Fyzická aktivita pomáhá chránit pred kognitivní poruchou u starsích dospelých

Kazdodenní pohyby, jako je delání postele nebo vyzdvihnutí nákupní tasky, se zvysují a mohou prispet, zejména dospelým, k lepsímu zdraví. Presne to, kolik senioru v energetice pusobí, je stále nejasné, protoze vetsina predchozích studií byla zalozena na nespolehlivých vlastních zprávách o fyzické aktivite spíse nez na skutecných mereních.
Vedci na Floridské univerzite nyní provedli studii s laboratorními metodami, aby overili mnozství energie, kterou starsí dospelí pouzívají pro kazdodenní cinnost a spojují zjistení s kognitivním výkonem.
Výzkum odhalil v cervenci 25 vydání Archiv vnitrního lékarství, ze starsí dospelí, kterí pouzívají relativne velké mnozství energie ve svých kazdodenních cinnostech, mají výrazne nizsí riziko, ze se stanou kognitivne postizenými ve srovnání s temi, kterí tráví méne energie.
Co-autor Todd Manini, Ph.D., odborný asistent v oddelení stárnutí a geriatrického výzkumu na University of Florida College of Medicine a UF Institute on Aging rekl:

"Existují miliony a miliony lidí, kterí nevyuzívají, ale zacínáme si uvedomovat, ze mnoho techto lidí delá hodne behem dne a pravdepodobne budou akumulovat více energie behem dne nez jiní, kterí jdou ven a cvicení, "

Pokracoval,

"Tyto studie zacínají osvetlovat skutecnost, ze akumulacní aktivita behem dne muze potenciálne poskytnout zdravotní prínos."

Zvýsený výzkum naznacuje, ze fyzická aktivita by mohla být zpusobem prevence nebo dokonce lécby kognitivních poruch; výzkumníci vsak stále potrebují lepsí odhady objemu energie vynalozené na ruzné cinnosti, typy cinností a jejich trvání.
Kirk Erickson, Ph.D., odborný asistent na psychologickém oddelení a Centrum pro neurální základy kognice na univerzite v Pittsburghu, který se v soucasné studii nezúcastnil,

"To bude tezká odpoved, dokud nebudeme schopni získat objektivní odpovedi o fyzické aktivite. Pokud se chystáme prevést tento výzkum na klinické prostredí, musíme poskytnout kvantifikovatelnou metriku nebo císlo, kolik fyzické aktivity získáte . "

Erickson poznamenal, odkazující na predchozí studie, které silne závisely na tom, ze úcastníci studie rekli vedcum, jak jsou fyzicky aktivní, ze sebevedomí je nespolehlivá, protoze lidé casto nepovazují svou míru aktivity za nepresné a také nevykazují výdaje na energii zpusobem ze objektivní opatrení mohou. Ericksonovo zobrazovací studie ukázaly, ze jeden rok mírného mnozství cvicení muze zvrátit Alzheimerovu souvislost s atrofií v cástech mozku zapojených do pametové funkce.
Výzkumný tým nové studie, který vedli vedci z nadace Heart and Stroke Foundation Center v Torontu a na univerzite v Kalifornii v San Francisku, odhalil krok vpred pri identifikaci mnozství energie, kterou lidé vyvíjejí, testováním priblizne 200 dospelých s prumerným vekem 75 let.
Nejdríve vypocítali celkové mnozství energie za den a pak odectily základní mnozství energie, kterou telo potrebuje pri odpocinku.

Behem studie dostali úcastníci takzvanou "tezkou" vodu k pití. "Tezká" voda má nepatrný chemický rozdíl od pravidelné vody, coz umoznuje výzkumníkum sledovat spotrebu molekuly kyslíku v tele v prubehu casu a pomocí výsledku vypocítat pocet spálených kalorií.
K urcení potrebné energie, zatímco osoba je v klidu, vedci pouzívají metodu nazvanou kalorimetrie, která urcuje mnozství oxidu uhlicitého v dechu. Výzkumní pracovníci rovnez pouzili údaje o aktivite uvádené na vlastní náklady, aby porovnaly obe studie.
Pacienti byli hodnoceni na základe pameti, koncentrace, orientace, jazyka a dalsích kategorií k posuzování kognitivních funkcí.
Výzkum ukázal, ze nejaktivnejsí pacienti meli o 90 procent lepsí sanci na vyloucení kognitivních poruch ve srovnání s temi s nejnizsí aktivitou, coz potvrzuje, ze cím více energie bylo vynalozeno, tím nizsí byla pravdepodobnost kognitivních poruch.
I kdyz jsou výsledky této studie konzistentní s jiným výzkumem, Manini a jeho kolegové vedci tuto studii dále zduraznili nedostatky související s pouzíváním vlastních aktivit.
Zjistili, ze vlastní zprávy jsou velmi zaujaté, protoze lidé mohou hlásit vyssí aktivitu, nez ve skutecnosti, nebo mohou opomenout nebo zapomenout na urcité cinnosti, které ucinily, protoze se zamerily na sportovní aktivity a nezahrnovaly jednoduché cinnosti jako treba procházky v domech nebo hlídání v zahrade.
Souvislost mezi nástupem kognitivních poruch a výdajem energie byla zjevnejsí pri laboratorních mereních pouzívaných k merení aktivity nez u údaju o vlastních zprávách. Souvislost mezi mnozstvím energie vyvíjenou na úroven poklesu kognitivního poskození byla také zjevnejsí v laboratorních testech nez ve vlastních zprávách, coz mohlo být zpusobeno presnejsími záznamy o cinnosti s nízkou intenzitou.
Erickson poznamenal,

"Síla studie spocívala v tom, ze výzkumní pracovníci se nemuseli jen zeptat lidí, kolik fyzické aktivity dostali - dokázali to skutecne merit."

Napsal Grace Rattue