Vetsina pacientu s depresí hlásí diskriminaci

Více nez tri ctvrtiny pacientu (79%) s depresí prodelaly diskriminaci kvuli jejich stavu.
Predchozí studie analyzující vztah mezi depresí a diskriminací ukázaly, ze diskriminace casto vede k depresi. Jedna konkrétní zpráva napríklad zjistila, ze vzhledem k tomu, ze deti z rad mensin se casto musí vyporádat s diskriminací, je pravdepodobné, ze se stanou depresemi.
Aktuální zjistení, zverejnené online v roce 2006 Lancet, pocházel z týmu vedcu, vedeného profesorem Grahamem Thornicroftem na londýnském Ústavu psychiatrie King's College v Londýne, který zkoumal 1082 lidí ve 35 ruzných zemích, které dostávaly lécbu svých depresivních príznaku.
Predmet byl pozádán, aby odpovedel na podrobné otázky týkající se své historie diskriminace. Výsledky ukázaly, ze:

• 34% dobrovolníku bylo vylouceno jinými lidmi z duvodu jejich problému dusevního zdraví
• 37% ocekávalo diskriminaci, která jim bránila v vytvárení blízkého vztahu s jinou osobou
• 25% zádalo o práci v jednom bode, protoze predpokládalo diskriminaci

Kdyz úcastníci ocekávali diskriminaci, odborníci vysvetlili, zjistili, ze jejich zkusenosti neodpovídají jejich ocekáváním.
Napríklad témer polovina (47%) dobrovolníku ocekávala diskriminaci, kdyz hledali nebo se snazili udrzet si práci, a 45% to predpokládalo ve svých vztazích. Za techto okolností se vsak nestaly diskriminací.
Témer tri ctvrtiny (71%) respondentu nechtelo, aby ostatní lidé vedeli o své depresi, takze skrývali svuj stav.
Tyto výsledky jsou znepokojující, protoze vyvolávají obavy, kolik depresivních lidí nedostává lécbu, kterou potrebují v dusledku strachu, ze se s nimi zachází jinak. Pokud nedostávají lékarskou péci, mají vyssí pravdepodobnost vzniku chronické deprese.
Podobný výsledek zaznamenala predchozí studie o zdravotne postizených detech, která zjistila, ze diskriminace brání tomu, aby vetsina postizených detí ve skolách, zdravotní a sociální péci dosáhla svého plného potenciálu.
Profesor Thornicroft dospel k záveru:

"Predchozí práce v této oblasti se soustredila na postoje verejnosti k stigmatu na základe otázek týkajících se hypotetických situací, ale nase je první studií, která zkoumala skutecné zkusenosti s diskriminací v rozsáhlých vzorcích lidí s depresí. diskriminace související s depresí je rozsírená a témer jiste pusobí jako prekázka pro aktivní spolecenský zivot a má spravedlivou sanci získat a udrzet si práci pro lidi s depresí. "

Dr. Anthony Jorm z Australské univerzity v Melbourne dodal:

"Dalsí výzkum by mohl poskytnout potrebný vstup do návrhu antidiskriminacních zásahu, jako je verejné vzdelávání o lidských právech a úcinek diskriminace na osoby s depresí, opatrení ze strany zdravotnických sluzeb k prekonání ocekávané diskriminace jako prekázky pri hledání a zaclenení do lécby, jako je kognitivní behaviorální terapie, technik pro resení ocekávané diskriminace a symptomu. "

Napsal Sarah Glynn