Proc se prezití rakoviny krve v Evrope velmi lisí?

Rozdíly v prezití u pacientu s karcinomem krve v Evrope jsou pravdepodobne zpusobeny rozdíly v kvalite péce mezi regiony, podle nové studie zverejnené v Lancetová onkologie.

Nejvetsí populacní studie zamerená na prezití u evropských pacientu s karcinomem krve, studie EUROCARE analyzovala data z 30 registru onkologických onemocnení, která pokrývala vsechny diagnostikované pacienty v 20 evropských zemích.

Více nez 560,400 úcastníku ve veku 15 let a starsích, kterí byli diagnostikováni s lymfatickým a myeloidním karcinomem v letech 1997 az 2008, byli porovnáni a následne do konce roku 2008.

Výzkumníci zjistili, ze behem studijního období 1997-2008 doslo k velkému nárustu prezití z krevních nádoru. Míry prezití na zacátku a na konci tohoto období jsou uvedeny níze:

• Folikulární lymfom - 59% az 74%
• Difuzní velký B-bunecný lymfom - 42% az 55%
• Chronická myeloidní leukémie - 32% az 54%
• Akutní promyelocytární leukémie - 50% az 62%.

Studie uvádí, ze nejvetsí zlepsení v prezití bylo v severní, strední a východní Evrope. Nicméne, východní Evropa, která mela nejnizsí míru prezití v roce 1997, má stále nejnizsí míru prezití u vetsiny nádoru krve.

Ve srovnání se Spojeným královstvím bylo nadmerné riziko úmrtí výrazne vyssí ve východní Evrope a výrazne nizsí v severní Evrope.

V jizní Evrope a ve Spojeném království byly zisky prezití nizsí nez ostatní regiony. Níze uvádíme 5letou míru prezití chronické myeloidní leukémie v evropských regionech v letech 1997-2008:

• Severní Evropa - 29% az 60%
• Strední Evropa - 34% az 65%
• UK - 35% az 56%
• Jizní Evropa - 37% az 55%.

Studie také zjistila, ze riziko úmrtí behem peti let výrazne kleslo u vsech forem rakoviny krevních orgánu, s výjimkou myelodysplastických syndromu.

Ve srovnání se Spojeným královstvím vsak bylo nadmerné riziko úmrtí ve východní Evrope výrazne vyssí a v severní Evrope výrazne nizsí.

Navrhovaly duvody pro geografické rozdíly v prezití, autori uvádejí, ze dostupnost a pouzití nových léciv v ruzných regionech je klícová.

"Víme, ze rituximab, imatinib, thalidomid a bortezomib byly nejprve k dispozici pro vseobecné pouzití v Evrope v letech 1997, 2001, 1998 a 2003," písí.

"Roky následující po celkovém uvolnení techto léku se shodovaly s velkým zvýsením prezití u chronické myeloidní leukémie, difuzního velkého B-bunecného lymfomu a folikulárního lymfomu s mensím, ale stále významným zvýsením prezití pro plazmocytom mnohocetného myelomu."

Alastair Munro z University of Dundee Medical School ve Skotsku píse ve spojeném komentári, ze prezití nemusí být pouze o dostupnosti léku.

"Lepsí pochopení záveru EUROCARE-5 vyzaduje dalsí informace o zmenách v case (a prostoru), které ovlivnují: prezití podle sirokých kategorií onemocnení (Hodgkinuv lymfom, non-Hodgkinuv lymfom, leukemie, myelom a dalsí myeloidní malignity); rozdelení histologických podtypu a jejich vztah k vekovému rozlození populace, rozdelení stupnu diagnostiky a nacasování aktivní intervence pro indolentní nádory.

"Pri srovnávání, at jiz v case ci prostoru," ríká, "by se mel zvázit vliv potenciálních zmatek. Je to vsechno o drogách?" Odpoved není úplne.