Mely by být zivocisné orgány chovány pro lidské transplantace?

V tomto bode pozornosti se zabýváme historií pokusu o transplantaci zvírat-cloveka, na kterých se práve probíhá výzkum, a zkoumáme argumenty pro rozvoj této technologie a proti ní.

Nedávno, Zdravotní novinky dnes hlásil prulom v xenotransplantaci - veda o transplantaci funkcních orgánu z jednoho druhu do druhého. Vedci z kardiotoraktického chirurgického výzkumného programu Národního institutu srdecního, plicního a krve (NHLBI) prokázali úspech v udrzování geneticky upravených srst prasecích zivých v brichách paviánu po dobu delsí nez jeden rok.

Zatímco to je veta, která muze znít absurdne, nebo dokonce i nocní mura, je xenotransplantace verohodnou vedou zahrnující práci vedoucích vedcu a uznávaných organizací, jako je NHLBI a Mayo Clinic, stejne jako velké soukromé farmaceutické firmy jako United Therapeutics Novartis.

A co víc, xenotransplantace není novou vedou, s experimenty v krízové transfuzi krve datovat se az do 17. století.

Proc transplantovat orgány zvírat do zivých lidí?

Duvodem, proc je xenotransplantace pálením, je velmi jednoduché: kvuli zhorsujícímu se nedostatku dostupných orgánu u pacientu, kterí potrebují transplantaci, zustává mnoho lidí umrít.

Informace vlády USA o transplantacích hlásí, ze kazdý den obdrzí transplantaci orgánu prumerne 79 lidí, ale kazdý den zemre 18 lidí kvuli nedostatku orgánu.

Pocet lidí vyzadujících dárcovství orgánu v USA zaznamenal v posledních dvou desetiletích více nez petinásobný nárust - z 23 198 v roce 1991 na 121 272 v roce 2013. Ve stejném období se pocet lidí ochotných darovat pouze zdvojnásobil - 6,953 dárcu v roce 1991 ve srovnání s 14 257 dárci v roce 2013.

Prestoze se nekterí výzkumníci snazí tento nedostatek vyresit vyvinutím mechanických soucástí, které by mohly pomoci pri selhání orgánu, povazují se tato zarízení za zvýsená rizika infekce, krevní srazeniny a krvácení u pacienta.

Výzkum kmenových bunek také aktivne usiluje o rust náhradních orgánu, ale navzdory pravidelným zprávám o prulomových situacích je realita funkcního laboratorního orgánu, který je schopen transplantace, dlouhou cestu.

Jak Dr. Muhammad M. Mohiuddin ze NHLBI, který vedl tým zodpovedný za proces paviánu, vysvetlil:

"Dokud se nenaucíme rust orgánu prostrednictvím tkánového inzenýrství, coz je v blízké budoucnosti nepravdepodobné, zdá se, ze xenotransplantace je platným prístupem k doplnení dostupnosti lidských orgánu. Navzdory mnoha neúspechum v prubehu let pomohla nedávný genetický a imunologický pokrok revitalizovat pokrok xenotransplantacní pole.

Xenotransplantace by mohla pomoci kompenzovat nedostatek lidských orgánu, které jsou k dispozici pro transplantaci. "

Excentrická historie xenotransplantace

Ve své strucné historii trans-druhové transplantacní monografie, publikované v casopise Sborník (Lékarské centrum Baylor University), Dr. David KC Cooper sleduje nejdríve známý príklad pouzití cástí zvírecího tela nahradit nemocné nebo vadné slozky lidských tel zpet do 17. století. Toto bylo, kdyz Jean Baptiste Denis zahájil klinickou praxi transfuze krve zvíre-clovek.

Snad predvídatelne nebyly výsledky úspesné a xenotransfúze byla zakázána v rodné Francii.

Rychle vpred do 19. století a objevil se pomerne neobvyklý trend pro xenotransplantaci kuze. Zvírata tak ruznorodá jako ovce, králíci, psi, kocky, krysy, kurata a holubi byli vyzváni, aby darovali svou kuzi, avsak proces roubování nebyl pro squeamish.

Lékarské záznamy ukazují, ze k tomu, aby xenosuroni casu vedeli, ze kura dárce byla vaskularizována (vyvinutá kapilára), zivé zvíre dárce by obvykle muselo být nekolik dní pripoutáno k pacientovi. Nicméne nejoblíbenejsí kozní dárce - zába - byl typicky ozil a poté byl okamzite naockován na pacienta.

Navzdory nekolika známým úspechum jsou moderní lékari skeptictí, ze tyto kozní stepy mohly být pro pacienta jakkoli prospesné.

První xenotransplantace rohovky - kde byla rohovka z prasete implantována do lidského pacienta - se konala jiz v roce 1838. Vedci by vsak znovu nevypadali vázne na potenciál xenotransplantace az do 20. století a na první úspechy v lidském - - transplantace lidských orgánu.

V roce 1907 nositel Nobelovy ceny Alexis Carrel - jehoz práce na krevních cévách provedla poprvé zivotaschopnou transplantaci orgánu - napsala:

"Ideální metodou by byla transplantace v lidských orgánech zvírat, na nichz by se snadneji zajistily a mohly pracovat, napríklad prase, ale pravdepodobne by bylo nutné imunizovat orgány prase proti lidskému séru. orgánu pro terapeutické úcely závisí na proveditelnosti hetero-xeno-transplantace. "

Tato slova byla popsána jako "prorocká", protoze Carrel popisuje presnou radu výzkumu prijatých vedci xenotransplantace o století pozdeji.

O nekolik let pozdeji by dalsí prední vedec, Serge Voronoff, predpovídal také zájem moderních ved o vyuzívání prasecích ostrovu slinivky brisní pro lécbu tezkého diabetu 1. typu u lidských pacientu. Nicméne, jiné xeno experimenty od Voronoff nevydrzely kritické prehodnocení docela tak dobre.

Voronoffuv hlavní vedecký zájem byl o obnovení "chuti k zivotu" starsích muzu.Jeho pokus o zvrácení tohoto prvku procesu stárnutí byl transplantace rezu simpanzu nebo paviánu do varlat jeho starsích pacientu.

Neuveritelne se tato operace ukázala jako velmi populární, s nekolika stovkami operací probíhajících behem dvacátých let 20. století v USA i Evrope.

Pres sedesátá léta, navzdory omezenou dostupnosti, transplantace ledvin od zemrelých k zivým lidem byla zavedena francouzskými a americkými chirurgy.

Dialýza jeste nebyla v praxi a vzhledem k tomu, ze pri absenci dostupné dárcovské ledviny byli jeho pacienti s renálním selháním konfrontováni s urcitou smrtí, chirurg Louisiana Keith Reemtsma ucinil nebývalý krok transplantace zvírecích ledvin. Vybral simpanzy jako dárcovské zvírata kvuli jejich tesnému vývojovému vztahu s lidmi.

Prestoze 12 z jeho 13 transplantací simpanzu na cloveka v prubehu 2 mesícu vedlo k odmítnutí orgánu nebo infekcním komplikacím, jeden pacient Reemtsmy pokracoval v zivote a pracoval v dobrém zdravotním stavu po dobu 9 mesícu, nez náhle zemrel pri akutní elektrolytové poruse. Pitva ukázala, ze simpanzové ledviny nebyly odmítnuty a fungovaly normálne.

Experimenty v xenotransplantaci základních orgánu pokracovaly v zivote pacientu az do 80. let - bez trvalého úspechu. Postupy vsak pritahovaly sirokou publicitu, pricemz nekteré prisuzovaly následný nárust darování orgánu k neúspesnému pokusu o transplantaci paviánového srdce do holcicky v roce 1983.

Kde je nyní výzkum?

Navzdory zjevnejsím podobnostem mezi lidmi a jinými primáty, jsou nyní prasata povazována za nejzivejsí zvíre dárce pro xenotransplantaci.

Pres rozcházení se s lidmi v evolucním merítku pred 80 miliony let, sekvenování celého genomu prasete ukázalo, ze lidé a prasata sdílejí podobnou DNA, zatímco prasecí orgány - ve velikosti a funkci - jsou anatomicky srovnatelné s lidmi.

Nicméne, mozná hlavní výhoda prasete jako dárce je v jeho dostupnosti - potenciálne poskytovat "neomezené zásobování" dárcovských orgánu. Pokud je transplantace zivotaschopná, dárci prasat by poskytli okamzité resení problému nedostatku orgánu.

Optimizátori xenotransplantace se také domnívají, ze proces muze zlepsit stávající úspesnost transplantace lidských orgánu. Udrzováním zdravých prasat, pravidelným sledováním infekce a zivým az do okamziku, kdy jsou pozadované orgány vyrízeny za anestézie, by byly nepríznivé úcinky spojené s transplantací od zemrelých dárcu - napríklad nefunkcnost orgánu nebo prenos patogenu - mnohem méne pravdepodobné, tvrdí tato skupina.

Existují vsak významné vedecké prekázky pro úspesnou realizaci xenotransplantace.

Spolecnost United Therapeutics - která se prestehovala do xenotransplantacního výzkumu poté, co dcera generální reditelky Martine Rothblattová byla diagnostikována s plicní hypertenzí, coz je stav s 90% nedostatkem dostupných plicních dárcu - tvrdí, ze pokrocila s odstranením techto bariér.

Mediální zprávy dnes mluvil s Rothblattem, který kdysi prohlásil, ze spolecnost bude úspesne transplantovat prasecí plic do lidského pacienta "pred koncem desetiletí".

"Pro první klinickou studii, která byla mým cílem, myslím, ze jsme na ceste," rekla nám. "Rekl jsem, ze nás cíl do konce desetiletí je transplantace xeno plic do pacienta s end-stage plicní nemoci a privést je bezpecne zpet ke zdraví."

Stejne jako prukopnické xenotransplantace plic, spolecnost má ambice vytvorit lidské transplantace prasecích ledvin, jater, srdce a rohovky.

"Jsou to celé roky, ale plic muze být velmi obtízné," priznává Rothblatt. "Ríkáme tomu kanárku v uhelném dolu."

Aby byl plic prasete kompatibilní s lidmi, Rothblatt odhadl, ze je treba provést 12 modifikací genomu prasete, které zabrání odmítnutí. Ona tvrdí, United Therapeutics se nyní podarilo vyrobit sest z techto genomových modifikací.

Také to byly geneticky modifikované prasnice United Therapeutics, které za studium NHLBI u paviánu poskytly svetové rekordní bílé srdce.

Opozice vuci xenotransplantaci

Veda vsak není jedinou prekázkou xenotransplantace. Navzdory vyjasnení vsech kroku výzkumu s etickými výbory na kazdém kroku, Rothblatt - který má doktorát v lékarské etice - pripoustí, ze do klinické praxe budou prijaty nepredvídatelné regulacní dilemy a etické konverzace pred xenotransplantací.

V roce 2004 provedl britský Institut pro studium politik první významný pruzkum verejného postoje k potenciálním resením krize nedostatku orgánu. Verejné vnímání xenotransplantace bylo prevázne negativní.

Odpoved na transplantaci zvírat mezi lidmi byla skutecne tak neprátelská, ze nekterí respondenti pozadovali, aby byla v pruzkumu odstranena jako moznost. Prestoze mnoho respondentu povazovalo xenotransplantaci za neetické, hlavní obavou byla, ze zvírecí viry mohou infikovat lidi a sírit se do populace.

V návaznosti na pruzkum se uskutecnila zajímavá debata o etice xenotransplantace Filozofie Nyní. Pri príprave prípadu proti xenotransplantaci Laura Purdyová - profesorka emerita filosofie na Wellsove vysoké skole v Aurora, NY - uvedla, ze "debata o xene pokracuje, jako kdyby zachranování zivotu byla nasí nejvyssí morální prioritou." Ona argumentuje, ze z tohoto pohledu to naznacuje, ze zivoty ztracené v rade v dusledku zdokonalování xenotransplantace se nepocítají.

"A co 11 milionu detí a detí, které kazdý rok umírají z prujmu, malárie, spalnicek, pneumonie, AIDS a podvýzivy?" zeptala se. "A co pul milionu zen, které zemrou kazdý rok behem tehotenství a porodu, kdy by vetsina z nich mohla usetrit jednoduchá opatrení?"

Pozádali jsme profesora Purdyho, proc by skutecnost, ze lidé umírají z vecí nesouvisejících s transplantacními zálezitostmi, by morálne bránil tomu, aby se veda pokousela také vyresit problém nedostatku dárcu orgánu.

"Souhlasím s tím, ze jiné veci, které jsou stejné a ríkají, ze lidé umírají z jiných duvodu, neukazuje, proc bychom také tuto prícinu nemeli resit," odpovedela.

"Ale jakmile se clovek ujal vetsích rizik pro spolecnost, a to jak z výzkumu, tak i z hlediska vyuzití technologie, stejne jako pravdepodobnost, ze se jedná pouze o technologii mostu, která bude snad nadále zastarávána budoucím vývojem ( (napr. cástecné nebo celé umelé srdce) nebo pokroky v oblasti verejného zdraví (címz se vyvíjí pokroky proti cukrovce) a pravdepodobnost, ze jak výzkum, tak implementace budou velmi drahé, coz vázne narusuje prípad pro pokracování.

Zdroje pro zdraví jsou zdaleka nekonecné. Je hodne, co bychom mohli delat nyní, abychom dosáhli pokroku v oblasti lidského zdraví, který nemá tyto nevýhody - proc bychom se tam nemeli více soustredit? "

Zda verejné postoje k xenotransplantaci se v prubehu desetiletí zhorsily, protoze pruzkum Institutu politických studií není v soucasnosti znám.

Jelikoz technologie postupuje a pravdepodobnost implementace se priblízí, tak musí verejný rozhovor o vnímaných právech a chybách transplantace zvírecích orgánu postupovat tak, aby byla veda zodpovedná.

Máte názor na tento problém? Pokud ano, pouzijte nás rámecek pro pripomínky k diskusi.

STD jsou epidemií v USA, varuje CDC

V návaznosti na den svatého Valentýna oznámily Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), ze USA mají zhruba 110 milionu prípadu pohlavne prenosných chorob (STD nebo STI), coz kazdorocne predstavuje 20 milionu nových infekcí a jen se zhorsuje . Oznámení následovalo dve nové studie, které práve vydal CDC.

(Health)

Co je treba vedet o nemoci z letadla?

Obsah prehledu Bezné choroby ve vzduchu Prevence Príznaky Lécba a výhled Mnohé vzdusné nemoci postihují cloveka. Pochopení nemocí, které se sírí vzduchem, a jak je predcházet a vyhnout se jim, je dulezité. Existuje také nekolik mozností lécby, které lidé potrebují vedet, jestli chytí vzdusnou chorobu.

(Health)