Lécené dospívající se stále pokouseli o sebevrazdu

Navzdory vetsine sebevrazedných dospívajících, kterí jsou léceni pro otázky dusevního zdraví, mnoho z nich stále má v úmyslu spáchat sebevrazdu, coz naznacuje, ze temto dospívajícím není poskytnuto správné zacházení.
Témer jeden z osmi dospívajících má neustálé sebevrazedné myslenky, osmdesát procent z nich podstoupilo lécbu, ctyri procenta se vlastne hodlají zabít a dalsích ctyri procenta se pokusí spáchat sebevrazdu, podle nové studie zverejnené v casopise JAMA Psychiatrie.
Prestoze sebevrazda je tretí nejvetsí prícinou úmrtí u amerických dospívajících, není prílis známo jejich prevalence, lécba prekurzoru, korelace a sebevrazedné chování.
Matthew Nock, PhD, z Harvardské univerzity a jeho kolegové vedci pozadovali, aby se priblízila celozivotní prevalence sebevrazedného chování u amerických dospívajících a dusledky poruch spojených se sebevrazedným chováním.
Ve své studii zkoumali vysetrovatelé celkem 6 483 mladistvých ve veku od 13 do 18 let. Byli polozeni otázky týkající se výskytu sebevrazedného chování, jako jsou sebevrazedné myslenky, plánování a pokusy v osobních rozhovorech. Rodice dospívajících vyplnili dotazníky o dusevním zdraví svých detí.
Dospelí byli dále dotazováni na prítomnost poruch dusevního zdraví, které byly zarazeny do ctyr skupin:

• Hnev a strach: panická porucha / agorafobie, sociální fóbie, prerusovaná výbusná porucha a specifické fóbie.
• Poruchy poruch chování: opozicní vzdorová porucha, porucha chování, poruchy príjmu potravy a ADHD.
• Rozrusující poruchy: posttraumatické poruchy, depresivní poruchy, generalizovaná úzkostná porucha a úzkostná porucha oddelení.
• Bipolární a jiné poruchy
• Poruchy zneuzívání látek

Poruchy dusevního zdraví spojené s sebevrazdou

Více nez tretina dospívajících se sebevrazednými myslenkami postupovala, aby provedla plán sebevrazdy (33,4 procenta) nebo se pokusila spáchat sebevrazdu, plánovanou nebo neplánovanou (33,9 procent); subjekty s plánem byly více nez trikrát více pravdepodobné, ze se pokusí zabít sami nez ti, kterí nemají plán (60,8 procenta vs. 20,4 procenta).
Výzkumníci také zjistili, ze sebevrazedné myslenky byly u detí az do veku 10 let méne casté, byly u 12letých pacientu o neco castejsí a jejich výskyt byl prudce zvýsený ve veku od 12 do 17 let. Zeny byly pravdepodobnejsí, nez muzi, meli sebevrazedné myslenky nebo pokusit se zabít.
Závery ukázaly, ze vetsina dospívajících s anamnézou sebevrazedných myslenek a pokusu splnuje kritéria pro alespon jednu z poruch, které byly zmereny.
Poruchy, u nichz se zdálo, ze mají nejsilnejsí vazby na pokusy o sebevrazdu, byly:

• deprese
• posttraumatické stresové poruchy
• poruchy príjmu potravy
• bipolární poruchy

Také vetsina dospívajících, kterí meli sebevrazedné myslenky nebo plánovali nebo se pokusili o sebevrazdu, dostali "lécbu", nicméne tato "lécba" mohla být nedospelost, skolní sluzby a sluzby pro lidi.
Dospelé sebevrazedné chování se blízí hodnotám dospelých. Vetsina dospívajících se sebevrazedným chováním má také dusevní poruchu. Typy poruch spojených se sebevrazednými myslenkami se vsak lisí od typu poruch, které predpovídají postup od myslenek k plánum a pokusum.
Autori dospívají k záveru: "Tato zjistení také informují o diskusi o pouzití myslenky na sebevrazdu jako o náhradním koncovém bode v klinických studiích a tvrdí tvrzení o peclivém sledování dospívajících se sebevrazedným plánem, zejména behem prvního roku nástupu."
Napsal Kelly Fitzgerald