Jeden z 12 prezivsích mrtvých myslí na sebevrazdu

Priblizne jeden z 12 prezivsích pacientu v USA mluví o spáchání sebevrazdy nebo prání, aby byli jiz mrtví.
Záver vychází z nové studie zalozené na reprezentativním vzorku, který byl prezentován na Mezinárodní konferenci mrtvých onemocnení American Stroke Conference 2013.
Pocet lidí, kterí prodelali cévní mozkovou príhodu a meli sebevrazedné myslenky, byl prekvapivý ve srovnání s jednotlivci, kterí trpí jinými zdravotními problémy, vysvetlil vedoucí výzkumný pracovník Amytis Towfighi, MD, odborný asistent klinické neurologie na univerzite v jizní Kalifornii v Los Angeles a predseda Neurologické oddelení v Národním rehabilitacním centru Rancho Los Amigos.
Odborníci to zjistili 7,8% pacientu, kterí prezili mrtvici, uvazovali o sebevrazde ve srovnání s:

• 6,2% pacientu, kterí prezili infarkt
• 5,2% pacientu s diabetem
• 4,1% pacientu s rakovinou

Towfighi rekl:

"Vzhledem k vysokému výskytu sebevrazedných myslenek u pacientu trpících cévní mozkovou príhodou je pravdepodobné, ze pravidelná screeningová sebevrazedná myslenka krome deprese je zarucena."

Existuje priblizne 7 milionu dospelých Americanu, kterí utrpeli mozkovou príhodu, podle statistik American Stroke Association.
Nedávná zpráva, která byla také predlozena na konferenci Stroke, naznacila, ze jizní kuchyne, která se skládá z mastných smazených potravin s vysokým obsahem soli, je spojena s výrazne vyssím rizikem mrtvice. Dalsí studie ukázala, ze marihuana, nejoblíbenejsí nelegální droga, muze zdvojnásobit sanci na mrtvici u mladých dospelých.
Vedci si uvedomují, ze asi tretina tech, kterí prezijí cévní mozkovou príhodu, skoncí s depresí, nicméne je jen málo informací o jejich myslenkách na sebevrazdu, ukázal Towfighi.

Tým vysetrovatelu shromázdil a analyzoval data z národních studií o zdravotních a výzivových zkouskách (NHANES) provádených od roku 2005 do roku 2010. NHANES je nepretrzitá rada komplikovaných prurezových pruzkumu, které poskytují dobrý obraz o blahu Americanu.
Priblizne 6,2 milionu dospelých Americanu bylo v tomto období prezivsí. Autori zkoumali, kolik z tech, kterí prezili, melo myslenky na sebevrazdu, stejne jako charakteristiky techto pacientu.
Nová zpráva se zamerila na odpovedi subjektu na tuto otázku: "Jak jste se behem posledních dvou týdnu obtezovali myslenkami, ze byste byli lépe mrtví nebo ze byste se nejakým zpusobem ublizovali?"
Výsledky ukázaly, ze pacienti, kterí prezili cévní mozkovou príhodu, meli vyssí pravdepodobnost sebevrazedných myslenek, pokud:

• byli mladsí
• meli vyssí skóre deprese
• mel vyssí BMI (index telesné hmotnosti)
• nizsí index chudoby
• nizsí úroven vzdelání
• byla zena
• byly jednotné

Deprese postihla 17% pacientu trpících mozkovou príhodou. Poté, co clovek trpí mrtvicí, deprese je nejcastejsím psychologickým problémem.
Towfighi odhalil:

"Deprese po mrtvici muze být spojena s horsími funkcními výsledky, horsí kvalitou zivota, vyssí úmrtností, nízkou psychickou pohodou, sebevrazednými myslenkami a sebevrazdou."

Podíl vsech subjektu NHANES, kterí prezili mrtvici nebo ne, kterí mohou být sebevrazední, nebyl v této zpráve stanoven.
Towfighi vsak odkazoval na minulý výzkum, který ukázal "kazdorocní míru sebevrazd, která byla témer dvojnásobná nez ocekávaný pocet obyvatel jako celku".
Autori nebyli schopni zjistit, ze spojitost mezi mozkovou mozkovou príhodou a sebevrazednými myslenkami byla zpusobena prícinným vztahem kvuli prurezovému návrhu studie.
Výzkumníci také poukázali na to, ze tato zpráva se nezabývala na to, jak nedávno lidé utrpeli mrtvici, nebo zda mrtvice byly dusledkem ruptury cévy, známého jako hemoragická mrtvice, nebo blokované cévy v mozku, oznacované jako cévní mozková príhoda. Rozdílné úrovne poskození pacientu nebyly rovnez zkoumány.
Napsal Sarah Glynn