Transcraniální stimulace prímého proudu pomáhá pacientum s mrtvicí rádne spolknout

U pacientu trpících mrtvicí se casto vyskytuje dysfagie, porucha polykání po události. Dysfagie vede k vyssí míre komplikací, jako je dehydratace, podvýziva a pneumonie, a vetsí následné náklady na zdravotní péci. Výzkumníci se objevili v nové studii, která se objevila v cerveném vydání Restorativní neurologie a neurovedy ze transcraniální stimulace stejnosmerného proudu (tDCS) muze zlepsit výsledek lécby pohlcení dysfagie po mrtvici. tDCS zahrnuje aplikaci slabých elektrických proudu do postizené oblasti mozku pacienta.
Vedoucí výzkumný pracovník Nam-Jong Paik, MD, PhD, z Seoul National University College of Medicine, Rehabilitacní lékarství, Jizní Korea, vysvetluje:

Nase pilotní studie ukázala, ze deset denních zasedání tDCS na postizené jícnové mozkové kure mozkové hemisféry postizené cévní mozkovou príhodou spolu s tréninkem pri polykání zlepsilo dysfágii po mrtvici. Behem trí mesícu jsme zaznamenali dlouhodobé úcinky anodálního tDCS. "

Soucástí studie bylo 16 pacientu s akutní dysfagií po cévní mozkové príhode, kterí meli potíze s polykáním zpusobeným snízeným pohybem jazyka, kasláním a udusením pri jídle a paralýza hlasivky. Dostali deset 30minutových sedativ polykací terapie a byli náhodne zarazeni do skupiny lécby nebo do kontrolní skupiny.

Výzkumníci nasadili vsem pacientum elektrodu, která byla pripojena na pokozku hlavy na strane mozku postizenou mrtvicí, stejne jako v oblasti spojené s polykáním. Lécebné skupine bylo podáno tDCS po dobu prvních 20 minut z jejich tréninku, pricemz po dobu 10 minut bylo trénink samotný, zatímco ti v kontrolní skupine vedci snízili stejnosmerný proud a po triceti sekundách ho vypnuli.
Vedci merili výsledky pred a bezprostredne po experimentu a znovu o tri mesíce pozdeji. Tesne pred a po lécbe tým provedl PET vysetrení pacienta v kazdé skupine, aby zjistil, zda má lécba nejaký vliv na metabolismus.
Zádný z pacientu netrpel behem zákroku zádnou nepohodlí nebo únavou a výzkumní pracovníci nepozorovali zádné významné rozdíly ve veku, pohlaví, míste poskození mozku nebo rozsahu poskození mozku.

Významný rozdíl byl pozorován o tri mesíce pozdeji ve skupine tDCS

Na záver zasedání autori shledali, ze vsichni pacienti vykazovali zlepsení v dysfagii, pricemz mezi temito dvema skupinami nebyly signifikantní rozdíly, i kdyz výsledky u trímesícního sledování ukázaly výrazne vetsí zlepsení ve srovnávané skupine lécených pacientu s kontrolní skupinou.
Studie PET ukázala významné rozdíly v metabolismu mozku mezi prvním a druhým PET skenem u pacientu, kterí dostávali tDCS. Vedci zjistili vyssí metabolismus glukózy na neposkozené hemisfére mozku, prestoze pouzili tDCS pouze na postizenou hemisféru. To naznacuje, ze se zdá, ze tDCS aktivuje vetsí plochu kortikální síte, která se podílí na prohlubni polykání, namísto pouze tech oblastí, které byly stimulovány elektrodou.
Dr. Paik uzavírá:

"Výsledky ukazují, ze tDCS muze zvýsit výsledek lécby polykání po dysfagii po mrtvici. Jak je tomu vzdy v pruzkumném výzkumu, pro potvrzení výsledku je zapotrebí dalsí vysetrování zahrnující vetsí pocet pacientu. optimální intenzitu a trvání lécby, aby se maximalizovaly dlouhodobé prínosy. "

Napsal Petra Rattue