Novozélandské zemetresení Lékarská odpoved Zkracení zranení a úmrtí

Recenze zverejnená v Lancet, ukazuje, ze opatrná príprava na zemetresení pomohla ke snízení míry úmrtnosti a úrazu behem úrazu 22. února zemetresení v Christchurchu, Nový Zéland, v roce 2011. Podle analýzy se nouzová reakce na zdravotní systém byl mimorádne úcinný, prestoze výpadky elektrické energie znacne ztízily poskytování zdravotní péce a komunikacní systémy byly snízeny.
Zemetresení zranilo více nez 6 500 lidí a vyzádalo si 182 zivotu.
Vedoucí autor studie Michael Ardagh z University of Otago, Christchurch, Nový Zéland, rekl:

"Zdravotní odezva na zemetresení v Christchurchu byla jedinecná, protoze mesto melo pouze jednu nemocnici s nouzovým oddelením (coz bylo ohrozeno poskozením zemetresení). Nemocnice aktivovala dobre vyvinuté a praktikovala interní a externí incidentové plány a reakci jiných neakutních nemocnicích a zarízeních primární péce bylo rozhodující pro zajistení úcinné a vcasné reakce. "

Mesto se poucilo ze zkuseností z drívejsích incidentu a praktických cvicení. Patrí k nim aktivace plánu nehody s hromadnou nehodou v reakci na zemetresení, které v zárí 2010 zranilo 97 lidí v oblasti Christchurch.
Zemetresení z 22. února 2011 zpusobilo rozsáhlé skody v nemocnici Christchurch. Navíc nekteré cásti nemocnice byly ponechány bez elektriny kvuli narusenému kalu v nádrzi naftových generátoru.

Velikost nouzového útvaru nebyla plne známa kvuli ztráte komunikacních systému. Proto nevedeli, kolik obetí ocekávají, a kdy by pacienti mohli dorazit.
Výzkumní pracovníci uvedli:

"Velké mnozství pacientu se prezentovalo ruznými zpusoby, jako napríklad pesky, nesené verejností, v aute, v policejních vozidlech, na dverích pripoutaných na vrchol automobilu a na zadní strane malých nákladních automobilu. obtíze vedly k malému pre-nemocnicnímu trídení nebo lécbe pro vetsinu tech, kterí predvedli brzy. "

Výsledkem bylo, ze klícovým zamestnancum byly vyslány radiotelefony a mobilní telefony, aby se tyto obtíze prekonaly, a studenti medicíny byli posláni, aby dostali aktualizace z televizních vysílání a ohlásili zpet. Pacienti, kterí nebyli ochotni vstoupit do nemocnicních budov kvuli strachu z kolapsu, byli osetreni venku v záchranné ambulanci, ackoli registrace a sledování pacientu byla nárocná.
Ardagh rekl:

"Pouzití více identifikátoru pacientu vedlo k neúcinnosti pri porovnávání zobrazovacích a laboratorních výsledku s jednotlivci. Pouzití unikátních identifikátoru pacienta a specializovaného personálu pro identifikaci a sledování pohybu pacientu pomuze v budoucích závazných událostech."

Vysoký pocet dobrovolníku bez celkové organizace zduraznil, jak dulezité je predvídat a rídit vysoký pocet dobrovolníku v oblasti zdravotnických pracovníku, aby se jejich dovednosti mohly okamzite efektivne vyuzít.
Zpráva dále zduraznuje, ze plány reakce na katastrofy musí zahrnovat atypické poskytovatele péce o akutní zranení: "Robustní nouzové plány byly zavedeny ve vetsine zarízení, ale nepredpokládaly potrebu trídení a rízení tolik nediferencovaných zranených pacientu." Vedci dospeli k záveru:

"Je zapotrebí integrovaného prístupu, v nemz jsou poskytovatelé primární péce, neakutní nemocnice a akutní nemocnice pripraveny poskytovat péci masám zranených osob."

Napsal Grace Rattue