Pouzití pacienta muze vést k emocním problémum u chlapcu

Emocionální vývoj chlapcu muze být poskozen, pokud pouzívají dudlíky, protoze pouzívání techto bezných predmetu ve skutecnosti zabranuje detem experimentovat s výrazy obliceje, kdyz jsou velmi mladí.
Výzkumníci z University of Wisconsin-Madison souvisí s castým pouzíváním pacifieru s tím, ze chlapci mají schopnost vyjádrit citovou zralost po provedení trí samostatných vysetrení.
Proces, publikovaný v Základní a aplikovaná sociální psychologie, je prvním svého druhu, který spojuje psychologické výsledky s pouzitím pacienta.
V minulosti doporucila Americká akademie pediatrie (AAP) a Svetová zdravotnická organizace (WHO), aby kontrolovaly mnozství uzívání dudlíku u detí a detí. Predchozí výzkum stanovil, ze zastavení pouzívání pacifik muze podporit krmení. Dudlíky byly také spojeny se zubními abnormalitami. Navíc studie z roku 2008 naznacila, ze existuje spojení mezi pouzíváním pacienta a infekcími usí.
Paula Niedenthalová, hlavní autorka studie a profesor psychologie u UW-Madison, vysvetlil:

"Tím, ze odrázíme to, co delá jiný clovek, vytváríte urcitou cást pocitu sami. To je jeden z cest, kterým rozumíme tomu, co nekdo cítí - zvláste jestlize se zdají být rozzlobeni, ale ríkají, ze nejsou, nebo jsou usmívá se, ale kontext není pro stestí správný. "

Jiz dlouho je známo, ze lidé vsech veku napodobují ciny druhých, vcetne reci tela, výrazu obliceje a pohybu, a tyto mimikárské skutky jsou velmi dulezité ucební pomucky pro deti, aby zacaly vyjadrovat své emoce.
Niedenthal pokracoval: "Muzeme mluvit s detmi, ale alespon zpocátku nebudou rozumet tomu, co to znamená. Takze zpusob, jakým komunikujeme s detmi, je nejprve pomocí tónu naseho hlasu a výrazu obliceje."

Dudlíky mohou poskodit emocionální vývoj detí, zejména chlapci.Kdyz díte má v ústich dudlíku, je obtízné, aby mohli kopírovat akce dospelých nebo detí, které se snazí napodobovat, a proto je pro ne tezsí naucit se vyjadrovat své vlastní emoce.
Tyto výsledky jsou podobné tem, které byly zaznamenány ve studiích zkoumajících úcinky injekcí s botoxem, které imobilizují pouzití oblicejových svalu a zbavují se vrásek. Jedinci, kterí pouzívají Botox, mají mensí rozsah emocí a vetsinou mají tezko rozpoznat, které výrazy obliceje predstavují urcité emoci v ostatních.
"Práce nám premýslela o kritických obdobích emocního vývoje, jako je detství," rekl Niedenthal, který získal podporu pro svou práci od francouzské Agence Nationale de le Recherche. "Co kdyz máte vzdycky v ústech neco, co vám brání v napodobování a rezonování s nekým jiným?"

Autori zjistili, ze chlapci ve veku 6 a 7 let, kterí pravidelne pouzívali dudlíky jako deti nebo malé deti, nebyli tak schopni kopírovat emocionální výraz, který videli u ostatních ve videu, od nehoz byli pozádáni, aby sledovali.
Muzi ve vysokoskolském veku, kterí casto uvádeli pouzívání pacifiku casto, kdyz byli deti, meli nizsí skóre v testech týkajících se perspektiva, coz je velká cást empatie.
Vedci provedli spolecný test emocní inteligence skupine studentu, aby vypocítali, jak se jednotlivci dostávají závery, kdyz hodnotí nálady ostatních. Nizsí výsledky byly spojeny s muzi, kterí hlásili nejvíce pouzití dudlíku.
"Co je impozantní v tomhle prípade je neuveritelná konzistence techto trí studií ve vzorcích údaju. Neexistuje zádný efekt pouzití dudlíku na tyto výsledky pro dívky a je zde újma pro chlapce s délkou uzívání dudlíku dokonce i mimo jakékoli problémy s úzkostí nebo prílohami které mohou ovlivnit emocní vývoj, "pokracoval Niedenthal.
Ve zpráve se uvádí, ze dívky nemusejí mít stejné výsledky z pouzívání dudlíku, protoze se dríve vyvíjejí ruznými zpusoby, coz naznacuje, ze dívky pravdepodobne pokrocí emocionálne pred pouzitím pacienta nebo bez ohledu na to. Chlapci mohou být mnohem zranitelnejsí nez dívky, coz naznacuje, ze pouzití dudlíku by je výrazne více ovlivnilo.

Myslenka pouzívání dudlíku s takovými skodlivými dusledky se s rodici neusadí dobre.
Výzkumný pracovník poznamenal:

"Mohlo by to být, ze rodice neúmyslne kompenzují dívky pouzívající dudlíky, protoze chtejí, aby jejich dívky byly emocionálne sofistikované. Protoze to je dívcí vec, protoze dívky se neocekávají, ze jsou nezdokonale, jsou stimulovány jinými zpusoby. chlapci se chtejí stát neschopnými, kdyz je zapojíte do dudlíku, neudeláte nic, abyste je kompenzovali a pomohli jim dozvedet se o emocích.
Rodice nenávidí tuto diskusi. Vycházejí výsledky velmi osobne. To jsou sugestivní výsledky a je treba je brát vázne. Je vsak treba udelat více práce. "

"Je pravdepodobné, ze ne vsichni dudlíky jsou vzdy spatné, takze kolik je spatné a kdy?" Z této práce uz víme, ze nocní pouzití dudlíku nezmení, pravdepodobne proto, ze to není doba, kdy deti pozorují a napodobují nase výrazy obliceje. Není to doba ucení. "
Autori poznamenávají, ze dalsím krokem ve svém výzkumu je zjistit, proc se zdá, ze dívky nejsou ovlivneny pouzitím dudlíku stejným zpusobem jako kluci, nebo jak se na ne podílejí. Niedenthal nazývá tento typ kontroly "odezvy na dávku".
"Já bych si jen uvedomil, ze potlacuji jakýkoli emocionální systém reprezentace tela. Jelikoz díte jeste není verbální - a tolik se rídí výrazem obliceje - alespon chcete, aby rodice vedeli, ze pouzívají neco jako limity dudlíku schopnost dítete porozumet a zkoumat emoce.A zdá se, ze chlapci trpí tímto omezením, "uzavrel Neidenthal
Napsal Christine Kearney