Proc zeny získávají brisní tuk snadneji nez muzi?

Nová studie provedená na mysích a publikovaná v casopise Diabetes ukázala, ze diety s vysokým obsahem tuku vylucují chemické reakce u mysích samic. Tento objev by mohl vysvetlit, proc je pro zeny snadnejsí ukládat tuk v oblasti bricha nez muzi. Studie se dotkla také toho, co zpusobuje, ze zeny po menopauze získávají více tuku v brise.
Experti vysvetlili proces u mysích samic, který zacíná aktivací enzymu a koncí, kdyz se tvorí viscerální tuk. Tento typ tuku se buduje kolem vnitrních orgánu a je spojen se zvýseným rizikem rakoviny, diabetu typu 2 a srdecních chorob.
Ackoli enzym plní mnoho úkolu, jeden zahrnuje produkci silného hormonu, který tlací viscerální tukové bunky, aby se vytvorily. Vitamín A je hlavním zdrojem tohoto hormonu.
Kdyz muzi i zeny jedí stravu s vysokým obsahem tuku, hladiny tohoto enzymu jsou vyssí u zen. Poté, co odborníci zmenili genetiku mysí tím, ze odstranili enzym, zeny zustaly stíhlé, konkrétne v zaludcích, a to i v prípade, ze pokracují ve stravování s vysokým obsahem tuku. Vedci také zaznamenali pokles tuku u muzu, nicméne rozdíl nebyl tak dramatický jako u zen.
Tento enzym by mohl být prípadne zameren bud na lécbu obezity u muzu nebo zen.
Ouliana Ziouzenkova, hlavní autorka studie a asistentka pro výzivu lidí na Ohio State University vysvetlila:

"Pokud jste se zeptali vetsiny lidí, o cem se domnívají, ze zpusobují obezitu, pravdepodobne by znamenali vysokou spotrebu jídla a sedavý zivotní styl, ale vidíme, ze existují genetické faktory, které telu ríkají, co má delat s tukem. aby nám bylo více tuku nebo méne tuku. Strava není dostatecne silná, aby to dokázala sama. "

Dalsí pokusy zjistily, ze tukové bunky u mysích samic, které neobsahují enzym, mohou vyrábet proteiny, které získávají své teplo z tuku. To znamená, ze tuk u mysích samic spálil.
Tuková tkán z lidí, kterí podstoupili operaci, byla vysetrena odborníky a zjistila, ze enzym existuje také u lidí. Hladiny v bunkách odebraných z viscerálního tuku zen s nadváhou byly mnohem vyssí nez hladiny odstranené z tenkých zen.
Studie rovnez ukázala, ze estrogen zastavuje cinnost enzymu. To muze vysvetlit, proc zeny nekdy ukládají tuk v zaludku po menopauze.

Hormonální úcinky u mysí byly podobné tomu, jak zeny zpracovávají vitamín A, coz je zivina, která muze být premenena na mnoho ruzných sloucenin. Jedná se o molekulu, která napomáhá produkci energie spalováním tuku, a také s kyselinou retinovou - hormonem, který se podílí na tomto testu, který napomáhá tvorbe viscerálního tuku.
Podle výzkumníku fungují diety s vysokým obsahem tuku jako "prepínací mechanismus" tím, ze oddelují molekulu, která spaluje tuky, coz skok spoustí enzym a tvorbu kyseliny retinové, coz nakonec vede k rozvoji viscerálního tuku. Ziouzenkova a její kolegové v lonském roce objevili enzym, který se podílí na tvorbe tuku, nazvaný Aldehyde Dehydrogenase 1 (aldh1a1). Nová studie zahrnovala nekolik pokusu u mysí k urcení procesu po spustení enzymu.
Normální a geneticky zmenené mysi, které nemely enzym, byly srovnány s autory po roce zivota na strave s vysokým obsahem tuku. Normální mysi, samice i samice, prirozene získaly nadváhu. Nicméne, samice mely více viscerální tuk kolem jejich orgánu nez muzi, který byl také viden u lidí po jídle prílis mnoho tuku.
Na druhou stranu, u normální stravy, muzi mají vetsí pravdepodobnost vývoje tuku v brisní oblasti nez zeny. Samice a samice mysí vykazovaly zvýsený periferní podkozní tuk, tuk nacházející se prímo pod kuzí, který muze poskytnout výhody.
Samice mysi, které byly geneticky zmeneny tak, aby nemely enzym, zustaly tenké, zatímco muzi vytvorili nejaký tuk. To zustalo stejné, i kdyz samice jedly více nez samice.
Odborníci zjistili, ze kdyz byl Aldh1a1 prevzat ze samic, prestali vyrábet kyselinu retinovou, coz vedlo k ochrane pred tvorbou viscerálního tuku. Na rozdíl od fen, muzi byli stále schopni vyrábet kyselinu retinovou.
Poté, co dospeli k temto záverum, vedci zkoumali proteiny z tukové tkáne mysí bez enzymu. Objevili, ze tukové bunky zen mely vysokou hladinu bílkovin, které jsou odpovedné za to, ze se tuky uvolnují z tukových bunek, coz napomáhá spalování tuku. Kdyz se uvolní tuk, vytvorí se dalsí protein, který napomáhá premene tuku na teplo, coz vede k spálení tuku jako lipidu. Ziouzenkova poznamenala: "Bez produkce hormonu kyseliny retinové zeny spalují tuky a vycerpávají energii ve forme tepla, proto zustávají velmi chudé a tento proces mel specifický vliv na viscerální tuk."

Aby se zjistilo, zda je estrogen spojen s tvorbou viscerálního tuku u zen, vedci odstranili vajecníky. Kdyz se mysi prevedly na menopauzu a prestaly vyrábet estrogen, zacaly vytváret kyselinu retinovou, coz nakonec vedlo k rozvoji viscerálního tuku.
Ziouzenkova, která také pracuje jako vysetrovatel ve komplexním Cancer Center v Ohiu, vysvetluje:

"Estrogen byl dostatecný k ochrane samic mysí jak od hormonální, tak cástecne diety vyvolané obezity.To znamená, ze estrogen potlacuje aktivaci hormonu indukující obezitu a jakmile ztratíme tento estrogen behem menopauzy, zacne rust viscerálního tuku . "

V jiné fázi studie pouzili výzkumníci jiný model mysi, který umoznoval pouze merit produkci hormonu.Zjistili, ze samice mysí na normální strave sotva vyrobily kyselinu retinovou, ale ty, které obsahují vysokotucnou stravu, vykazovaly vysoké hladiny hormonu, coz melo za následek devetnásobné zvýsení viscerálního tuku v porovnání s tím, - tukové diety. To zpevnilo skutecnost, ze existuje vazba mezi tvorbou viscerálního tuku a stravou s vysokým obsahem tuku.
Ziouxenkova ríká o vzorcích lidských tukových tkání, které prokázaly vysokou hladinu Aldh1a1 v bunkách odebraných od zen s nadváhou. "To by mohlo být, ze to, co ukazujeme na význam hormonu pro viscerální obezitu u mysí, platí také pro lidi.
Dospela k záveru:

"Jakmile zena zahájí konzumaci stravy s vysokým obsahem tuku, zapne se mechanismus hormonální regulace a zacne produkovat kyselinu retinovou a její metabolismus se stane superzachranným." Zeny ukládají více tuku, nez horí. "Odstranením enzymu Aldh1a1 v viscerálním tuku, mohli bychom zenám uvolnit tuk a spálit, ale místo toho je z nich deláme super metabolicky aktivní. "

Napsal Christine Kearney