Zvýsení pred a po krvácení po perkutánním koronárním zásahu nemusí být prospesné

Trvalé poskození srdecního svalu nebylo snízeno v prípade, ze by intraartikální balonový kontrapulsací byl pouzit k nárustu pred a po krvácení po perkutánní koronární intervenci u pacientu s urcitými typy srdecních záchvatu, JAMA (Journal of the American Medical Association). Príklady perkutánní koronární intervence zahrnují umístení stentu pro rozsírení zúzené koronární tepny nebo balonovou angioplastiku.
Jako základní informace autori vysvetlili:

"Pacienti s akutním STEMI [infarkt myokardu s elevacním výskytem ST-segmentu - urcitý obraz na elektrokardiogramu po infarktu), predstavující 30 az 45 procent z priblizne 1,5 milionu hospitalizací pro akutní koronární syndromy rocne ve Spojených státech, akutní mortalitu s 1 rocnou mortalitou, která se odhaduje na 6 az 15%, coz muze souviset s mikrovaskulární obstrukcí, která v prubehu mechanické reperfuzie a infarktu [poskození srdecního svalu] neovlivnuje casem. "

Pouzitím balonu v aorte se mechanicky zvysuje koronární prutok krve intraarticko-balonovým balónkem (IABC). Podle nekterých observacních studií v USA muze existovat mozný klinický prínos u pacientu s vysoce rizikovým STEMI, kterí dostávají IABC, pred reperfusí s PCI a stentováním se zvýseným klinickým pouzitím v pocátecní fázi.
Randomizovaná, kontrolovaná studie provedla MUDr. Manesh R. Patel z Dukeho klinického výzkumného ústavu, Duke University Medical Center v Durhamu, NC a jeho kolegové, aby zjistili, zda IABC je vlozen pred primární PCI ve srovnání s primární PCI samotnou ( standard péce) by mohl snízit velikost infarktu u pacientu s akutní prední (prední cástí srdce) STEMI bez kardiogenního soku (sok zpusobený srdecním selháním).
Proti pulsace s cílem snízit velikost infarktového vysetrení pred akutním infarktem myokardu (CRISP AMI) byla provedena na 337 pacientech na 30 místech v 9 zemích od cervna 2009 do února 2011. Jedna skupina úcastníku náhodne dostala IABC pred primární PCI a IABC pokracovala po dobu nejméne 12 hodin (IABC plus PCI), dalsí skupina byla podávána pouze s primární PCI. Velikost velikosti infarktu, definovaná jako procento hmoty levé komory (LV) a merená pomocí MRI, byla primárne merená, se sekundárními výsledky vcetne smrti vsech prícin behem 6 mesícu a cévních komplikací a závazného krvácení pri 30 dnu.
Podle zjistení byla prumerná velikost infarktu podobná u pacientu ve skupine IABC plus PCI (42,1%) a samotné PCI (37,5%). U pacientu s vyssím rizikem s jinými jistými srdecními vlastnostmi (proximální levé prední sestupné trombolýzy v prutokovém skóre infarktu myokardu 0 nebo 1) byly nálezy mírne vyssí u skupiny IABC plus PCI (46,7%) ve srovnání s 42,3% pouze u PCI skupina. Nálezy sekundárního kardiálního MRI se ukázaly být konzistentní s nálezy velikosti infarktu, vcetne prumerné mikrovaskulární obstrukce 6,8% u skupiny IABC plus PCI ve srovnání s 5,7% u skupiny s PCI samotnou.

Autori poznamenali:

"Po 30 dnech nebyly mezi skupinou IABC plus PCI a skupinou PCI významné rozdíly mezi hlavními vaskulárními komplikacemi a závazným krvácením nebo transfuzemi ... Do 6 mesícu 3 skupiny pacientu (1,9%) v skupine IABC plus PCI a 9 pacientu (5,2 procenta) ve skupine s PCI samotnou zemrelo. "

Mezi obema skupinami nedoslo k významnému rozdílu mezi casem az po koncový bod smrti, opakovaným srdecním záchvatem nebo novým nebo zhorseným srdecním selháním.

Podle autoru se zdá, ze pacienti s vysokým rizikem predního STEMI bez soku nezískají snízení velikosti infarktu z raného uzívání IABC, na rozdíl od pacientu s kardiogenním sokem, u nichz doporucuje doporucit intraaortální protipulsování.
Autori dospeli k záveru:

"Klinictí lékari by meli být i nadále opatrní, pokud jde o identifikaci pacientu, kterí jsou vystaveni riziku rychlého zhorsení a kterí mohou mít prospech z kontrapulzace (jak je patrné z prechodu v této studii). Budoucí studie by mely být zamereny na identifikaci pacientových rysu spojených s vcasným zhorsením . "Tato zjistení podporují strategii stand-by (spíse nez rutinní pouzití) IABC behem primární PCI u pacientu s vysokým rizikem u pacientu s STEMI."

Napsal Petra Rattue