Temperové záchvaty - meli by být rodice znepokojeni?

Nedávná studie zverejnená v roce 2006 Zurnál detské psychologie a psychiatrie mohou mít rodice a lékari premýsleli, kdy muze mít jejich díte nejaký temperament. Mohl by to být casný signál závazného problému dusevního zdraví? Výzkumníci z Northwestern Feinberg School of Medicine se rozhodli podívat, kdy se rodice a pediatri musí starat o temperamentní záchvaty nebo neobvyklé chování.
Pruzkum vypracovaný odborníky muze pomoci rodicum zjistit, zda se jejich díte chová jako normální díte, nebo jestlize jejich mimorádné chování je výsledkem neceho více znepokojujícího.
Tímto pruzkumem bude snazsí lépe porozumet poruchám dusevního zdraví, a proto budou mít deti k dispozici lécebné moznosti, kdyz budou mladí, a doufejme, ze se vyhneme vázné dusevní prestávce pozdeji v zivote detí.
Nová metoda také pomuze s nesprávnou diagnózou a lécbou normálního spatného chování pro neco váznejsího.

Temperové záchvaty nejsou tak bezné, jak lidé verí

Výzkumní pracovníci byli prekvapeni, kdyz zjistili, ze mezi detmi nenastávají temné kriklavosti tak casto, jak si mnozí myslí. Predskoláci jsou vhodní, ale méne nez 10% mladých detí má denní záchvaty. Tyto výsledky byly stejné u bílých, hispánských, afroamerických, chudých, ne-chudých a detí obou pohlaví.
Lauren Wakschlag, vedoucí autorka studie, profesorka a místopredsedkyne na oddelení lékarských spolecenských ved na Northwestern University Feinberg School of Medicine, uvedla:

"Je to okamzik, který nám dává meritelný ukazatel, který nám ríká, kdy jsou výtrznosti casté, aby díte mohlo bojovat. Mozná poprvé máme hmatatelný zpusob, jak pomáhat rodicum, lékarum a ucitelum, typ záchvaty muze být známkou hlubsího problému. "

Pred provedením této studie nebyly k dispozici zádné diagnostické nástroje k urcení problému s chováním, krome tech, které se zamerovaly na adolescenty a dospívající, kterí vykazovali více narusující vlastnosti. Nyní se vedci zamerují na deti predskolního veku.
Dotazník, nazvaný Multidimenzionální hodnocení predskolního zneuzívání (MAP-DB), byl dán 1 500 rodicum predskolního veku 3 az 5 let. Dospelí odpovedeli na otázky, jak casto jejich díte má záchvaty, jak intenzivní jsou záchvaty a jak se v posledním mesíci podarilo své hnevu.
Zjistení pomohla odborníkum zjistit, zda chování predskolního veku bylo normální, nebo zda se to melo zajímat. Tyto znalosti usnadní lékarum, aby resili problém predtím, nez se zhorsí, a pokud je díte nekde uprostred - rodice a lékari mohou pozorne sledovat jejich chování a hlásit je, pokud se nadále zdá být problémem. Vedci poznamenávají, ze cím dríve je zjisten problém, tím úcinnejsí je lécba.
Wakschlag pokracoval: "My jsme definovali malé aspekty temperamentních záchvatu, jak jsou vyjádreny v raném detství. To je klícové pro nasi schopnost rozpoznat rozdíl mezi typickým temperamentním tantrem a problémem."
Stezka zjistila, ze pokud díte uderilo tantrum, kdyz bylo unavené, napríklad pred spaním, bylo to normální chování. Nicméne, kdyby se z niceho jiného vrhlo zhoubku, nebo bylo natolik drsné, ze díteti vycerpalo, nemusí to být normální chování.
Autori poznamenávají, ze vsechny deti mohou projevovat príznaky nadprirozených záchvatu sem a tam, ale casto se stávají rodici, kterí by se meli zajímat.
Nová metoda se lisí od známého Diagnostického a statistického manuálu dusevních poruch (DSM), protoze na rozdíl od DSM je nová metoda specifická pro vek. U DSM je jedním z príznaku problematického chování to, ze pacient "casto ztrácí temperament".

Wakschlag rekl:

"Definice" casto "se muze u mladsích a starsích detí podstatne lisit a závisí na úrovních stresu rodiny a dalsích zmírnujících faktorech. Protoze vetsina detí predskolního dítete, tato vágní kritéria ciní poskytovatelum výjimecne obtízné urcit, kdy je chování klinicky významné v raném detství.
"Existuje skutecné nebezpecí, ze deti predskolního veku s normálním chybným chováním jsou spatne oznacené a léceny nadmerne. Na druhé strane jsou pediatri omezováni nedostatkem standardizovaných metod pro urcení, kdy spatné chování odrází hlubsí problémy, a tak mohou chybet chování, které se týkají "Proto je velmi dulezité mít nástroje, které presne urcují, kdy je v této vekové skupine potreba obavy."

Abychom pochopili, jak dulezité jsou jejich poznatky, Wakschlag spolecne s Margaret Briggsovou-Gowanem z University of Connecticut Health Center a jejich týmy se zabývají tím, jak se chování tantru souvisí s dusevním zdravím detí, jak se ucí ve skole s ostatními detmi, se svými rodinami a jak jedná v sociální situaci. Odborníci nyní pracují s neurovedeckým odborníkem z oblasti severozápadu Joel Voss, ze pouzívají zobrazování mozku jako zpusob, jak najít korelace mezi problematickým chováním v raném detství a vzorech mozku.
Dotazník vzrostl na 118 otázek od doby, kdy odborníci zacali pouzívat tento nástroj a bylo vyhodnoceno 2 200 detí. Cílem je nakonec mít dotazník k dispozici v cekárnách v kancelárích pediatru, aby mohli rodice vyplnit pocítac, zatímco navstevují lékare se svými detmi.
Napsal Christine Kearney