Závislost na sexu je legitimní dusevní porucha

Prestoze závislost na sexu je základem smíchu v mnoha televizních programech a v casopisech a filmech, skutecnost spocívá v tom, ze závislost na sexu je podmínkou, která nicí rodiny, vztahy a zivoty.
Nicméne psychiatri nedokázali uverit, ze "sexuální chování mimo kontrolu" je dusevní zdravotní stav kvuli nedostatku výzkumu na toto téma. Studie z roku 2010 se zeptala: "Je závislost na sexu nebo fakta?
Závislost na sexu se také nazývá sexuální závislost, sexuální závislost, hypersexualita, hypersexuální porucha, kompulzivní sexuální chování, satyriáza (muzi), nymfomania (zeny) a sexuální kompulzivita.
Výzkumníci z UCLA se rozhodli proverit, zda je "hypersexuální porucha" ve skutecnosti dusevním onemocnením.
Výzkumný psycholog a odborný asistent psychiatrie u Semel Institute of Neuroscience a lidské chování v UCLA Rory Reid vedou tým lékaru a manzelských a rodinných poradcu pri hledání podstatných kritérií, které pomáhají odborníkum primerene delat hypersexuální poruchy diagnózy.
Zjistení, která byla zverejnena v Casopis sexuální medicíny, bude hrát roli pri urcování, zda hypersexuální porucha bude soucástí vylepseného pátého vydání Diagnostického a statistického manuálu dusevních poruch (DSM-5), který se nazývá "bible" psychiatrie.
Podle Reida je studie významná, protoze to navrhuje hypersexuální porucha je skutecným onemocnením dusevního zdraví.
Reid rekl:

"Kritéria pro hypersexuální poruchu, která byla navrzena a nyní testována, umozní výzkumníkum a klinikum studovat, lécit a rozvíjet preventivní strategie pro osoby s rizikem vzniku hypersexuálního chování."

Aby mohla být hypersexuální porucha povazována za skutecnou poruchu dusevního zdraví, musí se u jednotlivce objevit opakované sexuální fantazie, chování a naléhavosti, které trvají déle nez 6 mesícu a nejsou zpusobeny faktory, jako jsou léky, jiný zdravotní stav, , nebo manické epizody spojené s bipolární poruchou.
Lidé, kterí mají tento stav, musí také vykazovat vzorek sexuální aktivity jako reakci na jejich období podrázdených nálad, napríklad kdyz se cítí depresivní. Tito jedinci také pouzívají sex jako zpusob resení stresu.
Pokyny pouzívané k kategorizaci osob s hypersexuální poruchou byly vyvinuty pracovní skupinou DSM-5 pro sexuální a genderovou poruchu, vytvorenou pro nove revidovanou prírucku.

Pokyny také ríkají, ze k tomu, aby byla diagnostikována hypersexuální porucha, se clovek musí pokusit zastavit nebo snízit své sexuální aktivity, pokud se domnívají, ze se stávají problémem a nedokázali tak ucinit.
"Stejne jako u mnoha dalsích poruch dusevního zdraví, musí existovat také dukazy o osobním utrpení zpusobeném sexuálním chováním, které narusuje vztahy, práci nebo jiné dulezité aspekty zivota," rekl Reid.
Aby Reid a jeho tým vyhodnotili standardy hypersexuální poruchy, provedli psychologické testování a rozhovory s 207 úcastníky v mnoha zarízeních dusevního zdraví v USA. Vsichni zúcastnení pacienti se snazili napravit své chování ohledne problému zneuzívání návykových látek, problému sexuálního chování, nebo jiný typ psychiatrického stavu, vcetne úzkosti nebo deprese.
Pri pouzití navrhovaných kritérií mezi pacienty bylo 88% presne kategorizováno jako osoby s hypersexuální poruchou. Pokyny rovnez pomohly výzkumníkum najít 93% casu negativním výsledkum. To znamená, ze kritéria pomohla rozlisovat mezi temi, kterí nemeli hypersexuální poruchu a mohli by potrebovat lécbu úzkosti, deprese nebo zneuzívání návykových látek a tech, kterí to udelali.
Reid poznamenal: "Výsledky nás vedou k presvedcení, ze navrhovaná kritéria mají tendenci neidentifikovat pacienty, kterí nemají problémy se svým sexuálním chováním. To je významné zjistení, protoze mnozí vyjádrili obavy, ze by návrh nesprávne klasifikoval jednotlivce."
Dále uvedl, ze nová kritéria byla mnohem presnejsí pri rozpoznávání hypersexuální poruchy u pacientu nez u jiných psychiatrických testovacích metod.
"Takze osoba, která splnuje kritéria hypersexuální poruchy, muze v zivote celit významným výzvám a následkum. Nase studie ukázala, ze zvýsené hypersexuální chování souviselo s vetsí emocionální poruchou, impulzivitou a neschopností zvládat stres," dodal Reid.

Dalsím dulezitým výsledkem studie bylo, ze jedinci, kterí splnovali standardy hypersexuální poruchy, zaznamenali mnohem více následku kvuli jejich sexuálnímu chování v porovnání s temi, kterí trpeli zneuzíváním návykových látek a jiným lékarským problémem.
Jiné poznatky ukázaly:

• 17% z 207 pacientu zapojených do studie ztratilo své zamestnání alespon jednou
• 28% melo sexuálne prenosné onemocnení
• 39% ztratilo vztah
• 78% melo poruchu jejich zdravé sexuální aktivity

Podle zprávy, 54% pacientu s hypersexuální poruchou verilo, ze jejich problémy se sexuální aktivitou zacaly pred tím, nez jim bylo 18 let, a 30% uvedlo, ze si zacali vsimnout problému ve veku od 18 do 25 let.
Reid pokracoval: "Zdá se, ze se jedná o poruchu, která se objevuje v dospívání a dospívání, coz má dusledky pro strategie vcasného zásahu a prevence."
Mezi pacienty s hypersexuální poruchou se také podívali na ruzné druhy sexuálního chování. Výzkumníci zjistili, ze masturbace, velké mnozství pornografické prohlídky, které vedly k sexu s jiným dospelým, a cybersex byly vsichni obycejní mezi temito jednotlivci.
Bylo také zjisteno, ze hypersexuální pacienti meli sex s "komercními sexuálními pracovníky", jako jsou prostitutky, opakující se zálezitosti a sexuální partneri, o kterých nevedeli - kolem 15 partneru behem roku pred studiem.
Reid uzavrel:

"Není to tak, ze mnoho lidí nerobí sexuální rizika z casu na cas, nebo se sexem prílezitostne vyrovná se stresem nebo proste uniká, ale pro tyto pacienty je to neustálý vzorec, který eskaluje, dokud jejich touha po sexu ovládá kazdé aspekt jejich zivota a cítí se bezmocní ve svém úsilí o zmenu. "

Napsal Christine Kearney