mohou blokovat kaskádovou reakci.
Rider se zajímal o to, zda kombinace proteinu vázajícího dsRNA s jiným, který zpusobuje, ze bunky se znicí (podstoupí adopciózu), muze zpusobit, ze virovou infekci zastaví. Mohl pouzít napríklad protein, který bunka pouzívá, kdyz zjistí, ze se stává rakovinným (nicí se). Kdyz se jeden konec DRACO váze na dsRNA, muze signalizovat, ze druhý konec DRCACO se znicí.
Karla Kirkegaardová, profesorka mikrobiologie a imunologie na Stanfordské univerzite, uvedla, ze kombinace techto dvou prvku je dobrý nápad:

"Viry jsou velmi dobré v tom, ze rozvíjejí odpor vuci vecem, které se snazíme proti nim, ale v tomto prípade je tezké uvazovat o jednoduché ceste k rezistenci na léky."

Kazdý DRACO má a dodací znacka, prevzatý z prirozene se vyskytujících proteinu, aby mohl procházet bunecnými membránami a dostat se do lidské nebo zvírecí bunky. Pokud vsak bunka nemá dsRNA, DRACO ji nehlásí, aby zemrela.
Tato studie vetsinou zahrnovala lidské a zvírecí bunecné kultury. Vykonaly také experimenty na zvíratech na mysích infikovaných virem chripky H1N1. Kdyz byly mysím podávány DRACO, byly úplne vyléceny - infekce byla pryc. Autori dodávají, ze DRACO nemá na mysi zádný toxický úcinek.
Dalsí testy na zvíratech probíhají a autori tvrdí, ze dostanou slibné výsledky. Jezdec by rád licencoval technologii tak, aby se mohly provádet rozsáhlejsí pokusy na zvíratech a nakonec na cloveka.
Napsal Christian Nrodqvist