Vedci nalezli sedm genu pro nespavost

Mnozí z nás meli v urcitém bode zivota v nespavosti a vedí, jak tezké je prekonat. Cím víc premýslíme o spánku, tím tezsí je skutecne usnout; nespavost je casto bojem s vlastní myslí. Ale za psychologickým bojem existují také genetické príciny? Nový výzkum tak naznacuje.
Nová studie ukazuje, ze nespavost má také genetické pozadí.

Národní spánková nadace definuje nespavost jako "potíze s usínáním nebo pri spánku, i kdyz má clovek moznost tak ucinit."

Miliony lidí ve Spojených státech bojují s touto poruchou a odhaduje se, ze asi 10 procent populace v zemi má chronickou nespavost.

Tým výzkumníku vedený profesory Danielle Posthuma z Vrije Universiteit v Amsterdamu v Nizozemsku a Eus Van Someren z Nizozemského institutu pro neurovedy se rozhodli identifikovat genetické faktory hlásené nespavosti. Za tímto úcelem uskutecnili studium sdruzující genom (GWAS) spolu s genomovou gestickou asociacní studii (GWGAS).

Zjistení byla zverejnena v casopise Nature Genetics.

Behem výzkumu GWAS vedci rychle vyhledávají genetické znacky v kompletních sadách lidské DNA a snazí se najít genetické variace typické pro specifická onemocnení.

GWGAS se více zameruje na geny a zkoumá korelace mezi genetickými variacemi v rámci jednoho genu. Z tohoto duvodu muze být GWGAS silnejsí testovací metodou v prípadech, kdy se pocet genetických variací zvysuje nebo kdyz pouze "kumulativní úcinek" nekolika genetických variací koreluje s onemocnením.

Nespavost sdílí genetické pozadí s jinými nemocemi

V této nové studii provedli vedci tyto genetické analýzy 113 006 osobám. Vedci nalezli tri genetické lokusy a sedm genu pro nespavost.

Navíc zjistili, ze nekteré z techto genu byly dríve spojeny s dalsími podmínkami. Nejsilnejsí genetická asociace pro nespavost se také podílela na syndromu nepokojných nohou (RLS).

Jiné stavy, jejichz genetické základy se prekrývaly se stavem nespavosti, zahrnovaly úzkostné poruchy, depresi, neuroticismus a spatnou celkovou pohodu, jak se objevily subjektivne a sebevedome.

"To je zajímavé zjistení, protoze tyto vlastnosti mají tendenci jít ruku v ruce s nespavostí. Ted víme, ze to je cástecne zpusobeno sdíleným genetickým základem," ríká první autor Anke Hammerschlag, neurolog a Ph.D. student na VU.

Konkrétneji byl gen MEIS1 spojen s RLS a dalsí poruchou spánku nazývanou periodické pohyby koncetin spánku (PLMS).

RLS je stav, který postihuje az 10 procent americké populace, a je charakterizován neodolatelným nutkáním pohybu nohy, která se v noci zhorsuje a zpusobuje ospalost a vycerpání behem následujícího dne.

Podobne, PLMS zahrnuje nedobrovolné pohyby behem spánku, coz zpusobuje únavu behem dne.

Výzkumníci zjistili, ze PLMS, RLS a nespavost mají vsechny stejné varianty ve stejném genu MEIS1. Zajímavé je, ze PLMS a RLS jsou charakterizovány fyzickým nepokojem, zatímco nespavost je definována neklidem mysli.

Profesor Eus Van Someren komentuje význam studie:

"Ve srovnání se závazností, prevalencí a rizikem nespavosti se zamerilo pouze na nekolik prícin. Nespavost je prílis casto odmítána jako" vse v tvé hlave ". Nás výzkum prinásí novou perspektivu. Nespavost je také v genoch. "

Studie také identifikovala genetické rozdíly mezi pohlavími. Prof. Posthuma vysvetluje: "Nasli jsme rozdíl mezi muzi a zenami, pokud jde o prevalenci: ve vzorku, který jsme studovali, zejména u lidí starsích 50 let, 33% zen hlásilo, ze trpí nespavostí, u muzu to bylo 24% . "

"To naznacuje, ze z ruzných cástí mohou ruzné biologické mechanismy vést k nespavosti u muzu a zen," uzavírá profesor Posthuma.

Zjistete, jak muze méne casu v posteli zabránit chronické nespavosti.

7 U 10 Americanu sledovat zdraví

První národní pruzkum USA o merení sledování zdravotních údaju zjistil, ze 70% dospelých Americanu sleduje alespon jeden indikátor zdraví bud pro sebe, nebo pro milovaného cloveka, ackoli polovina sledovatelu hlásí, ze to delají "v hlavách". Studie Pew Research Center, která byla zverejnena online v pondelí, provedla telefonní rozhovory s více nez 3000 dospelými zijícími v USA.

(Health)

Jeden ze trí Americanu, kterí byli zatceni do raných dvacátých let

Zpráva v casopise Pediatrics, casopis Americké pediatrické akademie, uvádí údaje, které ukazují prudký nárust poctu zatcení mladých Americanu. Zdá se, ze zatcení se stává castejsí zkuseností pro mladé lidi. V sedesátých letech asi 22% Americanu uvedlo, ze bylo zatceno ve veku 23 let.

(Health)