Zeny se více cíti spokojeny, pokud diskutují o genetickém riziku rakoviny u detí

Nový výzkum odhaluje, ze vetsina matek, kterí podstoupí genetické testy pro kontrolu rizika rakoviny (testování BRCA1 / 2), skoncí s detmi o výsledcích testu.

Zjistení pochází ze studie publikované v casopise Epidemiologie rakoviny, provedené v komplexním Cancer Center v Georgetown Lombardi.

Ve skutecnosti studie naznacuje, ze matky, které nemluví o výsledcích se svými detmi, se pravdepodobne více necítí spokojeny a litují svého rozhodnutí.

Vedoucí autor, Kenneth Tercyak, PhD, reditel výzkumu prevence chování v Georgetown Lombardi, uvedl, ze jedním z hlavních problému genetického testování rizika rakoviny - mezi zenami, které byly poradkyne - bylo "co budou výsledky pro své deti znamenat".

Mluvit o riziku rakoviny pro jejich deti je jiz "na radaru" pro vetsinu zen podstupujících genetické testy, rekl Tercyak.

Vetsina rozhodnutí o tom, zda sdílet výsledky genetických testu, je relativne brzy po tom, co zeny obdrzí výsledky.

Sdílení výsledku rizika rakoviny s detmi je hlavne pomoci jim pripravit se na budoucnost a vzdelávat je o mozném rodinném riziku.

Celkove bylo 221 matek s detmi ve veku od 8 do 21 let, kterí se zúcastnili rodicovské komunikacní studie v Georgetown Lombardi, v centru nemocnice Mount Sinai (New York) a Dana-Farber Cancer Institute (Boston).

Zeny podstoupily standardizované hodnocení pred tím, nez byly testovány, a mesíc poté, co obdrzeli výsledky testu - coz naznacovalo jejich riziko rakoviny.

Terciak uvedl, ze "více nez polovina matek [62,4 procenta] zverejnila své výsledky genetických testu u svých detí, zejména pokud jsou deti mladiství. Rodice ríkají, ze sdílení informací je casto úleva a ze je soucástí jejich povinnosti rodicu . "

Bylo zjisteno, ze matky jsou ochotnejsí mluvit se svými detmi o výsledcích testu, pokud verí, ze prínosy prevazují nad riziky, to zálezelo na tom, jak staré jsou jejich deti.

Tercyak pridal:

"Mladsí deti jsou konkrétnejsí myslitelé. Koncepce genu, který zpusobuje rakovinu, muze být prílis abstraktní, aby nekterí pochopili a ocenili, ale nikoli jiní. Povzbuzujeme rodice, aby se ptali:" Je moje díte pripraveno se to naucit? "

Matky, kterí mluvili se svými detmi o významu výsledku testu, byli obecne spokojeni s jejich rozhodnutím ve srovnání s temi, kterí to neudelali.

Tercyak rekl, ze "kdyz se rodice cítí konfliktní, ohromení nebo nejistá, mohou ohrozit jejich úsudek, takze je druhým hádat a litovat jejich rozhodnutí."

Autori studie dodali:

"Mohou to být tezké volby týkající se citlivých otázek, zvláste u zdravých matek s mladsími detmi, kterí se rozhodnou mít operaci." Spojujeme operacní a lékarské schuzky s nemocí a muze být obtízné vysvetlit, proc je nutná operace, aby se zabránilo nemoci.

Tým v Georgetownu vytvoril komunikacní nástroj, který muze rodicum pomoci s detmi mluvit o rizicích rakoviny.

Autori dospeli k záveru, ze "hodnotíme, co rodice nejlépe pomáhá delat a jednat podle rozhodnutí, která je pro ne a jejich rodiny vhodná."

Obecne se odrází predcházet predpovední genetické testování rakoviny az do veku, kdy jsou zásahy povazovány za uzitecné. Presto mnoho detí nosicu mutací BRCA si je vedoma výsledku genetických testu jejich matek mnoho let pred tím, nez jsou indikovány preventivní intervence, podle studie publikované v Journal of Clinical Oncology.

Napsal Joseph Nordqvist