Chemoterapie snizuje úmrtnost na rakovinu prsu jednou tretinou - 100 pokusu demonstrovat

Vedci z Oxfordské univerzity prokázali, ze moderní chemoterapie snizuje úmrtnost na rakovinu prsu o priblizne tretinu u velkého poctu pacientu ve srovnání s chemoterapií. Zjistení metaanalýzy 123 randomizovaných studií, které zahrnovaly priblizne 100 000 zen s rakovinou prsu behem posledních ctyr desetiletí, byly publikovány v clánku casopisu Early Breast Cancer Trialists 'Collaborative Group (EBCTCG) v klinické zkusební servisní jednotce, Univerzita v Oxfordu, Spojené království, která byla zverejnena online Lancet.
Vedci zkoumali studie nekolika starsích rezimu chemoterapie a zjistili, ze standardní chemoterapeutické rezimy v roce 1980 vedly ke snízení témer o ctvrtinu úmrtnosti na rakovinu prsu.
Pri hodnocení novejsích studií v porovnání se starsími rezimy zjistili výzkumníci dalsí snízení priblizne o sestinu úmrtnosti na rakovinu prsu.
Podle jejich záveru moderní chemoterapie snizuje úmrtnost na rakovinu prsu o priblizne jednu tretinu u velkého poctu pacientu ve srovnání s pacienty, kterí nedostávali chemoterapii.
Zjistili, ze standardní CMF a standardní 4AC chemoterapie, nejlepsí rezimy mezi starsími lécebnými postupy pouzívanými v 80. letech, byly víceméne stejné a snízily rocní úmrtnost na rakovinu prsu o 20-25%.
Jejich zjistení ukázaly, ze jiná lécba s nizsími dávkami chemoterapie byla o neco méne úcinná, zatímco moderní lécebné postupy s výrazne vetsí chemoterapií nez standardní 4AC, ale ne tak intenzivní, ze vyzadují záchranu kmenových bunek, se ukázaly být mírne úcinnejsí.
Zkousky také ukázaly, ze moderní rezim, jako CAF a CEF, zahrnoval vyssí kumulativní dávky a nekteré, které se skládaly ze starsí lécby v roce 1980 a taxanu.
Výzkumníci zjistili, ze snízení jedné tretiny úmrtnosti na rakovinu prsu se vztahuje na vsechny zeny bez ohledu na faktory, jako je velikost nádoru, zda se nádor rozsíril do lokálních lymfatických uzlin a zda byl estrogen-receptor ( ER) pozitivní.
Zdálo se, ze snízená úmrtnost je bez ohledu na vek, i kdyz jen málo zen v techto studiích bylo starsích nez 70 let.
Riziko úmrtnosti ER-pozitivního karcinomu prsu muze být významne snízeno s petiletou endokrinní terapií. Endokrinní terapie je bezne méne toxická nez chemoterapie, ackoli podle soucasných poznatku se chemoterapie kombinovaná s endokrinní terapií u ER-pozitivních pacientu s rakovinou ukázala jako úcinnejsí ve srovnání s samotnou endokrinní terapií.
Vedci zjistili, ze dosazení celkového snízení úmrtnosti na rakovinu prsu o tretinu závisí na celkovém riziku bez chemoterapie. V prípadech ER-pozitivních onemocnení to znamená, ze riziko zustává pri vhodné endokrinní lécbe.
Podle sir Richarda Peto, jednoho z vudcu této celosvetové spolupráce:

"Vetsina rakoviny prsu je ER-pozitivní a ER-pozitivní onemocnení, které se zdá být zcela odstraneno chirurgickým zákrokem, muze 10leté riziko recidivy a úmrtí na rakovinu prsu být snízeno nejméne o polovinu tím, ze dá nekolik mesícu moderní chemoterapie plus 5 let endokrinní terapie. "

Chemoterapie se podává pouze v prípadech, které predstavují významné riziko recidivy, pokud není podána. Je to proto, ze vsechny chemoterapeutické lécby mohou behem lécby zpusobit závazné vedlejsí úcinky a v nekterých prípadech také mohou zpusobit trvalé poskození. Nekteré z prediktoru recidivy bez pouzití chemoterapie jsou nádorové charakteristiky, jako je velikost nádoru a invazivita, coz proto také napomáhá predpovídat absolutní prínos z snízení tretiny rizika. To byl jediný zpusob záznamu charakteristik v techto studiích, které nebyly schopné predpovedet citlivost na chemoterapii.

Dr. Carlo Palmieri, oddelení rakoviny na Imperial College v Londýne ve Spojeném království a dr. Alison Jones, oddelení lékarské onkologie na University College Hospital v Londýne ve Spojeném království ríkají ve spojeném komentári:

"Metaanalýzy EBCTCG i nadále ukazují, ze polychemoterapie setrí zivoty (a ze muze v prumeru snízit úmrtnost na rakovinu prsu o zhruba tretinu). Je zrejmé, ze skutecný prínos a poskození polychemotherapie bude záviset na individuálním budoucím riziku relapsu a koexistenci spolecných komorbidit.
Výzvou nyní není jen zachránit více zivotu, ale snízit pocet zen, kterým je podávána polychemotherapy zbytecne. S takovou nadejí se ocekávají výsledky probíhajících onkomolekulárních studií. Tesíme se na den, kdy lécba méne zen s personalizovaným prístupem dosahuje více. "

Napsal Petra Rattue