Zemetresení mají nicivé úcinky na zdraví

Dr Susan A Bartels a Dr. Michael J Van Rooyenovy recenze publikovaly Online First in Lancet podrobne popisuje znicující zdravotní úcinky zemetresení a výzvy, které tyto prírodní katastrofy predstavují. Autori Dr. Susan A Bartels na oddelení Emergency Medicine a Beth Israel Deaconess Medical Center Boston a Harvard Humanitární iniciativa v Bostonu MA a Dr. Michael J Van Rooyen, Department of Emergency Medicine, Brigham and Women's Hospital, Boston a Harvard Humanitarian Iniciativa, Boston, MA, USA stát:

"Protoze zemetresení casto postihují oblacné mestské oblasti se spatnými strukturálními standardy, casto vedou k vysokému poctu úmrtí a masovým ztrátám s mnoha traumatickými zraneními. Tato zranení jsou vysoce mechanická a casto multisystémová, vyzadují intenzivní lécebnou lékarskou a chirurgickou péci v dobe, a regionální kapacity lékarské reakce byly prinejmensím cástecne naruseny.Mnoho pacientu, kterí prezili tupé a pronikavé trauma a poranení rozdrtí, mají následné komplikace, které vedou k dalsí morbidite a úmrtnosti. "

Zemetresení zpusobilo v minulém desetiletí více nez 780 000 úmrtí, coz predstavuje témer 60% vsech úmrtí souvisejících s katastrofami. V roce 2004 krize tsunami vyzádala více nez 200 000 zivotu. Miliony lidí jsou vystaveny zemetresení, protoze mnoho z nejvíce osídlených mest na svete je postaveno na chybových linkách, jako je Los Angeles, New York, Tokio, Dillí a Sanghaj.
Masivní zemetresení mají schopnost zpusobit nehodu, která se pohybuje mezi 1% az 8% mezi ohrozenou populací, coz vytvárí velkou, nesplnenou potrebu komplexní chirurgické a lékarské péce, protoze zdravotnické zarízení, silnice a mosty jsou zniceny a dodávky zdravotnického retezce jsou preruseny . Prestoze zprávy o pomeru úmrtí a zranení se lisí, mnoho studií odhaduje, ze je priblizne 1: 3, pricemz mnoho obetí okamzite umírá. Po pocátecním pocátku úmrtí se druhý vrchol úmrtí objevuje nekolik hodin po zemetresení, kdyz tem, kterí mají vázná zranení, jako jsou poranení jater nebo sleziny, zlomeniny pánve a subduralní hematomy, podléhají jejich zranením. Tretí vrchol následuje behem dnu az týdnu po zemetresení, protoze lidé se sepsí a multiorgánovým selháním zemrou na jejich zranení. Ti, kterí trpí chronickými nemocemi, jako je diabetes a srdecní choroby, jsou také vystaveni vyssímu riziku úmrtí, nebot rozhodující léky a péce jsou preruseny.

Priblizne 2% az 15% obyvatelstva muze utrpet zranení zranení pri tezkých zátezích, které drtí tela. To muze mít za následek problémy s ledvinami a selhání a ve vázných prípadech i amputaci. Pacienti, vcetne tech, jejichz hladiny elektrolytu se zdají být normální, by se mely podrobit agresivní resuscitaci tekutin. Je dulezité, aby tyto tekutiny neobsahovaly draslík nebo vápník, jelikoz obeti rozdrcení uz mají vysoké mnozství techto minerálu a podávání dalsích dávek zvýsí riziko úmrtí. Asi polovina obetí rozdrcení vyvine selhání ledvin a polovina z nich bude potrebovat dialýzu. Pocet obetí u lidí s selháním ledvin pri zemetresení se pohybuje od 14% do 18%.
Zatímco nejbeznejsí celkové poranení muskuloskeletálních souvisejících se zemetresením se skládá ze 65% poranení, 22% zlomenin a 6% kontaminací nebo vyvrtnutí mekkých tkání, 3 az 20% lidí trpí zranením pri poranení, pricemz 74% z nich postihuje dolní koncetiny lidí. Obeti rozdrcení mají také vysoký výskyt diseminované intravaskulární koagulace, sepse, syndromu respiracní tísne u dospelých a smrti. Ackoli oba jsou amputace a fasciotomie, ve kterých jsou vláknitá pojivová tkán rezána k ulehcení vnitrního tlaku, jsou kontroverzní kvuli riziku sepse, nekterí lékari se domnívají, ze je lepsí amputovat co nejdríve. Tvrdí, ze kvuli elektrolytu a dalsím nerovnováhám zpusobeným rozdrcením je lepsí zachránit pacienta, zatímco jiní verí, ze i tezce rozdrcené koncetiny se mohou zotavit na plnou funkci.
Po zemetresení v Northridge v Kalifornii se infarkt zvýsil o 35% v týdnu následujícího po katastrofe, pricemz i v dalsích oblastech, vcetne Tchaj-wanu, doslo k nárustu infarktu. V jiném zemetresení v Loma Pietra v Kalifornii v roce 1989 vsak nebylo zaznamenáno zádné zvýsení.

Ve srovnání se dvema predchozími kontrolními obdobími se míra arytmií po zemetresení v Cíne v roce 2008 výrazne zvýsila o 6 a 9krát, zatímco vedci poznamenali, ze po japonském zemetresení v roce 1995 vzrostl systolický a diastolický krevní tlak o 15-16 mm Hg a 6 az 10 mm Hg po dobu 2 týdnu u starsích pacientu, kterí nosili ambulantní zarízení k monitorování krevního tlaku.
Jiné mimorádné zdravotní situace, jako je preplnenost v provizorních prístrescích, mohou vést k epidemickým výskytem infekcních onemocnení, protoze lidé jsou vyhosteni z domova poté, co doslo k ustání pocátecní reakce na zemetresení. Dopad mrtvých tel behem takových epidemií je casto dramaticky nadhodnocován médii. Jediný výskyt zaznamenaný mrtvoly sírících infekce u bezné populace je behem vypuknutí cholery. Sepsa je castým rizikem katastrof v prípade zemetresení; pricemz ti, kterí jsou postizeni, mají dva a pul krát vetsí pravdepodobnost, ze zemrou ve srovnání s temi bez.
Dalsími beznými zdravotními problémy po zemetresení jsou posttraumatické stresové a dusevní zdravotní problémy, pricemz zprávy uvádejí, ze 6% az 72% pacientu trpících depresí trpí depresí. 17% zemrelých, kterí prezili zemetresení, o nichz bylo hláseno sebevrazedné myslenky po zemetresení v roce 1999 v Turecku.
Pocet zlomenin (36%) a lomové dislokace (33%) jsou velmi podobné. Z hlediska zlomenin pátere jsou hláseny zlomeniny prasknutí nejcastejsími, s frekvencemi od 49% do 55%.
V roce 1999 zemetresení v Tchaj-wanu 30% lidí údajne zemrelo na zranení hlavy.Po poranení dolních koncetin byly poranení hlavy druhým nejcastejsím typem traumatu v Cíne v roce 2008.
Ve srovnání s dospelými mají deti pri zemetresení casto vyssí riziko zranení a smrti. Po velkých zemetreseních by prevládali pediatri, napríklad na Haiti, 53% pacientu bylo mladsích 20 let a 25% mladsích nez 5 let. Dalsí vysoce riziková skupina ve srovnání s obecnou populací jsou starsí lidé. Podle vetsiny studií mají starsí lidé vyssí míru úmrtnosti ve srovnání s mladsími osobami a jsou vystaveni riziku sociální izolace po prírodních katastrofách, protoze jejich reakce jsou pomalejsí a protoze nemohou nebo nechtejí evakuovat své domovy.
Napsal Petra Rattue