cs.3b-international.com
Vedci objevují Gene za znetvorením Sloního muze
Vedci zjistili genovou variantu v syndromu proteusu o vzácných tkáních a kostních poruchách, které mohou potvrdit prícinu tezkého znetvorování, které utrpel "Anglický muz ze Slunce", jehoz odborníci se domnívají, ze onemocnení mohlo být. Tento gen nazvaný AKT1 muze být cílem pro budoucí terapie a prinásí nadeji pacientum a jejich rodinám. Muzete si precíst vedecký clánek o jeho objevu v casném on - line vydání dne 27. cervence New England Journal of Medicine.
Studie byla vedena Národním výzkumným institutem lidského genomu (NHGRI), který je soucástí Národních institutu zdraví ve Spojených státech. Reditel NHGRI, Dr. Eric D. Green, rekl pro tisk, ze:
"Tato studie resí hrozivou výzvu v klinické genetice a nabízí nadeji pro pacienty s Proteusovým syndromem."
"Tato vzácná porucha byla centrem zvedavosti a lékarského pozorování po celá desetiletí, ale doposud nebylo nikdy biologicky vysvetleno. Analýzou, která se zde uvádí, jsou pacienti a rodiny, kterí celí tomuto stavu, nadeji na budoucí terapie."
Proteusuv syndrom je vzácná porucha, kdy tkáne a kosti rostou nesmírne nepomerne (Proteus je jméno reckého boha, který by mohl zmenit svuj tvar). Je to tak vzácné odhady, které naznacují, ze na celém svete muze být méne nez 500 lidí s touto poruchou, i kdyz to muze být více, protoze je velmi obtízné diagnostikovat.
V této studii výzkumníci zjistili, ze jedna "bodová mutace" v genu AKT1 aktivuje sporadický rust tkání, který charakterizuje Proteusuv syndrom. Bodová mutace je ekvivalentem hláskování jednoho slova jinak ve velkém objemu textu.
Proteusuv syndrom se objevil v 80. letech minulého století díky filmu Davida Lyncha "Sloního muze", kde John Hurt hraje cást Josefa (jménem John ve filmu) Merrick, tezce deformovaný londýn, objevující se ve viktoriánské falesné show.
Odborníci se domnívají, ze Merrick mohl mít poruchu a tým za touto studií plánuje otestovat DNA získanou z jeho kostry, aby zjistila. Merrick zemrel v roce 1890 v nemocnici Royal London, kde byla jeho kostra zachována jako soucást nemocnicní patologie.
Ale to nebude jednoduché, protoze neco zcela vzácného, ??známého jako "genetická mozaika", je príkladem mutace AKT1. V genetické mozaiky se clovek v podstate skrývá dva genomy, takze podskupina bunek tela má jiný genom nez ostatní. Mutace AKT1 za Proteusovým syndromem je v jednom genomu, ale ne v druhém genomu, takze pokud jste odebrali vzorky biopsie od osoby s Proteusovým syndromem, mohli byste neúmyslne vzorkovat bunky obsahující genom bez mutace a uzavrít, ze nebyl prítomen.
Mutace AKT1 v Proteusove syndromu se objevuje spontánne behem vývoje embrya. Není to jako geny, které zpusobují zdedená onemocnení, kde je mutace predávána pres spermie nebo vejce. Také závaznost onemocnení závisí na tom, kdy se "pravopisná chyba" vyskytuje v jedné bunce embrya. Vsechny bunky pocházející z této bunky pak dedí mutaci a to je zpusob, jakým jedinec skoncí se dvema genomy: "normální" a ten, který obsahuje mutaci.
Kdyz se narodí díte nesoucí mutaci AKT1, objeví se normálne nejprve, ale behem prvních dvou let zivota se príznaky proteusového syndromu zacnou projevovat, protoze stále více a více bunek s mutací se rozdelí podle rustu "pravidla", která jsou na rozdíl od tech, které nesou "normální" genom. Nekteré cásti tela dítete tak zacnou rust a deformovat, nekdy masivne neproporcionálne, zatímco zbytek tela normálne roste. To se zhorsuje tím, ze osoba stárne, a také je ciní zranitelnejsími na nádory.
Zatím jediný zpusob diagnostiky syndromu byl pozorování techto príznaku a príznaku. Stejne jako abnormální rust zpusobuje onemocnení kuze a zhrubnutí chodidel nohou. Nekterí pacienti také rozvíjejí neurologické problémy, nekterí mají mentální retardaci, nekterí mohou ztratit zrak.
Starsí autor Dr. Leslie Bieseckerová, séfka Výzkumu genetických nemocí v NHGRI, uvedla, ze mají velké potíze s diagnostikou proteusového syndromu, ale tento molekulární objev by mel skutecne pomáhat diagnostikovat objektivneji, zvláste u pacientu s "zmatenými formami nadmerného rustu".
Pro studii Biesecker a kolegové naskenovali "exomy" sedmi pacientu s Proteusovým syndromem. Exom je ta cást genomu, která kontroluje produkci bílkovin, a obsahuje méne nez 2% z 3 miliard "písmen" v "textu" celého genomu, címz je mnohem jednodussí hledat mutaci jednoho genu.
Kdyz nasli mutaci AKT1, potvrdili ji skenováním dalsích 20 postizených pacientu a ukázali, ze je prítomna u více nez 90% pacientu. Vedci vsak mají podezrení, ze ty, které se zdály, ze nesou mutaci, by mohly skutecne mít, ale na nízké úrovni nebo snad kvuli genetické mozaiky, vzorky tkání, které daly, obsahovaly pouze bunky s "normálním "genomu.
Testovali to také naopak: odberem vzorku lidí bez syndromu. V randomizované populaci s více nez 400 jedinci nebylo zjisteno, ze jedna z nich nesla mutaci AKT1. A ani to nebylo prítomno v tisících DNA sekvencí ulozených ve verejných databázích genomového výzkumu.
Gen AKT1 je onkogen, o nemz je známo, ze zpusobuje nekontrolovaný rust rakoviny.Mutace prítomná v Proteusove syndromu je soucástí kaskády mutací, které podporují metastázu, kde rakovinné bunky migrují z primárního nádoru do nových nádoru v jiných cástech tela. Mutace AKT1 byly nalezeny u asi 2% nádoru.
Biesecker ríkal, ze pokud se mutace, která se vyskytuje v Proteusove syndromu, objeví velmi brzy ve vývoji embrya, ovlivní tolik bunek v tele, ze by bylo nepravdepodobné, ze by clovek mohl dlouho prezít.
Výzkumníci zjistili, ze mutace AKT1 v Proteusove syndromu je akcelerátor bunecného rustu. Zastavení její aktivity by melo zastavit aktivitu rustu proteinu.
Biesecker rekl:
"Máme nyní vetsí sanci vyrábet nebo nalézt drogu, která muze zastavit tento rust a zacít ji pouzívat vcas v prubehu progrese onemocnení."
"Faktem v nasí prospech je to, ze je mnohem jednodussí najít lék, který inhibuje aktivitu bílkovin, coz je to, co chceme udelat s AKT v Proteusove syndromu, nez aktivovat bílkovinu," vysvetlil.
"Mozaika aktivující mutaci v AKT1 spojená s proteusovým syndromem."
Marjorie J. Lindhurst, Julie C. Sappová, Jamie K. Teerová, Jennifer J. Johnston, Erin M. Finn a dalsí.
NEJM, online první 27. cervence 2011; doi: 10.1056 / NEJMoa1104017
Odkaz na clánek
Dalsí zdroj: NIH.
Napsal: Catharine Paddock, PhD
Nase vzpomínky nejsou tak objektivní a spolehlivé, jak si myslíme, ze jsou
Mnozí lidé v USA - v nekterých prípadech významná vetsina, verí, ze pamet je silnejsí, objektivnejsí a spolehlivejsí, nez je skutecne, ukázal nový pruzkum. Jejich presvedcení je v rozporu s desetiletími vedeckého výzkumu. Výsledek pruzkumu a srovnání s posudkem expertu byly publikovány v casopise PloS ONE.
Nová studie z Izraele zjistila, ze triatlanti cítí méne bolesti nez neformální cvicenci. Pokud dalsí výzkum ukazuje, ze intenzivní trénink jim dává tuto schopnost, pak by to mohlo být zpusob, jak lécit chronické bolesti. Triatlonisté trénují a soutezí ve vycerpávajícím mixu trí vytrvalostních sportu: plavání, jízda na kole a dálkové behání, bez odpocinku.
