Inzenýrské orgány resí nedostatek dárce

Druhý clánek tohoto týdne Lanceta série o kmenových bunkách, informuje o mozném resení krize dárcu orgánu pomocí nové techniky, pri které jsou vlastní kmenové bunky pacienta vlozeny do umelého lesení, kde se stávají plne funkcními orgány. Tento nový prístup k regeneraci a transplantaci orgánu nevyzaduje potrebu lidských dárcu, a proto by zmírnil problémy s odmítnutím a potreba imunosupresivních léku.
Prední autor Paolo Macchiarini z Karolinska Institutet ve Stockholmu ve Svédsku prohlasuje:

"Takový prístup byl úspesne pouzit pro opravu a rekonstrukci nekolika slozitých tkání, jako je prudusnice, jícen a kosterní svalstvo u zvírecích modelu a lidských bytostí a vedený vhodným vedeckým a etickým dohledem, mohl slouzit jako platforma pro inzenýrství celých orgánu a dalsích tkání a muze se stát zivotaschopným a praktickým budoucím terapeutickým prístupem k uspokojení poptávky po selhání orgánu. "

Kvuli stárnutí obyvatelstva se stále zvysuje krize dodávek celých orgánu. V USA se kazdorocne chronická onemocnení plic hlásí na zivot zhruba 120 000 lidí, zatímco 112 000 zemrelo z selhání ledvin a 425 000 z ischemické choroby srdecní a dokonce i tech, kdo meli stestí, ze dostali dárcovský orgán, pokracuje bitva o prezití, museli po zbytek svého zivota uzívat drahou a potenciálne nebezpecnou imunosupresivní terapii.
Macchiarini a jeho tým diskutují o pouzití nové regeneracní techniky zalozené na pouzití prirozene se vyskytující extracelulární matrice jako biologického lesení. Jejich príspevek popisuje hlavní vedecké a etické prekázky, které je treba prekonat predtím, nez lze tento prístup vyuzít a provést revizi jednotlivých rekonstruovaných orgánu.

Predtím, nez se nový prístup muze siroce uplatnit pro klinické pouzití, musí se výzkumníci vyporádat s výzvami, jako je identifikace nejlepsích mozných bunecných zdroju pro ruzné orgány, optimální materiál lesení a vhodnost pacientu.
Autori uvádejí:

"V klinických studiích je treba venovat patricnou pozornost tomu, kdo by mel prijmout: vhodní pacienti by meli být schopni poskytnout kompetentní souhlas, mít urcitou míru sociální podpory, nemají co morbiditu a být ochotni celit ztráte soukromí."

Vedle vedeckých úkolu nová technologie také vyvolává nekolik etických otázek, které je treba prekonat. Autori upozornují, ze jsou opatrní a ríkají:

"Tlak na tuto techniku, pohánený poptávkou, závodem na prestiz a potenciálem pro obrovské zisky, vyzaduje brzký závazek zavést bezpecnost ruzných strategií ... zvláste v prípade, ze existuje tolik potenciálních pacientu a lékaru, kterí jsou zoufalý za jakýkoliv lék, který nabízí nadeji. "

Vyzývají na politiky, které by se zabývaly temito otázkami, jako je pruhlednost s ohledem na pouzité techniky, bunecné zdroje, informovaný souhlas, financní náklady pro pacienty, strategie pro resení selhání experimentu a pomoc pacientum po pocátecní lécbe.
Na záver ríkají:

"Mozná nejsilnejsí etickou povinnost, kterou bioinzenýrská komunita celí, je identifikace kritérií, které predstavují dostatecný dukaz o vývoji intervence z výzkumu na terapii ... Vytvorení primereného bezpecnostního a funkcního úspechu bude vyzadovat vstupy vysetrovatelu a klícových odborných spolecností a organizací."

Dusko Ilic z King's College v Londýne a Julii Polak z Imperial College v Londýne napsali v propojeném komentári:

"I kdyz je nekolik otázek nevyreseno, príslib lesení, který muze být opetovne nahrazen autologními kmenovými bunkami expandován in vitro, se zdá být mnohem blíz, nez by se dalo ocekávat jeste pred nekolika lety."

Napsal Petra Rattue