Zivé dárce dary potvrzené jako bezpecné

Podle výzkumníku spolecnosti Johns Hopkins jednotlivci, kterí darují cást své játry na zivou transplantaci, se obvykle obvykle zotavují z postupu a mohou ocekávat, ze budou zít dlouhý a zdravý zivot. Studie je zverejnena v únorovém císle casopisu Gastroenterologie.
Dorry L. Segev, MD, Ph.D., hlavní autor studie, transplantacní chirurg a docent chirurgie a epidemiologie na Lékarské fakulte Univerzity Johns Hopkins vysvetluje:

"Dárcovský proces je bezpecnejsí, nez se nekterí domnívali, ze zivé dárcovství je vázná operace se závaznými riziky." V ??této nejvetsí studii, která se kdy uskutecnila ve Spojených státech, jsme prokázali, ze je bezpecnejsí nez mnohí, riziko úmrtí 1,7 na tisíc dárcu. "

Transplantace je jedinou lécbou, která je v soucasné dobe dostupná pro jaterní onemocnení v konecné fázi. Jedinci s selháním jater vyzadují fungující játra, aby prezili. Játra jsou orgán, který se relativne rychle regeneruje. To umoznuje chirurgum odstranit malou cást jater a transplantaci segmentu do príjemce. Po transplantaci se tento segment rozrustá natolik, aby mohl vykonávat své zivotne dulezité role v metabolismu, detoxikaci krve a trávení.
Navíc dárci jsou schopni prezít s mensím segmentem vlastní jater, díky své regeneracní schopnosti.
Pred 10 lety bylo ve Spojených státech odhadováno 500 zivých transplantací jater. Nicméne po velmi známém úmrtí zivého dárce jater v roce 2002 byl tento postup vnímán jako nebezpecnejsí nez ve skutecnosti. V soucasné dobe se kazdorocne provádí pouze 200-300 zivých transplantací jater, v porovnání s kazdorocním dárcovstvím zivých ledvin ve Spojených státech.
V soucasné dobe je k dispozici pouze priblizne 6 000 játrovcu od zemrelých dárcu a více nez 16 000 osob v zemi ceká na transplantaci jater.
Segev vysvetluje:

"Pro mnohé je riziko úmrtí na cekací listine vyssí nez sance na získání zemrelého transplantace dárce. Pro správné pacienty se správnými potrebami a správnými dárci muze být transplantace zivých dárcu nejlepsí lécbou, a to studie nás ujistuje, ze riziko katastrofických komplikací zustává nízké. "

Segev a jeho tým zhodnotili údaje ze vsech 4 111 dárcu v USA v období od dubna 1994 do brezna 2011, aby zjistili bezpecnost zivého darování jater. Pacienti byli sledováni v prumeru 7,6 roku.
Behem studijního období zemrelo 7 dárcu behem 90 dnu po ukoncení lécby. Podle týmu vsak byla dlouhodobá míra prezití dárcu podobná jako u zivých dárcu ledvin, stejne jako zdravá kontrolní skupina vybraná z Národního pruzkumu zdraví a výzivy.

Navzdory pomerne nízké míre úmrtnosti na proceduru je stále petkrát vyssí nez u zivých dárcu ledvin.
Míra úmrtnosti zivého darování ledvin v USA je 3,1 na 10 000, podle predchozího setrení, které zverejnil Segev Vestník americké lékarské asociace v breznu 2010.
Segev poukazuje na to, ze postup darování ledvin je méne komplikovaný a dárci mají jednu zdravou intaktní ledvinu. Jednotlivci jsou obecne schopni prezít pouze jednou ledvinou.
Ziví dárci jater vsak mohou potrebovat transplantaci, aby prezili, jestlize jejich játra nejsou dostatecne zdravá po darování, aby prosly regeneracním procesem.

Podle Segev, reditele klinického výzkumu transplantacní chirurgie v Hopkinsu, mel velký zájem o vysetrování výsledku pro dárce, protoze vetsina prisla do procesu velmi zdravá.
Segev vysvetluje:

"Ideální riziko úmrtí z dárcovství orgánu je nulové a my pracujeme co nejtezsí, nez abychom usilovali o tento ideál. Ale v techto vázných, velkých operacích je nepravdepodobné, ze riziko bude nekdy nulové."

Mezi dalsí výzkumné pracovníky Hopkins, kterí se podíleli na studii, patrí Abimereki D. Muzaale, M.D., M.P.H .; Nabil N. Dagher, M.D .; a Robert A. Montgomery, M.D., D.Phil.
Napsal Grace Rattue