Proc jsou pacienti neochotní odhalit depresivní príznaky rodinnému lékari?

Nejcastejsím duvodem, proc pacienti nechtejí zverejnovat depresivní príznaky u svých lékaru, je jejich obava, ze jim bude doporuceno, aby uzívali antidepresivní léky, zatímco jiní si mozná myslí, ze se nejedná o práci lékare primární péce (rodinného lékare) dusevní problémy, výzkumníci z Kalifornské univerzity, Davis hlásil Annals of Family Medicine. Dodali, ze významný pocet pacientu nemá rád myslenku na to, ze je odkázán na psychiatra, nebo o tom, ze o tom mají své zamestnavatele.
V této studii se Robert A. Bell, PhD a tým rozhodli zjistit, proc jsou depresivní príznaky pacienty tak nedostatecné. Byly provedeny telefonní pruzkumy zahrnující 1 054 dospelých, kterí se zúcastnili systému California Survey Factor Factor Survey. Byli dotazováni, zda nezjistili podrobnosti o svých depresivních príznacích rodinnému lékari (a pokud ne, proc ne), nekteré demografické údaje a také nekteré otázky týkající se jejich presvedcení o depresi.
Zjistili, ze:

• 43% úcastníku uvedlo, ze mají alespon jeden duvod neríkat svým lékarum o jejich depresi
• 22,9% nereklo rodinnému lékari, protoze si mysleli, ze doporucuje antidepresiva
• Jednotlivci, kterí nemeli v minulosti depresi, meli vetsí pravdepodobnost, ze si myslí, ze rodinný lékar se nezabývá dusevními chorobami
• Ti, kterí nemají v minulosti depresi, se necítí pohodlne, aby se o nich obrátili na psychiatra
• Ti, kterí mají závaznejsí príznaky deprese, hodnotili 10 z 11 prekázek pro odhalení jako relevantní pro jejich uvazování, ve srovnání s temi bez príznaku
• Zeny, Hispánci a lidé s nízkým socioekonomickým statusem mají vetsí pravdepodobnost, ze budou znepokojeni tím, ze budou stigmatizováni depresí, nebo se domnívají, ze je to neco, co by melo být pod jejich kontrolou

Autori dospeli k záveru v casopise Abstract in the journal:

"Mnoho dospelých se prihlásilo k presvedcení, ze pravdepodobne zabrání výslovným zádostem o pomoc od primárního lékare behem depresivní epizody. Mely by být vyvinuty intervence, které povzbudí pacienty, aby zverejnili své symptomy deprese, a lékari se zeptali na depresi.

Deprese

Smutek a pocit "deprimovaný" je pocit, který se stane kazdému - není nutne známkou klinické deprese. Depresivní porucha nastává, kdyz problém narusuje kazdodenní zivot jednotlivce, kdyz nemuze správne fungovat - jsou postizeni lidé kolem postizeného, ??zejména ti, kterí o nej mají zájem.

Existuje nekolik typu deprese, vcetne závazné deprese (deprese), dystymické poruchy (dysthymie), psychotické deprese, poporodní deprese (postnatální deprese), SAD (sezónní afektivní porucha) a bipolární poruchy (manické depresivní onemocnení). Mnoho dusevních stavu muze mít jako dodatecnou podmínku depresi, jako je napríklad posttraumatická stresová porucha (PTSD).
Deprese muze postihnout lidi ruznými zpusoby; mnozina príznaku, která postihuje jednu osobu, nemusí být stejná jako ta, která se týká jiné osoby. Nejbeznejsí príznaky a symptomy spojené s depresí mohou zahrnovat:

• Neustálý pocit prázdnoty a smutku
• Dlouhotrvající úzkost
• Beznadejnost
• Neklid
• Problémy pri spánku mohou znamenat nespavost nebo prílis spí
• Podrázdenost
• Záliby a aktivity, které byly kdysi poteseny, nemají nyní zádný zájem
• Ztráta libida (zádný zájem o sex)
• Únava
• Koncentracní problémy, nekdy problémy s pametí, potíze s rozhodováním
• Prejídání, nedostatek chuti k jídlu, zmena stravovacích návyku
• Sebevrazedné myslenky
• Bolest hlavy, potíze s trávením, bolesti a bolesti - které se pri bezném zpusobu lécby nezvysují

Deprese, dokonce i závazné formy, je vysoce lécitelná. Cím dríve osoba s depresí dostane lécbu, tím úcinnejsí bude. Studie ukázaly, ze vcasná intervence významne snizuje pravdepodobnost opakování.
Napsal Christian Nordqvist