Vedci objevují spojení mezi rakovinou prostaty a vitamínem A

Nedávná studie, publikovaná v casopise Výzkum nukleových kyselin, odhalil, ze vedci, vedeni profesorem Normanem Maitlandem z University of York, objevili spojení mezi vitamínem A a rakovinou prostaty. Jeho výzkum nasel konkrétní gen pro rakovinu prostaty, který je pod kontrolou kyseliny retinové, coz je forma vitamínu A.
Tato zjistení stanovují základy pro testování terapie kyselinou retinovou a její schopnost primet kmenové bunky rakoviny prostaty k modifikaci do více specializovaných bunek. Tento proces, známý jako diferenciace, muze tyto bunky zabít nebo zvýsit jejich zranitelnost vuci chemoterapii.
ATRA (terapie kyselinou all-trans retinovou) byla úspesne pouzita u pacientu s akutní promyelomocytární leukémií, coz zlepsilo míru prezití od 0% do 80%. Rakovina prostaty je diagnostikována priblizne u 40 000 muzu ve Spojeném království kazdý rok, pricemz priblizne 10 000 muzu kazdorocne umírá.
Maitland pripomíná, ze nízká hladina vitamínu A v krvi byla vzdy spojena s rakovinou prostaty, ale duvody, proc byly nejasné. Tento výzkum odhalil biologický vztah mezi expresemi retinových receptoru a laboratorními modely rakoviny prostaty. Maitland a jeho tým objevili, ze transglutamináza prostaty, která je jedním z nejvíce specifických prostatických genu, je rízena signalizacní cestou kyseliny retinové.
Pripomíná:

"Kdyz se kyselina retinová dostává do bunky rakoviny prostaty, váze se na jeden ze trí receptoru v jádre bunky. Tato vazba pak spoustí sekvenci molekulárních událostí uvnitr jádra, coz vede k tomu, ze gen TGP je zapnutý nebo vypnutý. ukázaly, ze stejná situace platí i pro radu dalsích genu. Vsechny tyto geny pak bunce ríkají, jak se chovat, napríklad rozdelit. "

V predchozím výzkumu profesor Maitland navrhl, ze diferenciacní terapie byly zneuzívány pri lécení rakoviny, ale mohou být úcinnou lécbou, pokud se pouzívají v malých dávkách.
Dríve onkologové pouzívali kyselinu retinovou na toxické úrovni. V budoucnu se budou muset naucit pouzívat nízké dávky dostatecne silné, aby zmenily vlastnosti snadno ovlivnených bunek. Nekteré bunky mohou reagovat nepredvídatelne. Maitland a jeho kolegové budou vysetrovat tyto úcinky dríve, nez se tato lécba muze pouzít u pacientu.
Napsal Kelly Fitzgerald