Kdyz jíte, je to stejne dulezité jako to, co jíte

Bylo známo, ze prebytecná energie je ulozena v tukových bunkách, které signalizují tyto hladiny mozku. Nyní vedci zjistili, ze odstranení genu Arntl v tukových bunkách vede k obezite u mysí a také zpusobuje zmenu nacasování jejich normálního stravovacího plánu.
Nález, publikovaný v Prírodní medicína, pochází od doktora Georgie Paschose, výzkumného pracovníka v laboratori Garret FitzGerald, MD, reditelka FRS Institutu pro translacní medicínu a terapeutiku, Perelmanova lékarská skola, University of Pennsylvania.
Výzkum poskytuje náhled na komplikované príciny, které zpusobují, ze lidé jsou obézní. Závery byly neocekávané z nekolika duvodu.
Paschos vysvetlil: "Prvním je, ze pomerne skromný posun v konzumaci jídel na to, co je normálne po dobu odpocinku u mysí, muze být prínosem pro skladování energie. Nase mysi se staly obézní bez konzumace více kalorií."
Pokud odborníci zkopírovali zmenený vzorek spotreby potravy, který byl pozorován u mysí se zlomeným casem, který se také oznacuje jako Bmal1, v jejich tukových bunkách, by normální mysi mohly být také obézní.
Nocní stravovací podmínka, kterou nekterí lidé zazívají, je relativne podobná zmenám chování pozorovaným u mysí. Tento syndrom byl spojen s obezitou Albert Stunkard, také z University of Pennsylvania, v roce 1955.
Druhý objev se týká molekulárních hodin. Hodiny v periferních tkáních jsou obecne povazovány za rízené pusobením "master clock" v SCN mozku.
"Zatímco jsme dlouho vedeli, ze periferní hodiny mají nejakou schopnost autonomie - percussionist muze bouchat buben bez instrukcí od dirigenta - tady vidíme, ze orchestrované chování perkusistu muze samo o sobe ovlivnit dirigent," dodal FitzGerald.
Oscilacní exprese genu, které spoustí a potlacuje hlad v hypotalamu, je to, co denne rídí príjem jídla. Vedci zjistili, ze tento vzorek hypotalamického rytmu byl prerusený, kdyz byly hodiny rozbité v tukových bunkách, aby uprednostnovaly stravování v dobe nevhodného príjmu, který je v prubehu dne pro mysi a behem noci pro lidi.
Kdyz se zmení denní norma, zmení se také metabolismus. Lidé, kterí pracují v noci, mají napríklad vyssí pravdepodobnost obezity a metabolického syndromu a lidé, kterí se potýkají s problémy spánku, zvysují pravdepodobnost obezity. Je také jednodussí pribírat váhu s méne spánkem pro zdravé muze a zeny.

Vyrovnávání energetických úrovní

Telo musí kombinovat nekolik signálu mezi centrálním nervovým systémem a odlehlými tkánemi, vcetne srdce a jater, aby bylo dosazeno rovnováhy mezi úrovnemi energie.
Tukové bunky jsou zodpovedné za uchovávání a uvolnování energie a také s komunikací s mozkem, pres hormon leptin, pokud jde o mnozství energie, která je ulozena. Telo pouzívá více energie a snízí méne, kdyz je leptin vylucován cestami v hypotalamu.
Odborníci si uvedomili, ze kdyz byly hodiny rozlozeny v tukových bunkách, zmenilo se jen malé mnozství genu a to urcilo, jak se nenasycené mastné kyseliny, vcetne kyseliny eikosapentaenové (EPA) a kyseliny dokosahexaenové (DHA) krví. Tyto mastné kyseliny jsou obvykle spojené s rybími oleji. V dobe nevhodného jídla byly hladiny techto kyselin nízké v plazme a v hypotalamu.
"K nasemu úzasu jsme byli schopni zachránit celý fenotyp - nevhodnou oscilaci mastných kyselin a expresi genu v hypothalamu, krmení a obezite - doplnením EPA a DHA k vyrazeným zvíratum," rekl Paschos.

Prostrednictvím výzkumu se projevila úloha, kterou molekuly hodinových tukových bunek hrají pri regulaci energie a nacasování spotreby potravin - kontaktem s hypotalamem, který nakonec dopadá na energii, která je ulozena, stejne jako na to, jaká osoba vází.
Tyto zprávy zduraznují zásadní roli, kterou molekulární hodiny hrají v metabolismu, a zároven ukazují, ze hlavní cást tukových bunek hraje v procesu prijímání potravin a vyuzívání energie.
FitzGerald uzavrel:

"Nase nálezy ukazují, ze krátkodobé zmeny mají okamzitý úcinek na rytmus stravování. Tyto zmeny vedou v prubehu casu k nárustu telesné hmotnosti, dirigent je skutecne ovlivnen perkusem."

Napsal Sarah Glynn