cs.3b-international.com
Ocrelizumab cílí na bunky B a snizuje mozkové zánety spojené s MS
Roztrousená skleróza (MS) je chronická onemocnení, pri níz je centrální nervový systém (mozku, míchu a optické nervy) napaden jejich imunitním systémem, coz zpusobuje zánety a postizení neurologické dysfunkce a postupne vede k progresivní invalidite . Zánety mohou být identifikovány jako zánetlivé léze pomocí MRI vysetrení na mozku a kvuli progresivite nemocných pacientu trpí relapsy neurologických dysfunkcí. Více casté u zen a belochu se MS obvykle projevuje v mladém dospelém veku.
Podle clánku zverejneného online First in The Lancet, randomizovaná, otevrená, placebem kontrolovaná studie fáze 2 ukázala, ze nová monoklonální protilátka ocrelizumab úspesne zameruje B-bunky, imunitní bunky, které se podílejí na roztrousenou sklerózu, a rychle snizuje zánetlivé léze mozku související s onemocnením a klinické záchvaty. Ocrelizumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka vyvinutá pro selektivní zamerení na CD20-pozitivní B-bunky. (CD20 je bunecný povrchový protein exprimovaný na vybraných bunkách B).
T bunky imunitního systému tela se rídí bunecne zprostredkovanou imunitní odpovedí, jako je aktivace prirozených zabíjecských bunek, zatímco B bunky rídí imunitní odpoved související s protilátkami nebo "humorální" imunitní odpoved. Vedci verí, ze zánet v MS je výhradne kontrolován T bunkami, avsak podle nedávných dukazu se u techto pacientu predpokládá, ze B-bunky zpusobují abnormální imunitní odpoved.
Autor profesor Ludwig Kappos z oddelení neurologie a biomedicíny ve Fakultní nemocnici Basilej ve Svýcarsku a jeho tým vyhodnotili úcinnost a bezpecnost dvou dávkových rezimu ocrelizumabu u pacientu s relapsy-remitentní roztrousenou sklerózou a porovnali ocrelizumab se standardním MS lécbou podávání interferonu beta-1a jednou týdne, o nemz se predpokládá snízení zánetu.
Mezinárodní multicentrická studie (79 center ve 20 zemích) byla provedena na 218 pacientech ve veku 18-55 let s recidivujícím-remitující roztrousenou sklerózou. Úcastníci byli rozdeleni do 4 ruzných skupin.
První skupina se skládala ze 54 pacientu, kterí dostávali placebo, zatímco druhá skupina a tretí skupina, z nichz kazdá mela 55 úcastníku, dostávala bud nízkou dávku (600 mg) nebo vysokou dávku (2000 mg) ocrelizumabu a 54 pacientu ve ctvrté skupine dostávaly standardní lécbu intramuskulárního interferonu beta-1a (30 ?g) jednou týdne. Pomer dávky byl stanoven jako 1: 1: 1: 1. Ve 24. týdnu dostalo první (placebo), druhá (ocrelizumab 600 mg) a ctvrtá (beta-1a) skupina 600 mg ocrelizumabu, zatímco dávka tretí skupiny s vysokou dávkou byla snízena na 1000 mg ocrelizumabu. Primární cíl studie byl stanoven jako celkový pocet aktivních (kontrastne prospesných) lézí na skupinu, které byly stanoveny pomocí MRI vysetrení mozku ve 12, 16, 20 a 24 týdnech.
Výzkumníci zjistili, ze v 24. týdnu byl pocet aktivních lézí o 89% nizsí u skupiny s nízkou dávkou 600 mg ocrelizumabu a o 96% nizsí ve skupine s vysokou dávkou 2000 mg ve srovnání s placebovou skupinou. Pruzkumné hodnocení prokázalo, ze obe skupiny ocrelizumabu dosahovaly lépe ve srovnání s interferonem beta-1a stejnými okraji, avsak v budoucích studiích je zapotrebí dalsí potvrzení.
Rocní míra relapsu byla v obou skupinách lécených ocrelizumabem podstatne nizsí, u 80% ve skupine lécené 600 mg a 72% ve skupine lécené 2000 mg ve srovnání s placebovou skupinou. Ackoli závazné nezádoucí úcinky byly vzácné a srovnatelné ve vsech ctyrech skupinách, utrpel jeden pacient u ocrelizumab 2000 mg. V tuto chvíli stále není jasné, zda by smrt mohla být spojena se studovaným lékem.
Vedci komentují: "Nase nálezy ukazují, ze ocrelizumab rychle potlacuje zánetlivou aktivitu, jak je znázorneno kontrastem zvysujícími lézemi u castých MRI a klinickými relapsy. S opatrností pri porovnávání výsledku mezi ruznými studiemi je velikost efektu v nasí studii MRI a relapsu Tato aktivita se príznive srovnává se zavedenými lécebnými postupy a vetsinou ostatních sloucenin ve vývoji. Behem 48 týdnu pozorování byl tento rychlý a výrazný úcinek spojen s benigním bezpecnostním profilem. "
Souhrnne uvádejí: "Velké, dlouhodobé studie jsou opodstatnené pro stanovení pomeru rizika a prínosu a místa tohoto inovativního terapeutického prístupu k rostoucímu výzbroji lécby roztrousené sklerózy."
Dr. Jeremy Chataway v Národní nemocnici pro neurologii a neurochirurgii, University College v Londýne NHS Foundation Trust a Imperial College v Londýne a Prof. David Miller, Národní nemocnice neurologie a neurochirurgie, University College v Londýne Nemocnice NHS Foundation Trust a Neurologický ústav, University College London, Spojené království, diskutují o otázkách vyplývajících z silných imunologických léku, jako je ocrelizumab, jako je potence a závazné nezádoucí príhody, spolecne s obtízemi pri rozhodování o nejlepsích implementacních strategiích, a to i v prípade, ze jsou licencovány regulacními orgány.
Ríká se v komentovaném komentári: "Mely by být tyto léky uzívány velmi brzy (v klinicky izolovaném syndromu a casné recidivující-remitující roztrousené skleróze) a agresivne úplne zrusit zánet nebo s postupnou eskalací z hlediska individuální aktivity onemocnení? úcinnost bude muset být vyrovnána s raným nebo pozdním rizikem, jak známým, tak neznámým. Rovnice je tezké vyresit. "
Napsal: Petra Rattue
Muze sindele zvysovat riziko srdecního záchvatu?
Výzkum zjistil, ze sindel zvysuje riziko srdecního záchvatu a mrtvice v mesících a letech po diagnóze. Prestoze duvody pro toto spojení nejsou jasné, autori doufají, ze zvýsí povedomí mezi klinikami. Spojení spojující sindle s kardiovaskulárním onemocnením je posílena novou studií.
Riziko úmrtí na rakovinu prostaty zvysuje metabolické faktory
Sance cloveka umírat na rakovinu prostaty jsou vyssí, pokud má vysoký index telesné hmotnosti (BMI), hypertenzi (vysoký krevní tlak) a zvýsenou hladinu cukru v krvi a / nebo krevní lipidy, které jsou spolecne oznacovány jako metabolický syndrom, vedci z Umeå Univerzita ve Svédsku uvedla v casopise Cancer.
