Parapareze: Co potrebujete vedet
Obsah
- Co je to paraparace?
- Príciny
- Symptomy
- Diagnóza
- Rízení
- Výhled
Paraparéza muze být zpusobena genetickými faktory a virových infekcí. V tomto clánku jsme se blíze podívat na príciny a jak zvládnout stavu.
Co je to paraparace?
Paraparéza muze zpusobit obtíz pri chuzi.
Paraparéza je cástecná paralýza obou nohou. Je charakterizována progresivní slabostí a krecemi v nohách.
Symptomy mohou zacít kdykoli v zivote. Vetsina lidí s diagnózou parapareze nakonec bude mít potíze s chuzí a uvidí také zmeny jejich chuze (zpusob, jakým chodí).
Zatímco v soucasné dobe neexistuje lék na paraparézu, príznaky mohou být úcinne zvládnuty a minimalizovány. Obvykle nemá vliv na délku zivota.
Príciny
Paraparéza je zpusobena degenerací nebo poskozením nervových cest. Existují dva hlavní typy parapareze, oddelené podle jejich príciny:
Dedicná spastická parapareze (HSP)
Dedicná spastická parapareze je spojena s genetickými faktory.
Parapareze, která je spojena s genetickými faktory, se nazývá dedicná spastická parapareze (HSP). To zpusobuje, ze dlouhé nervy v páteri se casem degenerují.
Tyto spinální nervy kontrolují svalový tonus a pohyb v dolním tele. Poskození techto nervu muze vést k postupnému zhorsení pohybu, obvykle v obou nohách.
Deti rodicu s HSP mají 50% pravdepodobnost, ze budou diagnostikováni s paraparézou.
Tropická spastická paraparace (TSP)
Parapareze zpusobená virem infekce se nazývá tropická spastická parapareze (TSP).
Symptomy mohou zacít dlouho po puvodní infekci, nekdy po desetiletích. TSP ovlivnuje míchu, ohrozuje imunitní systém a muze zpusobit svalovou slabost a ztrátu pocitu kuze v obou nohách.
TSP typicky postihuje lidi zijící v tropických oblastech, vcetne Karibiku.
HTLV-1, virus, který muze vést k TSP, muze být prenásen z cloveka na cloveka. Muze být predán od kojící matky k jejím detem, spolecným uzíváním hypodermických jehel a nechráneným sexuálním stykem.
Méne nez 2% lidí, kterí nesou virus, vyvinou TSP.
Pet dulezitých skutecností o roztrousené sklerózeRoztrousená skleróza je onemocnení, které postihuje centrální nervový systém, který zahrnuje mozku, míchu a optické nervy. Dalsí informace naleznete zde.Prectete si tedSymptomy
Lidé s HSP mají obvykle problémy s chuzí a mají zvýsené riziko pádu. To muze být zpusobeno prehnanými reflexemi spolu s krecemi, krecemi a ztuhlostí.
Lidé s paraparézou mají tendenci chodit na spicky prstu s nohama obrácenými smerem dovnitr. Tato chuze muze mít za následek zvýsené opotrebení obuvi, obzvláste kolem spicky.
Príznaky HSP
Priblizne 90 procent lidí s dedicnou paraparezí má zkusenost s svalovou slabostí na noze, stejne jako nedobrovolné krece a tuhost.
Zbývajících 10 procent má slozitejsí formu parapareze s dalsími príznaky. Mohou zahrnovat epilepsii, demence a ztrátu sluchu. Mohou také mít problémy s rovnováhou, koordinací a recí.
Vek nástupu HSP se znacne lisí, a to i u clenu stejné rodiny. Vzhledem k tomu, ze príznaky se postupne rozvíjejí, muze být pro lidi obtízné zjistit presne, kdy doslo k jejich príznakum. Mírné príznaky mohou být prítomny celé roky pred tím, nez se s nimi osobne osloví.
TSP príznaky
Lidé s TSP mohou po léta - dokonce ani po desetiletích - po pocátecní infekci zaznamenat zádné príznaky.
Symptomy obvykle zacínají postupnou slabostí svalu obou nohou, následovanou dysfunkcí moci a strev a erektilní dysfunkcí u muzu.
Behem pokrocilých stadií TSP mohou být postizeny i ruce osoby a mohou také vyvolat nekteré problémy s jejich kuzí.
Diagnóza
Lékari obvykle diagnostikují paraparézu, jakmile budou splneny následující podmínky:
Pro diagnostiku parapareze lze pouzít vysetrení MRI.
- Clovek má symptomy chuze a mobility, typické pro paraparézu.
- Tam je historie paraparesis mezi nejblizsími cleny rodiny.
- Byly vylouceny dalsí lécebné poruchy s podobnými príznaky.
Lékari mohou behem diagnostiky provádet i jiné specializované testy, vcetne:
- zobrazování magnetickou rezonancí (MRI)
- skenování mozku a pátere
- lumbální punkce
- testy nervového vedení
- elektromyografie (EMG)
Lécitelné poruchy s podobnými príznaky jako Paraparesis zahrnují:
- nedostatek vitaminu B12
- genetická porucha pohybu (dystonie citlivá na dopa)
- strukturální poruchy míchy
Lékari musí také pred diagnostikováním parapareze vyloucit roztrousenou sklerózu, mozkovou obrnu a dedicnou chorobu motorických neuronu.
Lékari mohou nekdy pouzít genetické testy k potvrzení klinické diagnózy HSP.
Rízení
V soucasné dobe neexistuje zádný lék na paraparézu. Rízení symptomu je hlavním cílem lécby. Obvykle se jedná o fyzikální terapii a léky, jako jsou relaxanci svalu.
Fyzická terapie a cvicení mohou zlepsit mobilitu posilováním svalu a zvysováním vytrvalosti. Muze také pomoci snízit závaznost krecí a krecí.
Krome svalových relaxancií mohou nekterí lidé uzívat léky ke snízení naléhavosti moci.
Lékari mohou sledovat progresi paraparézy pomocí pravidelných neurologických vysetrení.
Výhled
Lidé s diagnózou parapareze mohou ocekávat normální délku zivota. Az ctvrtina lidí, kterí mají HSP, nemá zádné symptomy vubec.
Príznaky parapareze mezi cleny stejné rodiny mohou zacít v ruzných casech, nekdy s více nez 50 lety rozdíl ve veku nástupu.
Studie naznacují, ze nekteré genetické príciny parapareze mají za následek rozsah závaznosti príznaku.
Vetsina lidí diagnostikovaných paraparézou chodí samostatne nebo s velmi malou podporou. Nekterí jedinci s paraparézou mohou mít prospech z pouzití berlí, trtiny nebo dlazeb. Velmi málo lidí s paraparézou bude potrebovat invalidní vozík k udrzení mobility.
Problémy se ztrátou zamestnání mohou zvýsit riziko astmatu poprvé
Existují dukazy, ze znepokojivá jistota zamestnání je rizikovým faktorem spatného zdravotního stavu. Behem nedávného hospodárského poklesu v Evrope, který zacal v roce 2008, studie ukazují, ze vnímání nejistoty v zamestnání se výrazne zvýsilo. Nyní nový výzkum z Nemecka, který se zabývá tímto obdobím, spojuje pracovní nestabilitu s vyssím rizikem vzniku astmatu poprvé.
Jedna tretina lékaru chybí výsledky elektronických testu
Výsledky elektronických lékarských testu se ukázaly být podobne jako e-mail: lékari dostanou velký objem z nich, a proto se nekterí ztratí na ceste. Nové zjistení pochází ze studie provedené skupinou vedcu v Lékarském centru Michaela E. DeBakeyho v Lékarském centru v Houstonu a byla publikována ve Journal of the American Medical Association.