Studie nastavuje hranici osobního prostoru: 8 az 16 palcu od obliceje

Vedecky stanovená vzdálenost muze být nyní dána pro to, kolik osobního prostoru potrebujeme poté, co vedci zkoumali vztah mezi úzkostí a vzdáleností potrebnou pro hrozby. Vedci stanovili hranici toho, co nazývají "peripersonal prostor" obklopující oblicej kolem 8 az 16 palcu (mezi 20 a 40 centimetry).

Vedci, kterí publikují v roce 2006 Journal of Neuroscience, ríkají, ze tento osobní prostor byl dríve povazován za postupnou hranici, ale nyní dostal "fyzické limity".

Studie také zjistila, ze lidé s úzkostnými rysy potrebují vetsí peripersonal prostor.

Pro svuj experiment, drs. Chiara Sambo a Giandomenico Iannetti z anglické University College v Londýne zaznamenali blikající reflexy studijních predmetu - "obranné reakce na potenciálne nebezpecné podnety" v ruzných vzdálenostech od jejich tvárí.

Poté srovnávali data reflexu s výsledky dotazníku o úzkosti.

Jednou z techto merených osobnostních rysu je, ze se lidé ptají, aby se hodnotili na stupnici od jednoho do ctyr proti prohlásením o úzkosti, jako je "Moc se trápím nad necím, co opravdu nezálezí", stejne jako prohlásení o opaku, "Jsem stabilní clovek."

Dalsí soubor otázek se zeptal, jak by se úcastníci studie cítili v urcitých situacích, opet získali hodnocení od jednoho do ctyr. Príklady scénáru zahrnovaly "plavání pri nosové zástrcce" a "po 15 minutách pouta".

Lidé, kterí zaznamenali vysokou míru úzkostného testu, meli tendenci reagovat silneji na podnety 8 centimetru od jejich tváre nez ti, kterí dostali nízké skóre.

Vedci klasifikovali, ze úzkostnejsí lidé reagují silne na dalekosáhlejsí podnety jako na to, ze mají velký "obranný peripersonal prostor". Ve studijním materiálu se autori zabývají mozným duvodem, proc úzkost vyvolala potrebu více osobního prostoru:

"U více úzkostlivých jednotlivcu je" bezpecnostní rozpetí "umístena v dalsí vzdálenosti od tela nez u méne úzkostlivých jedincu.

Mohlo by to být proto, ze tito jedinci vnímají ohrozující podnety co nejblíze telu, nez skutecne jsou. "

Doktor Chiara Sambo to rekla jinak Zdravotní novinky dnes ze studie zjistila, ze "více úzkostliví jednotlivci mají vetsí" obranný prostor ", mozná proto, ze nadhodnocují kritickou vzdálenost, od které se vyzadují sebebezné chování."

Zjistení, dodala Dr. Sambo, jsou v souladu s jinou prací:

"Nase zjistení rozsirují predchozí výzkum, který ukazuje, ze úzkostné osoby projevují zvýsenou citlivost a ostrazitost vuci stimulum souvisejícím s hrozbami v zivotním prostredí.

Jsou také v souladu s charakteristikami úzkostných poruch, jmenovite nadhodnocováním ohrození, ackoli nase studie nebyla provedena u klinické populace. "

Intenzivní elektrický stimul

Zpusob, jakým vedci zkouseli reflektování mrknutí úcastníku, bylo prinést intenzivní elektrický stimul k urcitému nervu v ruce, který jim zpusobil blikat - reflex, který není pod vedomou kontrolou mozku.

Sledovali tento reflex, zatímco predmet drzel ruku na tvári 4, 20, 40 a 60 centimetru.

"Velikost reflexu," ríkají vedci, "byla pouzita k urcení, jak nebezpecný byl kazdý stimul povazován, a vetsí odezva na stimuly dále od tela naznacovala vetsí obranný peripersonal prostor."

Výsledek

Studie dospela k záveru, ze lidský osobní prostor je pevne ohranicený, coz je presne definovaný druh obvodového plotu proti ohrození - zjistili "náhlé spíse nez postupné zvetsování" velikosti reflexu rucního záblesku, kdyz se blízila ruka na oblicej.

Výsledkem toho, ze více úzkostlivých lidí reagovalo na hrozby v sirsím osobním prostoru "naznacuje, ze se jednotlivci lisí v tom, co povazují za kritickou vzdálenost, pri které ohrozující stimul vyzaduje efektivnejsí obranné reakce."

Autori tvrdí, ze to je proto, ze defenzivnejsí reflex "ruka-blikající" predstavuje "bezpecnostní rozpetí" za úcelem ochrany naseho tela pred potenciálne nebezpecnými podnety. "

Vedci ríkají, ze doufají, ze jejich nálezy mohou být pouzity jako "test, který propojí obranné chování s úrovnemi úzkosti".

Domnívají se, ze by to mohlo být obzvláste uzitecné, kdyz vidíme, jak dobrí lidé jsou pri urcování rizik v urcitých zamestnáních - napr. Pozáry, policie a vojenský personál, kterí se setkávají s nebezpecnými situacemi.