Mozky bulimických lidí mohou reagovat odlisne na náznaky potravin

Studiemi mozkových skenu zen s bulimií a bez nich zjistila, ze jejich mozky reagují odlisne na príznaky jídla. Zjistili, ze u zen s bulimií dochází k mensímu prutoku krve v cásti mozku, která je spojena se sebapremýslením.
Vedci dospeli k záveru, ze mozky zen s bulimií reagují a zpracovávají náznaky jídla ruznými zpusoby, nez zeny bez poruchy príjmu potravy.

Psaní v Journal of Abnormal Psychology, vedoucí Brittany Collinsová, Ph.D., z Národního zdravotního strediska pro deti ve Washingtonu, D.C., a kolegové naznacují, ze jejich nálezy podporují myslenku, ze príchylné jedení slouzí jako únik z negativních myslenek v dobe akutního stresu.

Lidé s bulimií nervózní, nebo proste bulimie, zazívají opakované a casté záchvaty záchvatu, ze se cítí, ze nemohou ovládat. Behem techto epizod spotrebovávají neobvykle velké mnozství jídla, které se snazí kompenzovat nuceným zvracením, hladováním, nadmerným cvicením nebo uzíváním projímacích prostredku.

Casem muze bulimie vybírat své peníze na zdraví. Muze vést k chronickému zanícení krku, erozi zubní skloviny, poruchám zaludku, tezkým dehydratacím a problémum s strevami. Muze také vést k nerovnováze elektrolytu, která zvysuje riziko mrtvice a srdecního záchvatu.

Predpokládá se, ze kdykoli, bulimie postihuje priblizne 0,3 procenta nebo 3 z kazdých 1 000 dospelých ve Spojených státech, u zen to mnohem pravdepodobneji nez u muzu.

Útek z negativního myslení

Existuje siroce pouzívaná teorie, podle níz lidé s bulimií pomáhají lidem s bulimií uniknout sebekritickému myslení v dobe stresu, a umoznují jim místo toho soustredit se na neco konkrétního a soucasného, ??i pres to, ze muze být skodlivé dlouhodobý.

Dr. Collins a kolegové ve své studijní práci vysvetlují, jak tato teorie podporuje nekolik studií, které ukazují, ze stres a negativní emoce mají tendenci být vzneseny pred záchvaty zjevného jídla a ze negativní emoce mají tendenci následne klesat.

V poslední dobe se vedci zacali zajímat o studium mozkových funkcí, aby nasli vysvetlení pro bulimii. Dr. Collinsuv tým vsak poznamenává, ze zatímco nekolik studií zkoumalo, jak stres a extrémní negativní emoce ovlivnují zpracování mozkových príznaku z mozku, nezahrnovaly lidi s bulimií - zjistení, které je prekvapilo.

"Podle naseho názoru je soucasná studie prvním vysetrením neurálních reakcí na príznaky po stresu u zen s bulimií nervózní," ríká Dr. Collins.

Zádný rozdíl ve stresových úrovních a chuti

V první cásti studia prijali tým 10 zen s bulimií a 10, kterí ji nemeli, a vysetrili MRI vysetrení mozku, kdyz se podívali na obrázky jídla.

Pred podáním svých individuálních MRI skenu dostali vsichni úcastníci stejné jídlo. Poté cekali hodinu pred vstupem do skeneru.

Behem skenování byly úcastníkum zobrazeny dve sady obrázku. První soubor zobrazoval neutrální objekty, vcetne listu a nábytku. Druhá sada obsahovala fotografie potravin s vysokým obsahem tuku a vysokého cukru, jako jsou cokoládové pecivo, zmrzlina a testoviny nebo pizza se sýrovou omáckou.

Po vystavení potravinovým podnecum byli úcastníci pozádáni o dokoncení úkolu, který se pouzívá v psychologických experimentech k vyvolání stresu a ohrození ega: matematický problém, který nelze vyresit.

Po uplynutí doby, kdy se snazili splnit stresující úkol, se zeny vrátily zpet do skeneru a byly vystaveny jinému souboru jídel, který se skládal z fotografií potravin s vysokým obsahem tuku a cukru s vysokým obsahem cukru.

Po kazdé ze trí úkolu - první prohlízení potravinových podnetu, stresový úkol a pak druhé sledování ukazatelu jídla - zeny byly pozádány, aby vyhodnotily své úrovne stresu a chuti k jídlu.

Výsledky ukázaly, ze vsichni úcastníci hlásili podobnou úroven zvýseného stresu po stresovém úkolu a podobné úrovne snízení stresu po druhém vystavení potízím po stresovém úkolu. Vsichni úcastníci také hlásili, ze jejich touha po jídle vzrostla poté, co se podívali na náznaky jídla.

MRI vysetrení mozku ríká jiný príbeh

Nicméne, zatímco self-hlásené míry stresu a chuti jídla byly velmi podobné pro obe skupiny, jejich MRI sken mozku ríkají jiný príbeh.

MRI vysetrení mozku u zen s bulimiemi ukázalo, ze kdyz videli, co jim ukázaly potraviny po stresovém úkolu, doslo k poklesu prutoku krve skrze prekuneus, coz je oblast mozku spojená s myslením o sobe. U zen bez bulimie doslo k nárustu prutoku krve pres tuto oblast.

Výsledek prekvapil vedce, kterí ocekávali, ze do tohoto regionu dojde k nárustu prutoku krve, kdyz clovek kriticky uvazuje a premýslí o sobe.

Tým znovu provedl experiment v jiné skupine 17 zen s bulimií. Zjistili, ze výsledky byly stejné. Stejne jako predtím zeny uvádely zvýsené stresové hladiny po stresovém úkolu a zvýsené touzení po jídle po expozici jídel.

A nejdulezitejsí je, ze vysetrení pomocí MRI také zjistila stejnou snízenou úroven prutoku krve v precuneu behem vystavení se potravinovým nástrahám po stresovém úkolu.

Tým se domnívá, ze experimenty upozornují na mozný mechanismus v mozku, který posune pozornost od negativní sebereflexe k necemu konkrétnímu a v soucasnosti - totiz k jídlu - v dobe stresu pro zeny s bulimií.

Navrhují, aby jejich výsledky byly povazovány za predbezné a vyzývají ostatní, aby je potvrdili vlastními studiemi.

"Nase nálezy jsou v souladu s charakterizací binge eating jako úniku od sebeuvedomení a podporují teorie o regulaci emocí, které naznacují, ze zeny s bulimií se prestehují od sebevedomí kvuli negativním myslenkám ohledne výkonu nebo sociálních srovnání a posunují pozornost konkrétnejsím podnetem, jako je jídlo. "

Dr. Brittany Collins

Zjistete, jak muze elektrická stimulace mozku snízit symptomy bulimie.

Malá podíl Americanu praktikuje sedm zdravých návyku srdce

Pouze 1,2% Americanu splnilo vsech 7 kardiovaskulárních zdravotních ukazatelu od roku 2005 do roku 2010, ve srovnání s 2% od roku 1988 do roku 1994, uvedli výzkumníci tento týden v casopise JAMA (Journal of the American Medical Association). Prestoze nekteré faktory se zlepsily, jako jsou míra kourení, jiné ne, vysvetlili autori.

(Health)

Lécba rakoviny vajecníku se zlepsí po objevení biomarkeru

Odolnost vuci chemoterapii je hlavním duvodem, proc pacienti s nejzávaznejsí formou rakoviny vajecníku nemají dobrou sanci na prezití. Nyní vedci objevili biomarker, který by mel zlepsit vyhlídky pro pacienty tím, ze naznacuje, jak jejich tela pravdepodobne reagují na chemoterapii. Zatímco mnoho zen s diagnostikovanou pokrocilou rakovinou vajecníku reaguje na chemoterapii zpocátku, vetsinou nakonec relaps.

(Health)