Detská prevalence ADHD vzrustá o 28% za deset let v USA

Behem desetiletého období vzrostla prevalence detí s diagnózou ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti) ze 7% na 9% vsech detí, coz je nárust o 28%, podle zprávy Národního centra pro zdravotní statistiku, cást CDC. Studované období bylo v letech 1998-2000 az 2007-2009. Autori si zatím nejsou jisti, zda statistiky predstavují skutecný nárust, nebo odrázejí agresivnejsí diagnózu a reportování. Domnívají se, ze je pravdepodobne hlavne kvuli tomu druhému. Dodali, ze tato zpráva se zameruje na deti ve veku od 5 do 17 let.
Vedoucí výzkumná pracovnice Lara Akanbamiová uvedla:

"Je nepravdepodobné, ze vetsina z toho má být
na novou epidemii ADHD. "

Chlapci versus holky - více chlapcu je postizeno ADHD nez dívky. Výskyt chlapcu vzrostl z 9,9% na 12,3%, zatímco u dívek se zvýsil na 5,5% z 3,6% v prubehu desetiletí.
Etnické skupiny - Zdá se, ze prevalence ADHD se v kazdé etnické skupine v USA zvýsila, s výjimkou mexicko-amerických rodin, napsali autori. Mezi non-hispánské prevalence bílých detí se zvýsil z 8,2% na 10,6%, a od 5,1% do 9,5% u non-hispánské cerné deti. Zatímco non-hispánské bílé deti mely vyssí prevalenci nez vsechny ostatní rasy na zacátku desetiletého období, nakonec to bylo podobné tomu non-hispánské cerné a Puerto Rican deti. Mexické deti mely nejnizsí prevalenci.

Výskyt ADHD a socioekonomický stav - na konci období 2007-2009 byla prevalence ADHD u detí v rodinách, jejichz príjmy byly nejméne trojnásobkem úrovne chudoby, 7,9%, zatímco u chudsích domácností to bylo více nez 10%.
Geografické rozdíly - v západních státech zacal výskyt ADHD 5,5% a behem desetiletí se sotva zvýsil, zatímco na jihu a stredozápade se výrazne zvýsil. Severovýchod zaznamenal znacný nárust az do roku 2003, pak mírný pokles v prístích trech letech, následovaný dalsím prudkým nárustem. Akinbami a tým napsali:

"Odhady prevalence v této zpráve jsou zalozeny na rodicovské zpráve dítete, které kdy dostává diagnózu, a mohou být tedy ovlivneny presností rodicovské pameti (vcetne odchylky od zpetného odberu), diferencovaným prístupem ke zdravotní péci mezi skupinami (diagnostická odchylka) nebo ochota hlásit diagnózu ADHD. "

Podle predchozí studie autori vysvetlují, ze je pravdepodobné, ze byla diagnostikována pouze polovina vsech detí s ADHD.
ADHD je bezná detská porucha dusevního zdraví. Príznaky ADHD zacínají v detství a obvykle pretrvávají az do dospelosti. Jedinci s príznaky ADHD mají potíze s fungováním v akademickém, sociálním a rodinném prostredí. Odborníci si nejsou jisti, jaké jsou príciny a rizikové faktory ADHD. Víme vsak, ze se jedná o genetické faktory.
Podle autoru diagnóza ADHD zahrnuje mnoho kroku, vcetne:

• Lékarská zkouska
• Kontrolní seznam pro hodnocení príznaku a príznaku spojených s ADHD
• Zprávy od rodicu a / nebo opatrovatelu
• Zprávy ucitelu
• Nekdy zprávy od dítete
• Hodnocení koexistujících podmínek

Co je ADHD?

Podle odborníku je ADHD neurobehaviorální vývojová porucha. Osoba s ADHD povazuje za tezsí se soustredit na neco, aniz by byla rozptýlena ve srovnání s jinými lidmi. Ovládání toho, co delají nebo ríkají, kolik fyzické aktivity je pro urcité situace vhodné, je obtíznejsí. Jednoduse receno, jedinec s ADHD je mnohem neklidnejsí a impulzivnejsí nez ostatní lidé.
Psychologové, psychiatri, odborníci na pediatry a dalsí odborníci v oblasti zdravotní péce mohou pri popisu osoby, která je nadmerne aktivní a mají problémy se soustredením, deficit deficitu pozornosti, porucha pozornosti s hyperaktivitou, hyperkinetická porucha, hyperaktivita.
Bezné detské vzrusení a bourlivé chování se zcela lisí od ADHD. Znacný pocet detí, zejména mladsích, muze být neklidný a nepozorný a nemá ADHD.
Podle CDC (Centra pro kontrolu a prevenci nemocí) existují tri hlavní typy ADHD; jejich definice závisí na tom, které príznaky jsou výraznejsí:

• Prevázne nepozorný typ - organizování nebo dokoncení úkolu je velmi obtízné. Venování pozornosti na detaily, pokyny nebo rozhovory je nárocné.
• Prevázne hyperaktivní-impulsivní typ - udrzení je stále obtízné, individuální fidgets a mluví hodne. Mladsí díte muze být skákání, lezení nebo beh po celou dobu. Jednotlivec je neklidný, impulzivní, chytá veci, mluví mimorádne (v nevhodných casech) a prerusí ostatní. Ti s tímto typem jsou náchylní k více nehodám a zranením.
• Kombinovaný typ - osoba má vsechny znaky a príznaky dvou výse uvedených typu a vsichni vystupují stejne.

Napsal Christian Nordqvist