Vojenský personál s nespavostí pri vyssím riziku dusevních poruch po nasazení

Nový výzkum ukazuje, ze lidé v armáde, kterí mají tezké problémy s spánkem pred nasazením, mají vyssí riziko vzniku posttraumatické stresové poruchy (PTSD), úzkosti a deprese, kdyz se vrátí domu.
Studie, publikovaná v casopise SPÁT, byla provádena výzkumnými pracovníky na Perelmanove lékarské fakulte na Pennsylvánské univerzite a Výzkumném stredisku pro námorní zdraví.
Jiz existující príznaky nespavosti zvysují riziko rozvoje dusevních poruch po nasazení.
Vedoucí studie autor studie Philip Gehrman, PhD, odborný asistent psychologie na psychiatrickém oddelení, clen Penn Sleep Center a Philadelphia VA Medical Center, uvedl: "Pochopení environmentálních a behaviorálních rizikových faktoru spojených s nástupem spolecné hlavní dusevní poruchy má velký význam v oblasti vojenského zamestnání. "
Pridal:

"Tato studie je prvním pruzkumem vztahu mezi poruchou spánku a vývojem nove identifikovaných pozitivních obrazovek pro dusevní poruchy ve velké vojenské kohorte, které byly nasazeny na podporu nedávných operací v Iráku nebo v Afghánistánu."

Výzkumný tým pouzil údaje ze studie Miléniové kohorty a vyhodnotil souvislost mezi príznaky nespavosti pred vojenským nasazením a vývojem dusevních poruch po návratu domu.
Prostrednictvím multivariabilní logistické regrese tým analyzoval riziko PTSD, deprese a úzkosti a upravil výsledky tak, aby zohlednoval faktory, jako je traumata související s bojem.
Bylo analyzováno celkem 15 204 clenu sluzby, na konci rozvinutí bylo 522 z nich vyvinuto PTSD, 303 trpelo depresí a 151 trpelo váznou úzkostí.
Príznaky nespavosti pred nasazením výrazne zvýsily riziko vývoje dusevních poruch po vojenském nasazení.
Gehrman uvedl, ze nejzajímavejsím aspektem zjistení této studie je "nejen stupen rizika vyplývajícího z príznaku nespavosti pred nasazením, ale i relativní velikost tohoto rizika ve srovnání s traumou spojenou s bojem. Rizika zpusobená symptomy nespavosti byl témer tak silný jako nase míra bojové expozice v upravených modelech. "
Dokonce i ti, kterí spali méne nez sest hodin kazdou noc (nikoliv celková nespavost), byli vystaveni zvýsenému riziku PTSD.
Gehrman dospel k záveru:

"Zjistili jsme, ze nespavost je jak príznakem, tak rizikovým faktorem dusevního onemocnení a muze predstavovat zmenitelný cíl pro zásah mezi vojenským personálem.
Doufáme, ze díky vcasné identifikaci tech nejzranitelnejsích existuje potenciál pro navrhování a testování preventivních strategií, které mohou snízit výskyt PTSD, úzkosti a deprese. "

Výzkumní pracovníci zduraznili, ze je treba provést dalsí studie s cílem zhodnotit plný dopad, který má spánek na dusevní zdraví vojenského personálu, a také rozvíjet prostredky zásahu, které by jim mohly pomoci.
Predchozí studie, publikovaná v casopise Archivy obecné psychiatrie, zjistili, ze clenové vojenské sluzby, kterí pred nasazením provádeli pozitivní vysetrení na poruchy dusevního zdraví, meli mnohem vyssí riziko vzniku posttraumatických stresových poruch (PTSD) po zavedení, nez jejich kolegové bez techto rizikových faktoru.
Krome toho vedci zjistili vysokou prevalenci poruch spánku a velmi vysokou míru krátké doby spánku mezi aktivním vojenským personálem. MUDr. Vincent Mysliwiec, zdravotní stredisko Madigan Army Medical Center v Tacome ve Washingtonu, uvedlo, ze "zatímco deprimace spánku je soucástí vojenské kultury, byla prekvapivá vysoká prevalence krátkého spánku u vojenského personálu s poruchami spánku".

Napsal Joseph Nordqvist