Co vidíme a slysíme, je ovlivneno predstavivostí

Nase predstavivost muze mít vliv na to, jak zazíváme svet kolem nás víc nez jsme si mysleli, napríklad to, co si myslíme, ze vidíme nebo slysíme v nasí hlave, muze zmenit nase skutecné vnímání, podle nového pruzkumu týmu Karolinska Institutet ve Svédsku.
Nález, publikovaný v casopise Soucasná biologie, zkoumá historickou otázku v neurovede a biologii o tom, jak nase mozky spojují informace ze vsech ruzných smyslu.
Christopher Berger, doktorský studijní program na katedre neurologie a hlavní autor studie vysvetluje:

"Casto premýslíme o vecech, které si predstavujeme a o tom, co povazujeme za jasne oddelitelné. Nicméne to, co tato studie ukazuje, je, ze nase predstavivost zvuku nebo tvaru mení to, jak vnímáme svet kolem nás stejným zpusobem, Zjistili jsme, ze to, co si predstavujeme, muze zmenit to, co vlastne vidíme, a to, co si predstavujeme, muze zmenit to, co jsme vlastne slyseli. "

Studie zahrnovala sérii experimentu, které pouzívaly iluze, ve kterých smyslovou informaci z jednoho smyslu narusují nebo mení vnímání jiného smyslu. Experimenty se skládaly ze 96 zdravých dobrovolníku.
První pokus mel dobrovolníci zazít iluzi dvou projízdejících objektu, které se navzájem zasáhly, nez aby se vzájemne predávali, kdyz si predstavovali zvuk v okamziku, kdy se tyto dva objekty setkaly.

Behem druhého experimentu bylo prostorové vnímání zvuku subjektu predurceno k oblasti, kde si predstavovali, ze vidí krátký vzhled bílého kruhu. Tretí experiment zahrnoval názor úcastníku na to, co clovek ríká, zmenen jejich predstavou, ze slysí urcitý zvuk.
Výsledky podporovaly perceptuálne zalozené teorie obrazu a naznacují to neuronální signály vytvorené imaginárními stimuly se mohou integrovat se signály generovanými skutecnými stimuly jiné smyslové modality, aby se vytvorily robustní vícerozmerné vjemy.
Vedci verí, ze výsledky studie by mohly být uzitecné pri pochopení mechanismu, kterými mozog není schopen rozlisovat mezi skutecností a myslenkou u nekterých psychiatrických poruch, jako je schizofrenie.
Také by mohl být pouzit pro výzkum mozkových pocítacových rozhraní, kde lidé, kterí jsou paralyzováni, mohou vyuzívat svou predstavivost k ovládání umelých a virtuálních zarízení.
Profesor Henrik Ehrsson, hlavní vysetrovatel za studií, uvedl:

"Jedná se o první soubor experimentu, které definitivne potvrzují, ze smyslové signály vyvolané predstavivostí cloveka jsou dostatecne silné, aby zmenily skutecné svetové vnímání jiné smyslové modality."

Napsal Kelly Fitzgerald