Stigma zastavuje mnoho dospívajících s dusevním onemocnením pri hledání pomoci

Podle výzkumníku spolecnosti Case Western Reserve je nezbytné snízit stigma spojené s dusevními chorobami dospívajících, aby se zvýsil pocet dospívajících, kterí hledají pomoc. Studie je publikována v Vestník osetrovatelského merení.
Výzkumní pracovníci poznamenávají, ze je obzvláste obtízné tento problém resit, protoze dospívající stigma dusevního zdraví je zrídka studována a protoze nejsou k dispozici dostatecné údaje o presnosti opatrení pouzívaných k jeho hodnocení.
"Musíme najít spolehlivý a platný zpusob, jak merit prítomnost stigmatu spojeného s dusevními chorobami mezi dospívajícími," uvedla Melissa Pinto, Ph.D., RN, KL2 klinická výzkumná katedra a instruktorka osetrovatelství na univerzite Frances Payne Bolton School osetrovatelství.
Jako výsledek, tým testoval existující opatrení mezi 210 dospívajícími ve veku od 13 do 18 let z verejných a soukromých stredních skol v jizních Spojených státech. Jejich clánek o hodnocení, "Psychometrické hodnocení revidovaného dotazníku o prirazení (r-AQ) k merení stigma mentální nemoci u dospívajících", byl zverejnen v prvním vydání casopisu.
Prestoze výzkumníci povazovali tento dotazník za spolehlivý a platný pro tuto vekovou skupinu, vyzadují se dalsí hodnocení mezi ruznorodejsími skupinami v celé zemi.
Abychom pomohli dospívajícím pochopit prínosy hledání pomoci pri dusevních nemocech, je dulezité, aby byla skutecná hodnota takových opatrení stanovena predem, ríkají výzkumní pracovníci. Drívejsí studie ukázaly, ze mladí lidé trpící dusevními chorobami se casto vyvarují lécby kvuli obavám o vnímání vrstevníku a ostatních lidí ve své sociální síti.
Pinto poznamenává, ze adolescenti vyzvednou názory na to, co je prijatelné a neprijatelné od lidí kolem nich. Mladiství jsou méne pravdepodobné, ze dostanou pomoc, pokud se domnívají, ze jejich prátelé se od sebe vzdávají, jakmile se jejich boje s dusevními chorobami stanou známými, zatímco pokud verí, ze jejich prátelé budou prijímat, budou pravdepodobneji hledat pomoc.
Dotazník pouzitý v této studii meril citovou reakci na osobu s dusevním onemocnením. To je dulezité, protoze emocní reakce na osoby s dusevním onemocnením souvisí s tím, jak snadné nebo tezké je spolecenské pusobení s ostatními a diskriminacního chování.
Výsledky týmu byly potvrzeny poté, co znovu vyplnili dotazník s jinou skupinou studentu.
Pinto vysvetlil:

"Bylo zjisteno, ze revidovaný dotazník o prirazení je spolehlivým a platným opatrením u této skupiny dospívajících. Merení této spolehlivosti a platnosti nám dává duveru, kdyz provádíme zásahy s dospívajícími, abychom snízili stigma, ze zmeny, které vidíme, jsou ve skutecnosti zmeny, a nikoli artefaktem opatrení. Konkrétne toto opatrení slibuje, ze bude pouzito v intervencních studiích k urcení, zda nase intervence funguje. "

Myslenkou snízení stigmatu o dusevní nemoci je získání pomoci dospívajícím, které potrebují. "Pokud se nelécí, nemoci, jako jsou deprese a poruchy nálady, mají sklon k opakování a stávají se chronickými," rekl Pinto.
Casto nástup dusevního onemocnení nastává pred 25 lety. Tím, ze se vyhýbají pomoci, mladiství mají casteji nezádoucí tehotenství, problémy se zneuzíváním návykových látek, potíze ve skole nebo práci nebo spáchají sebevrazdu.
Pinto dospel k záveru:

"Dusevní onemocnení je jako ostatní nemoci, s lécbou, lidé se mohou zotavit. Vytvárení spolecenské kultury, kde se lidé cítí pohodlne léceni a mluvit o nemoci s ostatními, kterí je mohou podporovat, je zásadním pocátecním krokem, který muze lidem pomoci zlepsit."

Napsal Grace Rattue