Odstranení podpory zivota pro pacienty s traumatickým poranením mozku, je zapotrebí opatrnosti

Nové vysetrování v CMAJ (casopis Kanadské lékarské asociace) zjistil, ze smrt po tezkém traumatickém poskození mozku je spojena s velmi variabilním výskytem ukoncení podpory zivota na konci zivota. Míra, v jakém je podpora na zivot odnata, se výrazne lisí od nemocnice po nemocnici. Autori tvrdí, ze pri rozhodování o odvolání podpory je treba venovat zvlástní pozornost.
Traumatické poskození mozku je hlavní prícinou smrti a invalidity u pacientu mladsích 45 let. Vetsinu casu tito pacienti nejsou schopni rozhodovat o své lékarské péci, takze kdyz se rozhodne o stazení podpory zivota, jejich lékari a clenové rodiny volí obvykle na spatné prognóze, zkusenosti lékare, na prání pacienta a / nebo nábozenské pohledy. Presto neexistuje dostatek nástroju pro presné predvídání invalidity a dlouhodobých výsledku pro tyto pacienty.
Míra úmrtí po ukoncení podpory zivota u jedincu s tezkým traumatickým poranením mozku byla vysetrena multicentrickým týmem kanadských vysetrovatelu v sesti centrech traumatologie v Quebecu, Ontariu a Alberte. Bylo analyzováno 720 pacientu starsích 16 let, z toho 77 muzu. Hlavní prícinou úrazu byly nehody motorových vozidel (57%), pády (31%) a útok (8%).
Pocet úmrtí se podstatne lisil. 32% (228) ze 720 pacientu zemrelo v nemocnici, prestoze míra úmrtnosti se pohybovala v ruzných strediscích z 11% na 44%. 70% úmrtí (v rozmezí od 64% do 76%) bylo spojeno se stahováním podpory zivota, pricemz priblizne polovina techto úmrtí nastala behem trí dnu.
Dr. Alexis Turgeon, univerzita Laval, Quebec, napsal:

"Videli jsme, ze vetsina úmrtí po tezkém traumatickém poskození mozku se vyskytla po ukoncení lécby udrzujícími zivot a ze míra stazení lécby udrzující zivot se výrazne lisila v rámci traumatologických center úrovne jedna.
Také jsme zaznamenali znacnou variabilitu celkové hospitalizacní mortality, která pretrvávala po úprave rizik. To vyvolává obavu, ze rozdíly v úmrtnosti mezi stredisky mohou být cástecne zpusobeny zmenou vnímání lékaru dlouhodobou prognózou a praktickými postupy lékare, které doporucují stazení lécby udrzující zivot.
Dokud nebudou k dispozici presné diagnostické nástroje, musí být pri odhadu prognóz pro osoby s tezkým traumatickým poranením mozku a pri doporucování stazení podpory zivota pouzita peclivá pozornost. "

V dalsí zpráve popisují Drs.David Livingston a Anne Mosenthal, chirurgická klinika New Jersey Medical School:

"Ackoli prisuzujeme variabilite stazení lécby udrzující lécbu rozdílu v preferencích pacienta, clánek od Turgeona a kolegu dodává k rostoucímu mnozství literatury, ze lékarská praxe a kultura lékarských center mohou hrát stejnou roli."

Rozdíly v tom, jak lékari kontrolují prognostickou nejistotu pri tezkém traumatickém poskození mozku a zpusob, jakým tato neurcitost sdelují rodinám a pacientum, je dalsím duvodem pro velké rozdíly v lécbe mezi traumatologickými centry podle Dr. Livingstona a Dr. Mosenthala.
Napsal Grace Rattue