Hemofilie B - Lécba jedním génovým lécivem predstavuje významné zlepsení

Pacienti s hemofilií B prodelali znacné zlepsení a méne injekcí s koagulacním faktorem ke snízení krvácení po jediné lécbe genovou terapií, vedci z detské výzkumné nemocnice St. Jude, Memphis, USA a University College London (UCL) NEJM (New England Journal of Medicine).
Malá fáze I studie zahrnující pouze sest pacientu je stále dukazem toho, ze genová terapie je slibnou lécbou pro postizení a potenciálne nebezpecné následky bolestivých krvácivých epizod u pacientu s hemofilií B - zdedenou poruchou krve.
Autori tvrdí, ze jejich studie bude predstavena 11. prosince 2011 v San Diegu v USA na 53. výrocním zasedání Americké hematologické spolecnosti.
Ctyri ze sesti úcastníku, kterí dostávali genovou terapii, jiz nevyzadují dalsí injekce bílkovin, aby zabránily epizodám krvácení - ani jeden z techto ctyr nemel záchvaty spontánního krvácení. Nekterí z nich se zúcastnili maratónských akcí a dalsích aktivit, které by byly bez génové terapie extrémne tezké.
Vsichni pacienti byli léceni pod vedením prof. Edwarda Tuddenhama v Royal Free Hospital v Londýne. Spoluautor Tuddenham je prukopníkem v oblasti koagulace krve.
První autorka Dr. Amit Nathwaniová uvedla:

"Jedná se o potenciálne zivot-menící lécbu u pacientu s touto chorobou a dulezitým milníkem v oblasti genové terapie. Mohlo by to mít dusledky pro lécbu hemofilie A, dalsích poruch bílkovin a jater a chronických onemocnení, jako je napríklad cystická fibróza."

Hemofilie B

Hemofilie B (britský jazyk: hemofilie B) je porucha srázení krve, stejne jako vsechny typy hemofilie. V tomto prípade je zpusobena mutací v genu, který ciní faktor IX, esenciální protein v procesu srázení krve. Jedná se o druhou nejcastejsí formu hemofilie po hemofilii A.
Hemofilie B se nekdy nazývá Vánocní nemoc, po Sephen Vánoce, první pacient být popsán s podmínkou. Tato porucha byla také nejprve zverejnena v vánocním vydání BMJ (British Medical Journal).
Témer vsichni pacienti s hemofilií B jsou muzi, protoze mutovaný gen je nesen na chromozomu X. Autori vysvetlují, ze jde o relativne vzácnou onemocnení, která postihuje priblizne 1 z kazdých 30 000 lidí.
Predchozí pokusy o snízení príznaku hemofilie B umístením správné kopie genu nebyly nikdy úspesné.

Studie fáze I

Profesor Tuddenham, Dr. Nathwani a tým pouzívali AAV (adeno-associated virus) 8, aby dodali správný gen faktoru IX a dalsí genetický materiál do jater pacienta. Vzhledem k tomu, ze rychlost prírodní infekce AAV8 je velmi nízká, byla zvednutá. AAV8 je soucástí virové rodiny, která se zameruje na bunky v játrech, aniz by zpusobila onemocnení u lidí; ani virus neintegruje do lidské DNA.
Pred podáním genové terapie nebyli úcastníkum podáváni zádné imunosupresivní léky; prístup zalozený spolecne vedci ze St. Jude a UCL.
Jednorázová infuze vektoru byla podána do zíly v rameni kazdého pacienta. Dva pacienti obdrzeli postupne rostoucí dávky vektoru. Poté byly hladiny faktoru IX zvýseny u vsech úcastníku - od 2% do 12% ve srovnání s méne nez 1% pred zahájením genové terapie.
Existovala korelace mezi dávkami experimentálního vektoru a úrovne faktoru IX - dva dobrovolníci, kterí dostali nejvyssí dávky, meli nejvyssí hladinu faktoru IX. Jejich úroven se zvýsila az na 12%. Autori vysvetlují, ze jakýkoli zisk nad 1% normální hladiny muze významne zlepsit kvalitu zivota pacientu a snízit pocet a závaznost krvácivých epizod.

Zkusený úcastník Sebastian Misztal (Zdroj: UCLH / UCL NIHR Biomedical Research Centre)
Senior autor, Dr. Andrew Davidoff, rekl:

"První pacient byl sledován nejdéle a jeho hladina zustala na 2% po dobu delsí nez 18 mesícu." Tyto výsledky jsou velmi povzbudivé a podporují dalsí výzkum. "Více pacientu je naplánováno na to, aby byli zapsáni do budoucích studií naplánovaných na pozdeji tento rok."

Úcastník s vyssí dávkou musel podstoupit krátkodobou lécbu steroidy, která byla úcinná. Jeho hladiny jaterních enzymu se mírne zvýsily - coz je známka mírného poskození jater - po podání vektorové infuze. Jeho hladina faktoru IX zustává nad úrovní, která byla pred aplikací genové terapie, a hladiny jeho jaterních enzymu se vrátily do normálu. Druhý úcastník, který dostal druhou nejvyssí dávku, mel také mírne vyssí hladiny jaterních enzymu, ale nezvýsily normální rozmezí - dostal také krátký prubeh steroidu.
Autori tvrdí, ze zvýsení hladin enzymu bylo pravdepodobne zpusobeno imunitní odpovedí. Imunitní odpovedi byly hláseny v predchozích studiích genové terapie, kdy byl pouzit jiný vektor.
Napsal Christian Nordqvist