cs.3b-international.com
Informace O Zdraví, Nemoci A Léčby.



Proc jsou vedci nove definováni Alzheimerovu chorobu?

Alzheimerova choroba je progresivní neurodegenerativní porucha, o které se predpokládá, ze je zpusobena nahromadením proteinu v mozku. Existuje vsak stále více dukazu o tom, ze jádro onemocnení tvorí ruzné biologické procesy, coz poskytuje vedcum jiný prístup k mozným terapiím.
Genetické faktory umoznují vedcum identifikovat nové varianty, které zvysují riziko Alzheimerovy nemoci.

Na plenárním zasedání konaném v Mezinárodní konferenci Alzheimerovy asociace (AAIC) 2017, která se konala v Londýne ve Spojeném království, Julie Williamsová, Ph.D. - profesorka v Divizi psychologické medicíny a klinických neurovedách na Cardiffské univerzite v USA - zpochybnila tradicní názory na Alzheimerovu chorobu tím, ze ríká, ze "imunita hraje významnou roli" pri nemoci.

Alzheimerova choroba je sestá hlavní prícina smrti ve Spojených státech, která postihuje více nez 5 milionu dospelých v zemi.

Tradicní pohled spocívá v tom, ze se v mozcích pacientu hromadí bílkoviny, coz vede k smrti neuronu. Obvinenými jsou amyloidní beta-peptid a tau protein.

Amyloid beta se produkuje, kdyz je krátká cást amyloidního prekurzorového proteinu (APP) oddelena. Funkce peptidu v normální mozkové funkci není známa, ale nekteré dukazy ukazují na roli v neuronech. U Alzheimerovy choroby se amyloid beta akumuluje v placích v mezerách mezi neurony.

Tau je strukturální protein, který je dulezitý pro funkci neuronu. Ale v Alzheimerove chorobe tau nefunguje správne a hromadí se ve spletech v neuronech. To, jak to prispívá ke smrti bunek, není známo, ale existují nové dukazy, které ukazují, ze abnormální zpracování tau muze vést k toxickým úcinkum.

Jak se vedci potýkají s tradicním názorem, ze na neurodegeneraci pozorovanou u Alzheimerovy choroby je obvinována abnormální tvorba bílkovin v mozku?

Spolecné úsilí o identifikaci nových genetických variant

Do roku 2009 bylo známo, ze pouze ctyri geny jsou spojeny s Alzheimerovou chorobou. Mutace v trech z nich - APP, presenilin 1 a presenilin 2 - zpusobují zdedenou formu Alzheimerovy choroby. To se obvykle vyvíjí na pocátku zivota, ve veku od 30 do 50 let. Je také známý jako Alzheimerova choroba s casným nástupem.

Méne nez 1 procenta pacientu s Alzheimerovou chorobou má tuto dedicnou formu onemocnení, ve kterém muze být pozorována nadprodukce nebo abnormální skládání amyloidu beta v mozku.

Vetsina pacientu má sporadickou formu Alzheimerovy choroby. Prestoze je známo, ze mutace v genu apolipoproteinu E (APOE) se úcastní náchylnosti a drívejsího veku nástupu, existuje pouze podskupina pacientu s touto chorobou.

Predpovídání rizika jednotlivce s tím, ze se nemoc vyvíjí s presností, je proto výzvou. Po mnoho let doslo k výraznému nedostatecnému pokroku v oblasti výzkumu, který by usiloval o zjistení základních prícin náchylnosti.

Dnes víme, ze sporadická Alzheimerova choroba má velkou genetickou slozku, jejíz dedicnost je v rozmezí 58 az 79 procent. To znamená, ze musí být zahrnuty i jiné genetické varianty.

Pokroky v genetice a technologii vedly v roce 2009 k prulomu, který ukázal prof. Williamsovi a dalsím vedcum, kterí identifikovali tri nové geny spojené s Alzheimerovou chorobou pomocí genomických asociacních studií (GWAS).

Profesor Williams rekl auditorovi v AAIC, ze velmi rychle bylo jasné, ze budoucí objevy vyuzívající tento typ genetické analýzy budou záviset na datech z velkého poctu dostupných pacientu. Jedinou cestou k tomu by bylo spolupracovat s jinými týmy po celém svete.

Na konferenci AAIC v roce 2010, která se konala na Havaji, se narodila Mezinárodní genomika projektu Alzheimerova choroba (IGAP). IGAP je spolupráce ctyr velkých výzkumných konsorcií vedených profesorem Williamsem a dalsími vedci v USA a Evrope.

IGAP vedci a dalsí vedci nyní identifikovali 30 genu a genetických umístení v celém lidském genomu, které zahrnují náchylnost cloveka k Alzheimerove chorobe. Co vsak vedci delají s touto novou genetickou informací?

Identifikace ohrozených osob

Ve studii publikované v casopise Neurobiologie stárnutí v roce 2017 tým profesora Williama vyuzil své znalosti o genech citlivosti, aby overil, jak presne mohou predpovedet riziko Alzheimerovy nemoci u jedince.

S pouzitím dat od 17 000 pacientu s Alzheimerovou chorobou a 37 000 kontrol a pri pohledu na 87 583 mutací dokázali identifikovat stav s presností 74,5 procent.

Profesor Williams vysvetlil, ze je nyní schopen predpovedet pomerne velké riziko Alzheimerovy nemoci a je to lepsí, nez kdyz se podíváme na APOE.

Testy krevního vysetrení by mohly predpovedet Alzheimerovu chorobuZjistete, jak by mohl nový test krve pomoci identifikovat osoby s rizikem vzniku Alzheimerovy nemoci.Prectete si ted

"Máme jiné geny, které jsou ochranné a rizikové varianty," dodala. Její tým je muze pouzít pro generování rizikových predikcních bodu. Znalost rizikové úrovne jednotlivce by mohlo pomoci identifikovat, kdo by mel co nejvíce prospech ze vcasných intervencí.

Vedci vsak stále plne nerozumí, co zpusobuje onemocnení. Mohou tyto nové genetické nálezy pomoci?

Od mechanismu náchylnosti k onemocnení

Spíse nez se podíváme na kazdý z genu citlivosti izolovane, prof. Williams a její tým se zajímají o zpusoby, kterými se tyto geny úcastní.

Nejsilnejsí asociace, kterou dokázali identifikovat, byla imunitní cesta. Jiné procesy bunek jsou také do jisté míry zahrnuty, vcetne transportu cholesterolu a skládání proteinu.

"Zjistili jsme jen velmi málo dukazu o produkci amyloidu beta, která ovlivnuje beznou AD," uvedl profesor Williams a dodal, ze nalezli varianty, které ovlivnují zpracování a clearance amyloidu beta.

Takze by mohlo být nárust amyloidu pozorovaný u pacientu s Alzheimerovou chorobou méne problémem s nadmernou produkcí a spíse s jinými procesy?

Profesor Williams vyzval publikum, aby si predstavil scénár, v nemz nebyly známy zádné historické znalosti o genech, které se podílejí na zpracování amyloidu v Alzheimerove nemoci. "Alzheimerova nemoc je spíse auto-zánetlivým onemocnením nez cokoliv jiného," rekl profesor Williams.

"To, co vidíme s imunitou, se odehrává docela brzy v onemocnení a mozná i primární událostí, která se deje vedle amyloidu [akumulace]," dodala. "Potrebujeme pochopit mechanismy."

Poslední tým objevil tento týden v roce 2008 Nature Genetics, a podporuje tuto teorii.

Tato studie, kterou provedla skupina IGAP, identifikovala dve nové genetické varianty, které prinásejí riziko Alzheimerovy choroby. Geny - transkripcní faktor ABI3 obsahující fosfolipázu C a gama a transkripcní faktor ABI3 obsahující doménu B-3 jsou vysoce exprimovány v mikrogliálních bunkách v mozku, které jsou soucástí imunitního systému.

Profesor Williams rekl publiku, ze vedci po celém svete nyní studují genetické modely, aby lépe porozumeli tomu, jak se imunitní systém podílí na neurodegeneraci, která se projevuje u Alzheimerovy choroby.

Co je opravdu dulezité, je to, jak výzkumníci dávají tyto nové znalosti a nové vymezení tohoto stavu.

Cesty a cíle léku

Prof. Williams vysvetlil, ze vedci mohou nyní získat globálnejsí pohled na dráhy, které se v této nemoci úcastní. "Mohli bychom najít léciva cíle, které nemusí být prímo spojené s geny," dodala.

Sir Simon Lovestone, psychiatr a profesor translacní neurovedy na univerzite v Oxfordu v USA, zopakoval tento názor na plenárním zasedání v AAIC, které bezprostredne následovalo po rozhovoru profesora Williamsa.

Profesní tým Lovestone pouzil datové soubory od pacientu po celé Spojeném království a Evrope, aby se podívali na neurodegenerativní onemocnení.

"Chci udelat prípad, ze muzeme pouzít tato data, data z reálného sveta, údaje o elektronických zdravotních záznamu, abychom mohli urychlit hledání drog v Alzheimerove výzkumu," rekl divákum.

Pro ilustraci svého prístupu vysvetlil, ze kdyz se podívá na velký pocet pacientu a provádí studie GWAS, muze jeho tým identifikovat "cesty související se vsemi nemocemi".

To vedlo k identifikaci spolecných imunitních cest spojených s Alzheimerovou chorobou, vekem podmínené makulární degenerace a diabetes.

Rozhodujícím zpusobem bylo umoznit jim, aby se podívali na cesty, spíse nez na jednotlivé geny, aby identifikovali body na techto cestách v laboratorních studiích, které mohou být zamereny na drogy.

Pokroky v technologii jsou vyzbrojení vedci se zlepsenou znalostí genetiky, která je základem Alzheimerovy choroby a které molekulární dráhy se podílejí na patologii onemocnení.

Jak tyto poznatky pomohou pacientum zustat viditelné, ale nové myslenky jiste posunují hranice výzkumu a vývoje drog Alzheimerovy choroby.

Spánková apnoe spojená se snízenou kapacitou cvicení

Spánková apnoe spojená se snízenou kapacitou cvicení

Nová studie ukazuje, ze ve srovnání s lidmi, kterí nemají poruchu, mohou být ti, kterí trpí spánkovou apnoe, schopni v prubehu namáhavého aerobního cvicení spálit dostatecne vysoké mnozství kyslíku. Výzkumníci zjistili, ze lidé, kterí trpí obstrukcní spánkovou apnoe - coz je stav, kdy se dýchání zastaví a spustí behem spánku - je také pravdepodobné, ze pri aerobní aktivite bude mít nizsí spickový príjem kyslíku.

(Health)

Bojové odpocinek bojuje se ztrátou pameti

Bojové odpocinek bojuje se ztrátou pameti

Vetsina z nás pozná výraz "Moje vzpomínka je jako síto", coz znamená, ze dulezité informace, které by mely být zachyceny a zapamatovány, proste proste mizí. Miliony dospelých, obzvláste starsích lidí, nábozensky delají krízovky, akrobatika a Sudoko kazdý den ve snaze zvýsit jejich selhání sedých bunek.

(Health)